Rudolf Rokl

Rudolf Rokl (16. prosince 1941 v Rychnově nad Kněžnou – 23. září 1997 v Praze) byl český klavírista, skladatel a hudební aranžér, který se významně zapsal do historie české populární, jazzové i vážné hudby. Hudební začátky a vzdělání Rudolf Rokl projevoval mimořádný hudební talent již od útlého dětství. Na klavír začal hrát ve čtyřech letech a již v roce 1948, tedy v pouhých sedmi letech, natočil svou první gramofonovou desku a vyhrál v Ostravě soutěž mladých klavíristů. Zlomovým okamžikem v jeho kariéře bylo setkání s profesorem Františkem Rauchem v roce 1953, po němž začal v roce 1955 studovat na pražské konzervatoři hru na klavír, dirigování a skladbu. Studium završil absolventským klavírním koncertem v roce 1960 a následně pokračoval ve studiu na AMU. Ještě během studií vystupoval s orchestrem Karla Vlacha, krátce působil v Laterně Magice, kde alternoval Jiřího Šlitra, a objevil se i v divadle Semafor. Filmová a televizní tvorba Především měl v letech 1960-1965 stálé angažmá jako klavírista v Tanečním orchestru Československého rozhlasu. Do této doby spadají i Roklova první setkání s filmovou kamerou, jako pianista se objevil ve filmu Pražské blues (1963), v podobné roli se mihnul i v hudebním snímku Bylo čtvrt a bude půl (1968). Jako pianista se objevil v šedesátých letech ve filmech Pražské blues a Bylo čtvrt a bude půl. Svými kouzelnými melodiemi ve filmech - například Kdyby tisíc klarinetů (1964), Tři chlapi na cestách (1973), Hvězda padá vzhůru (1974) nebo Muzika pro dva (1979) dobýval hudební vavříny v tehdejším Československu. Rokl byl znám jako interpret jazzové, populární i vážné hudby i jako hudební skladatel. Spolupracoval s Československou televizí například na pořadech Vysílá studio A, Sejdeme se na Vlachovce či Dva z jednoho města. Spolupráce s Karlem Gottem Zhruba na přelomu 50. a 60. let se seznámil se začínajícím Karlem Gottem a jejich osobnosti si sedly. Padli si do noty natolik, že se stali přáteli i spolehlivými spolupracovníky. V roce 1967 namísto zraněného Jaromíra Klempíře odjel do Spojených států jako klavírní doprovod Karla Gotta v jeho půlročním angažmá v Las Vegas. Po návratu z USA již zůstal stálým členem Gottova ansámblu a spolu s Felixem Slováčkem patřil k nejvíce viditelným sólistům orchestru Ladislava Štaidla. Pro Karla Gotta aranžoval desítky písní převzatých ze zahraničí, jako skladatel pomohl Gottovi v 70. a 80. letech ke vzniku několika písní. Fenomenální klavírista, skladatel a hudební aranžér Rokl patřil podle své manželky Giovanny ke Gottovým největším přátelům. Když onemocněl rakovinou hlasivek, Gott, který byl kmotrem jeho syna Patrika, to nesl velice těžce. Sólová kariéra a všestrannost Jako muzikant a klavírista byl naprosto výjimečný v tom, že uměl velmi dobře hrát prakticky všechny běžné styly hry na klavír, tedy vážnou hudbu, klasický jazz i populární hudbu. Přes značné vytížení, které mu spolupráce s Karlem Gottem přinášela, nevzdával Rudolf Rokl svoje ambice sólového interpreta jazzu i klasiky a vydal několik LP desek (Díky tobě jsem se znovu narodil 1975, The Way I Feel It 1985, Classics My Way 1989). Karlem Gottem anglicky zpívané album I Love You for Sentimental Reasons z roku 1979 natočili spíš pro potěšení z hudby než pro masovou základnu fanoušků. Jako skladatel a aranžér pak spolupracoval na sólových projektech s Jitkou Zelenkovou. Na albu Věci blízké mému srdci z roku 1993 se pak kromě Karla Gotta a mistrného klavíru Rudolfa Rokla podílel také houslista Josef Suk. Hrál na klavír, aranžoval i skládal hudbu, podílel se na velkém množství nahrávek. Spolupracoval také se zpěvačkami Evou Olmerovou, Jitkou Zelenkovou, Martou Kubišovou a dalšími interprety české populární hudby. V 80. letech se znovu vrátil i ke klasice a vystupoval jako sólista a interpret klavírních koncertů (Mozart, Haydn, Gershwin) se symfonickými orchestry (SOČR, Janáčkova filharmonie Ostrava, Moravská filharmonie Olomouc aj.). Spolupracoval i s komorními soubory a sólisty (smyčcová kvarteta, Josef Suk, Václav Hudeček, Jaroslav Svěcený). Rudolf Rokl zemřel 23. září 1997 ve věku 55 let na rakovinu hrtanu. V rodném Rychnově nad Kněžnou má dnes bustu před gymnáziem. Busta Jiřího Šlitra je hned proti němu. Co si spolu povídají o dlouhých večerech, je tajemstvím. Možná vymýšlejí nové jazzové obraty a k tomu slova, co pohladí duši. V rodném Rychnově má dnes Rudolf Rokl bustu před gymnáziem, zmínku si zaslouží i místní ulice Rudolfa Rokla, která křižuje ulici Jiřího Šlitra, taktéž rychnovského rodáka. V nedalekém Pelclově divadle se každoročně pořádají jazzové koncerty na Roklovu počest.