Jiří Dréman

Jiří Dréman (7. září 1892, Praha – 15. srpna 1946, Praha) byl český herec, kabaretiér, režisér, libretista, dramatik a novinář. Vlastním jménem Josef Nerad, používal také pseudonym Hala. Počátky kariéry a kabaretní činnost Svou uměleckou dráhu zahájil před první světovou válkou v pražských kabaretních scénách. Vystupoval v kabaretu Montmartre, založeném Josefem Waltnerem, který byl střediskem české a německé pražské bohémy a v letech 1911 až 1922 fungoval v bývalé lidové tančírně Olympie v domě U tří divých v Řetězové ulici č.7 na Starém Městě. V letech 1913–1915 byl režisérem a literárním spolupracovníkem vinohradského Kabaretu U kuřího oka, založeného Františkem Fialou (používajícího zde poprvé pseudonym Ferenc Futurista). Pro kabaret psal zvláště texty monologických sól. Futurista zde vystoupil například v jeho pamfletu „Meditace při loupání buřta". Byl také ochotnickým režisérem žižkovského divadla Deklarace. Červená sedma a spolupráce s Vlastou Burianem V Červené sedmě hrál, režíroval, navrhoval výpravu a umělecké plakáty, psal texty ke kabaretním písním a navrhoval figurky do pořadů. Takto napsal například v roce 1918 postavu pro hru „Nerozhodný volič", kterou pak vytvořil nově angažovaný Vlasta Burian, jako svůj první krok na herecké pole, neboť do té doby se zabýval pouze kabaretními či varietními výstupy. Pro Burianův sólový výstup napsal také v roce 1919 scénku „Úvahy telete". Na jaře 1919 byl vyslán do Brna, kde vedl pobočnou scénu Červené sedmy. Poté, co Červená sedma převzala v únoru 1920 do své správy také divadélko Rokoko, které chtěla přetvořit na revuální scénu a provozovat zde také tabarin Grigri, tak zde fungoval i jako režisér. V sezóně 1921/1922, po finančních potížích Červené sedmy, zůstali ve vedení souboru již pouze tři osoby – Jiří Červený, Jiří Dréman a František Hvižďálek. Divadelní a filmová tvorba Po odchodu z Červené sedmy působil jako autor a také ředitel Divadla Dada (1927–8) a později v Divadle Vlasty Buriana, kde hrál a občas režíroval a také autorsky působil. Později působil jako novinář v Tribuně, kterou tehdy řídil Ferdinand Peroutka. Později působil jako novinář v deníku České slovo a také se prosadil, jako autor divadelních aktovek. Mezi jeho divadelní hry patří: Zničené štěstí (1922), Srážka vlaků, C a k. marodka, Ďábel s monoklem, Čekatel s monoklem aj. Filmografie Ve filmu se Jiří Dréman objevil především ve 20. a 30. letech 20. století. Jako herec si zahrál roli továrníka Janoty ve filmu režiséra Svatopluka Innemanna Falešná kočička z roku 1926. Tento němý film je zajímavý hlavně tím, že v něm vytváří svou druhou filmovou roli tehdy již známý komik Vlasta Burian. Námět nepokrytě čerpá ze Shawova Pygmalionu. Zubař Verner si chce vychovat nevěstu z chudých vrstev. V přestrojení se mu nabídne inteligentní a energická Milča. Ta si vybere jako fiktivního otce pobudu Vendelína Pletichu (Vlasta Burian). Dréman se objevil také ve filmu Anton Špelec, ostrostřelec (1932) v roli velitele ostrostřelců Čtvrtečky, kde ztvárnil postavu, kterou urazí opilý Anton Špelec (Vlasta Burian) výrokem o císaři pánovi. Podílel se také na filmu Funebrák (1932), kde byl spoluautorem části předlohy, kterou se stala jeho divadelní hra „Srážka vlaků". Několik spoluautorů námětu filmu zde bylo uvedeno souhrnně pod pseudonymem Dr. Buffiel. Autorem hry Už mou milou... (1926) je Emil Artur Longen. Dalšími spoluautory skrývajícími se pod Dr. Buffielem byli Vlasta Burian, Jiří Dréman, Eman Fiala, Martin Frič a Ferenc Futurista. Jako herec a autor spolupracoval také s Československým rozhlasem. V roce 1919 se v Praze Holešovicích oženil s Vilemínou Eichlerovou (1896-1972), se kterou měl syna Pavla Nerada (1920-1976). Je s celou rodinou pochován na Olšanských hřbitovech.