CCh Pounder

Carol Christine Hilaria Pounder, narozená 25. prosince 1952 v Georgetownu v Guyaně, je uznávaná americko-guyanská herečka s pozoruhodnou kariérou zahrnující film, televizi a divadlo. Vyrůstala na cukrové plantáži, kterou spravoval její otec Ronald Arlington Pounder. Její matka Betsy Enid Arnella pracovala na americké ambasádě během pobytu rodiny v Londýně. CCH, jak je profesionálně známá, získala vzdělání v katolické internátní škole v Sussexu v Anglii, než se přestěhovala do Spojených států, kde v roce 1975 absolvovala Ithaca College. Počátky kariéry a divadelní základy Pounder zahájila svou hereckou kariéru v divadle, kde si vybudovala pevné základy v klasickém a regionálním repertoáru. Její divadelní práce zahrnovala významné role v inscenacích jako The Mighty Gents po boku Morgana Freemana v New York Shakespeare Festival a Broadway debut v Open Admissions. Mezi další divadelní projekty patřily Coriolanus, Antony and Cleopatra, The Frog, The Lodger a Mumbo Jumbo. Její filmový debut přišel v roce 1979 ve snímku All That Jazz, což odstartovalo její cestu k uznávané filmové kariéře. Filmová kariéra Po menších rolích ve filmech jako I'm Dancing as Fast as I Can (1982) a Prizzi's Honor (1985) získala Pounder kultovní status díky uměleckému filmu Bagdad Cafe (1987), kde ztvárnila svéráznou majitelku motorestu. Tato role ji přesvědčila o síle filmového média a jeho schopnosti ovlivňovat životy diváků. Následovaly další významné vedlejší role v uznávaných filmech jako Postcards from the Edge (1990), The Importance of Being Earnest (1992), Benny & Joon (1993), RoboCop 3 (1993), Sliver (1993), Tales from the Crypt: Demon Knight (1995) a Face/Off (1997). V novém tisíciletí pokračovala v budování své filmografie rolemi ve filmech jako End of Days (1999), Orphan (2009) a The Mortal Instruments: City of Bones (2013). Významným milníkem v její kariéře byla role Mo'at, duchovní vůdkyně kmene Omatikaya, ve filmu Jamese Camerona Avatar (2009) a jeho pokračování Avatar: The Way of Water (2022). Její hluboký hlas a autoritativní přítomnost byly ideální pro tuto postavu, která vyžadovala zobrazení mocné, vůdčí osobnosti. Televizní úspěchy Přestože Pounder excelovala ve filmu, její největší uznání přišlo z televizní tvorby. V 80. letech začínala hostováním v seriálech jako Hill Street Blues a The Cosby Show, než získala opakující se roli Dr. Angely Hicks v populárním seriálu ER (1994-1997), za kterou byla nominována na cenu Emmy. Následovaly hostující role v seriálech jako The Practice, Law & Order: Special Victims Unit, Millennium a The West Wing. Zlomovým okamžikem v její kariéře bylo ztvárnění detektivky Claudette Wyms v policejním dramatu The Shield (2002-2008). Za tuto roli, kde představovala morálně pevnou vyšetřovatelku, získala nominaci na cenu Emmy za nejlepší herečku ve vedlejší roli v dramatickém seriálu v roce 2005, dvě ceny Golden Satellite Award a cenu MIB Prism Award. Její postava, jejíž odhodlání dopadnout zkorumpovaného policistu Vica Mackeyho (Michael Chiklis) hraničilo s posedlostí, jí přinesla dlouho očekávané uznání a respekt. Další významné televizní role Po úspěchu v The Shield pokračovala Pounder v působivých televizních rolích. Ztvárnila Irene Frederic v seriálu Warehouse 13 (2009-2014), okresní státní zástupkyni Tyne Patterson v Sons of Anarchy (2013-2014) a získala svou čtvrtou nominaci na Emmy za hostující roli v seriálu The No. 1 Ladies' Detective Agency (2009). Od roku 2014 do 2021 hrála soudní lékařku Dr. Lorettu Wade v seriálu NCIS: New Orleans, což dále upevnilo její pozici jako jedné z nejrespektovanějších televizních hereček. Dabingová práce Pounder také propůjčila svůj charakteristický hlas mnoha animovaným projektům a videohrám. Významná je její role Amandy Waller v animovaném seriálu Justice League Unlimited (2004-2006), kterou později ztvárnila i v dalších médiích DC Comics, včetně animovaného filmu Superman/Batman: Public Enemies a videoher Batman: Arkham Origins a Batman: Arkham Origins Blackgate. Umělecký aktivismus a osobní život Mimo herectví je Pounder vášnivou sběratelkou umění a zastánkyní kulturních iniciativ. V roce 1992 založila se svým manželem, zesnulým antropologem Boubacarem Koném, Musée Boribana, první soukromě vlastněné muzeum současného umění v Dakaru v Senegalu, které v roce 2014 darovali tamnímu národu. Její osobní sbírka obsahuje přes 500 uměleckých děl, především od karibských a afrických umělců. Je také zakládající členkou organizace Artists for a New South Africa, která zvyšuje povědomí o problémech souvisejících s post-apartheidem a HIV/AIDS. Za svou práci v oblasti umění a aktivismu získala Pounder řadu ocenění, včetně Visionary Leadership Award in Performing Arts od Museum of the African Diaspora, National Urban League's Women of Power Award a Bob Marley Award od American Foundation for the University of the West Indies. V roce 2022 byla jmenována velitelkou Národního řádu lva (Ordre national du Lion du Sénégal), což je nejvyšší řád udělovaný senegalskou vládou.