Ján Roháč se narodil 18. června 1932 v Nitrianském Pravně u Prievidze na Slovensku a zemřel 5. října 1980 v Praze . Byl československý divadelní, filmový, televizní a hudební režisér, který se stal zakladatelskou osobností moderní československé divadelní a televizní zábavy . Studium a divadelní začátky Po maturitě na gymnáziu absolvoval Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze a již během studií se zaměřil na zábavné, estrádne a revuálne umění . Zpočátku působil v Divadle estrády a satiry (což je pozdější Divadlo ABC). Působil i v divadle v Pardubicích, dále pak na několika pražských scénách, zejména v Divadle ABC, ve varietním music-hallu Alhambra, v Laterně magice a zejména v Divadle Semafor . Průlomové multimediální projekty Ján Roháč se podílel na dvou zásadních multimediálních projektech světového významu. V roce 1958 spolupracoval na vzniku Laterny magiky pro mezinárodní výstavu Expo 58 v Bruselu, kde mezi další spolupracovníky patřili režiséři Vladimír Svitáček a Ján Roháč . Projekt se stal prvním interaktivním filmovým dílem na světě, který využívá hry publika s filmovým příběhem i hry autorů s filmovým publikem . O devět let později Roháč spolu s Radúzem Činčerou a Vladimírem Svitáčkem vytvořil Kinoautomat, světově první interaktivní film, koncipovaný pro československý pavilon na Expo 67 v Montrealu . V devíti bodech během filmu se akce zastavila a moderátor se objevil na scéně, aby požádal publikum o výběr mezi dvěma scénami; po hlasování publika byla přehrána vybraná scéna . Filmová tvorba Roháčův nejznámější filmový počin představuje hudební film If a Thousand Clarinets (Kdyby tisíc klarinetů) z roku 1964 , který režíroval společně s Vladimírem Svitáčkem. Ve filmu vystupovala celá řada tehdejších hvězd populární hudby (např. Eva Pilarová, Karel Gott, tehdy začínající Naďa Urbánková a mnozí další) . Film byl československý celovečerní filmový muzikál, jehož hudbu složil Jiří Šlitr . Televizní tvorba a spolupráce s Miroslavem Horníčkem Známá byla jeho dlouholetá spolupráce s Miroslavem Horníčkem. Významná byla i jeho dlouholetá práce pro Československou televizi, kde od roku 1968 režíroval celou řadu pořadů, hudebních seriálů i jednotlivých hudebně-zábavních filmů . Režíroval Hovory H s Miroslavem Horníčkem, Karla Gotta ve Slaném nebo legendární seriál Byli jednou dva písaři . Seriál Byli jednou dva písaři byl československý komediální televizní seriál vzniklý v produkci Československé televize, který v roce 1973 vysílala. Desetidílný seriál je adaptací románu Bouvard a Pécuchet spisovatele Gustava Flauberta, podle scénáře Jaroslava Dietla jej natočil režisér Ján Roháč . Hlavní role pánů Bouvarda a Pécucheta ztvárnili Jiří Sovák a Miroslav Horníček, kterým byly postavy psány na tělo . Hudební pořady a televizní zábava V 70. letech režíroval oblíbený televizní cyklus Karel Gott ve Slaném nebo galakoncerty Zlatý slavík, ale také přenosy festivalu Bratislavská lyra či televizní hitparádový pořad Našich 9. Jako režisér je podepsán i pod medailonky Jiřího Korna, Heleny Vondráčkové, Ladislava Štaidla, Hany Zagorové, Felixe Slováčka nebo Jitky Zelenkové. A pak tu byly v letech 1977 - 1979 dosud nepřekonané televizní Silvestry s Vladimírem Menšíkem v roli průvodce . Najvýraznejším príspevkom k televíznej a hudobnej poetike 60. a 70. rokov boli Roháčové sfilmované pesničky, ktoré predstavujú minipríbehy: Jazdím bez nehôd, Marnivá sesternica, Zčervená, Zhasnite lampióny, Život je pes . Pozdní tvorba a odkaz K vrcholům jeho tvorby patří patrně seriál Byli jednou dva písaři (1972) nebo klauniáda Traja chrobáci (1976). Posledním počinem je dětský snímek Snehuliaci, jehož premiéry v roce 1980 se však režisér už nedočkal . Zemřel 5. října 1980 ve věku 48 let. Nedožil se ani padesátky . Ján Roháč sa stal zakladateľskou osobnosťou v oblasti nových médií, televíznej zábavy, uplatnenia hudby v televízii. Mal mimoriadny zmysel pre nové a zaujímavé hudobné trendy, pre životný detail, ostrú pointu a efekt .