John Waters

John Waters je kultovní americký režisér a scénárista, čelní představitel campu a trashové estetiky ve filmu. Proslul především svými nízkorozpočtovými brakovými snímky provokujícími měšťácké publikum. Waters se narodil 22. dubna v Baltimoru, na jehož předměstí také vyrůstal. Právě špinavé ulice tohoto města a snaha lišit se od šedého provinční davu stojí za jeho neslavnějšími snímky. Ty točil s partou svých excentrických přátel, se kterými si dlouhé dny života na předměstí zkracoval popíjením alkoholu a kouření trávy. Nejvýraznější z nich byla draq queen Divine, jeho múza a herečka ve Watersových nejznámějších filmech. Tak tomu je už ve dvou filmech ze šedesátých let, středometrážním Eat Your Make Up (1968) a celovečerním Mondo Trasho (1969), které však nebylo nikdy oficiálně vydané, neb Waters neměl k písním a melodiím, jež ve filmu nahrazují dialogy, autorská práva. Vrcholné období Watersovy tvorby, díky němuž zůstane navěky zapsán v srdcích filmových gurmánů, přišlo v sedmdesátých letech. Předznamenal ho již snímek Mnohočetní maniaci (1970), v němž Divine přijíždí do Baltimoru se zvrhlým cirkusem, jehož senzacechtivé diváky se svou zlotřilou partou okrádá a zabíjí. Když se navíc dozví, že jí její přítel nejspíš podvádí, začne rozsévat chaos. Legendu (či spíš několik legend) však zrodil až další Watersův opus, Růžoví plameňáci (1972). Divine zde s rodinou Marbleových soutěží o titul nejnechutnější osoby na planetě a jde o skutečný boj na život a na smrt. Film byl na mnoha místech zakázán, ale zároveň se brzy stal kultovním, třeba i díky zvěstem, že se u jeho promítání běžně zvrací, a s rozpočtem 10 000 dolarů nakonec vydělal přes 7 milionů dolarů. Ačkoli snímek zobrazuje vraždy, znásilnění, mučení, zoofilii i legendární konzumaci psího výkalu, rozhodně mu nepřísluší přívlastky jako "zlý" či "temný". Jedná se veskrze o naivní grotesku dělanou z lásky dobrými lidmi. Ne nadarmo jsou navíc Růžoví plameňáci některými teoretiky považovány za nejdůležitější queer film všech dob. Další dva Watersovy filmy 70. let, Female Trouble (1974) a Desperate Living (1977) svou provokativností, nespoutaností a nechutností pokračují v duchu Růžových plameňáků. Posun nastává v 80. letech. Autorovy snímky z tohoto období jsou zdánlivě blíž mainstreamu, zároveň ho však subtilně podkopávají. Příkladem budiž Polyester (1981), v němž se Waters vydává na pole melodramatu. Divine zde hraje zoufalou ženu v domácnosti, kterou její manžel podvádí a děti nerespektují, snaží se tak ztracený smysl života najít v milostné vztahu s pohledným Toddem. Watersův další film, Lak na vlasy (1988) se díky video distribuci stal též do jisté míry kultovním a v roce 2002 byl podle jeho předlohy vytvořen stejnojmenný broadwayský muzikál. O pět let později pak následoval i filmový remake. Další Watersovy pokusy už se nesetkaly s výraznějším ohlasem a zůstávají tak ve stínu jeho ranější tvorby. Krom režie se Waters díky svému charakteristickému vzhledu a hlasu objevuje i jako herec v menších rolích, a to nejen ve svých filmech. Diváci ho tak mohli zahlédnout v snímcích jako Sladký ničema (1999), Chuckyho sémě (2004), Jackass 2 (2006) a Alvin a Chipmunkové: Čiperná jízda (2015) nebo v seriálech Simpsonovi, Jmenuju se Earl, Mickey Mouse či Zákon a pořádek. Krom filmu se Waters věnuje taky výtvarnému umění. S více než 8000 svazky ve své knihovně je navíc též vášnivým bibliofilem. V občanském životě se zasazuje o práva queer lidí.