Václav Wasserman

Václav Wasserman, vlastním jménem Václav Vodička, se narodil 19. února 1898 v Praze a stal se jedním z nejplodnějších českých scénáristů a významnou postavou československé kinematografie. Zemřel 28. ledna 1967 v Praze. Začátky kariéry a kabaretní období Po třech letech studia na reálném gymnáziu odešel do pražské firmy Švestka, kde pracoval až do konce první světové války. Již tehdy se zajímal o divadlo, a tak jeho první kroky vedly na podzim 1918 za podpory komiků Longena a Kuděje do kabaretu Rokoko, kde uplatnil svůj rozsáhlý talent. Psal básně, povídky, scénky a kabaretní výstupy, pokoušel se malovat a dokonce hrál, zpíval a konferoval kabaretní výstupy. Vstup do filmového světa Cestu k filmu mu otevřela známost s hercem a režisérem Josefem Rovenským, který též v kabaretu hostoval. Výsledkem byla středometrážní Komediantka (1920), na které s nimi spolupracoval i kameraman Otto Heller, architekt Ferdinand Fiala a Karel Kahlenbacher. Společně si říkali „Silná pětka." Rovenský se nechtěl dělit o režijní křeslo, takže si Wasserman vzal na starost scénář, skladbu, střih a titulky. Obdobně tito dva tvůrci pracovali na dvou dalších filmových dramatech Děti osudu (1921) a Tulákovo srdce (1922). Spolupráce s Karlem Lamačem a zlatá éra Nejčastěji vzpomínal na Karla Lamače, s nímž vytvořil přes čtyřicet filmů. Spolupracovat začali již v roce 1923, přičemž téměř každý rok točili filmy a napsali údajně kolem stovky realizovaných a nerealizovaných scénářů, a to až do roku 1939, kdy se jejich cesty rozešly. Wasserman se nejvíce ve scénáristické práci uplatnil ve třicátých a čtyřicátých letech. V té době spolupracoval ročně na téměř polovině filmů, které byly natočeny. Určitě zmiňme dva díly Švejka z roku 1926 Dobrý voják Švejk a Švejk na frontě. S trochou nadsázky lze říci, že právě Wasserman stál u zrodu české filmové veselohry v podobě filmu C. a k. polní maršálek z roku 1930, satirické frašky z pera E. A. Longena. Tímto filmem také začíná dlouholetá spolupráce s Vlastou Burianem. Nejslavnější scénáře a filmy Jeho doménou byly komedie, které se dodnes těší velké pozornosti diváků. Mezi jeho nejznámější scénáře patří School Is the Foundation of Life (1938), na kterém pracovali Jaroslav Žák spolu s Václavem Wassermanem, kdy předlohou byla kniha právě od Jaroslava Žáka. Václav Wasserman však ve scénáři provedl zásadní změny a jeho směr stočil jiným směrem. Dalším významným dílem je He Stood at the Till (1939), poslední film režiséra Karla Lamače krátce před jeho emigrací ze země ohrožené nacisty, byla to komedie záměn s Vlastou Burianem v hlavní roli. Jeho umělecky nejambicióznější a v té době společensky snad nejoblíbenější, byl film – adaptace Nerudových Trhanů (1936). Trhany zrežíroval v roce 1936 jako poctu železničním dělníkům a svůj celovečerní režijní debut jeden z nejplodnějších českých scenáristů Václav Wasserman. Režisérská činnost Natočil jen tři filmy podle vlastního scénáře (Kam s ním, Trhani, Lidé pod horami). Jeho další režisérské počiny vznikly ve třicátých letech, kdy natočil dva filmy z vesnického prostředí, Lidé pod horami (1937) a Boží mlýny (1938). Zajímavá byla výroba filmu Trhani (1936), který vznikl se záměrem vytvořit film bez omezujícího vlivu finančníků a filmových společností, a tudíž i bez honorářů pro tvůrce, avšak s naprostou tvůrčí svobodou. Další činnosti a pseudonymy Při scénáristické práci velmi rád používal pseudonymy (Formen, Václav Šolín, Alois Barva, Marie Svobodová). Wasserman byl navíc skvělým střihačem, dokonce se mu dle jeho slov říkalo „filmový Kukula" neboli „filmový chirurg". Václav Wasserman se v oné době podílel na založení Pressy. Její původní úloha spočívala v tiskové propagaci českého filmu. Později se její činnost rozšířila i na zahraniční film a vůbec veškeré kulturní dění u nás. Pozdější léta a odkaz Za nacistické okupace se Wasserman odmlčel. Po osvobození ve své tvorbě pokračoval. Wasserman zemřel 28. ledna 1967. Filmu zasvětil bezmála čtyřicet let svého života, během nichž se podílel asi na sedmdesáti dvou u nás realizovaných scénářích a režii jedenácti filmů. Tato čísla a nejen ona svědčí o jeho plném tvůrčím nasazení. Napsal scénáře pro 91 filmů mezi lety 1920 a 1958.