Tomáš Vorel

Autorský režisér Tomáš Vorel razící silně stylizovanou a groteskní tvorbu se narodil 2. června 1957 v Praze. I přes studium stavební fakulty ČVUT v Praze, které dokončil s inženýrským titulem, jeho kariéra směřovala jinam. Během 70. let a 80. let na 16mm kameru natáčel krátkometrážní hříčky a stal se členem kultovního divadla Sklep. Roku 1982 nastoupil ke studiu pražské FAMU. Z tohoto období můžeme zmínit To můj Láďa... (1981), který sleduje vnitřní monolog protagonisty, která při procházce uvažuje nad svým milostným vztahem. Natočil šest dalších krátkometrážních filmů a za vrchol této etapy lze považovat svébytné rytmikály ING. (1985) a Chemikál (1986). Začal se také angažovat jako asistent produkce, kde sbíral praktické zkušenosti z velkých natáčení. Jeho raná i pozdější tvorba je markantně ovlivněna sklepáckou poetikou a dle toho obsazoval také herce, s kterými měl z divadla zkušenost. Jeho celovečerní debutem se stal experimentálně laděný povídkový snímek Pražská 5 (1988), jenž se skládá z pěti segmentů tvořených pěti autorskými divadelními soubory. Po revoluci vyšel jeho pozoruhodný rytmikál z prostředí socialistické továrny, kam vnáší ostře satirický tón, neotřelou estetiku a absurdní rýmované dialogy. I přes počáteční vlažné přijetí se mu později dostalo kultovnímu statutu a několikrát se objevil na předních příčkách nejlepších porevolučních filmů. V následujících letech realizoval několik pořadů pro Českou televizi a roku 1995 založil produkční společnost VorelFilm, pod jejíž hlavičkou od té doby natáčí. Kamenný most (1996) se stal jeho doposud nejosobnějším projektem, kde v centru stojí vyhořelý a alkoholem zmítaný režisér, který hledá sebe a smysl života. Mnohými potížemi se v té době procházel i sám Vorel. Snímek byl kritiky ostře nepřijat, což mu způsobilo prohloubení psychických problémů, které posléze vyřešil radikálním odstěhováním se do přírody. K filmu se pak s odstupem času navrátil a do značné míry jej přestříhal a upravil celkový zážitek ze sledování. Z lásky k přírodě se vyznal komedií s písněmi Cesta z města (2000), jež sleduje přepracovaného "ajťáka", který po návštěvě chalupy podlehne kouzlu venkova. K filmu na digitální kameru paralelně natočil dokument Z města cesta (2002), kde v intimním prostoru sleduje přátelé a herecké kolegy, z nichž má každý k přírodě osobitý vztah. Na snímek přišlo přes 270 tisíc diváků. Natočil grotesku beze slov a se zrychleným pohybem Skřítek (2005), které hudbou opatřila kapela Mig 21. Navázal generační komedií Gympl (2007), která se s více než 500 000 diváky stala jeho nejúspěšnějším filmem. Následovala satira zacílená na tuzemskou politiku a média Ulovit miliardáře (2009) a ke známým hrdinům se vrátil Cestou do lesa (2012) i Vejškou (2012). S Jakubem Kohákem v titulní roli realizoval sondu do života společensky vybočujícího Instalatéra z Tuchlovic (2016). Roku 2021 uzavřel "cestovní" trilogii snímkem Cesta domů (2021), kde dovyprávěl osudy hlavních postav a zanechal za nimi melancholický nádech. Za zmínku stojí jeho rozhodnutí nahrát většinu filmů jeho produkční společnosti na YouTube kanál zcela zdarma, čímž se obrátil proti nelegálnímu šíření jeho snímků, kolikrát ve špatném rozlišení. Je také příležitostným hercem, ať už v tvorbě jeho či přátel. Od filmu Cesta do lesa si zároveň začal sám sobě dělat kameramana.