Josef Kořán

Josef Kořán (29. 10. 1921, Defio, Itálie – 5. 2. 2002, Praha) byl český dokumentarista, režisér, scenárista a příležitostný herec. Počátky kariéry Josef Kořán absolvoval obchodní školu a svou profesní dráhu ve filmovém průmyslu zahájil v letech 1945-1950, kdy pracoval ve Filmovém archivu v Praze a současně působil jako filmový publicista. V letech 1945-50 pracoval ve Filmovém archivu v Praze a působil jako filmový publicista. Toto období mu poskytlo cenné zkušenosti a hluboký vhled do kinematografie, které později zúročil ve své tvůrčí práci. Dokumentaristická tvorba Od roku 1951 byl dramaturgem a režisérem Krátkého filmu Praha. Během své kariéry natočil desítky dokumentárních filmů, většinou o výtvarném umění, uměleckých řemeslech, hudbě a hudebních osobnostech, z nichž mnohé získaly různá ocenění. Při jejich realizaci hledal pokaždé osobitý autorský způsob přiblížení uměleckého díla či jeho tvůrce. Jeho dokumentaristický přístup byl charakteristický pečlivým zpracováním tématu a snahou o autentické zachycení podstaty uměleckého díla nebo osobnosti. Významné dokumentární projekty Mezi jeho významné dokumentární projekty patří cyklus Dílo a osobnost (1973-1977), jehož některé části byly uvedeny ve filmové distribuci. V tomto cyklu zpracoval portréty významných českých výtvarných umělců jako byli Antonín Slavíček, Josef Čapek, Otto Gutfreund, Emil Filla a Václav Špála. Další významné dokumenty zahrnují snímky Antonín Dvořák (1971), Černobílé kontrapunkty (1971), Dopis malíři (1972), Galerie patří lidu, Mládež a hudba (1974) a Krása pro století techniky (1975). Herecká kariéra Ačkoliv byl Josef Kořán primárně dokumentaristou, objevil se také jako herec ve dvou celovečerních filmech. V roce 1969 si zahrál v experimentálním snímku Případ pro začínajícího kata režiséra Pavla Juráčka. Případ pro začínajícího kata (1969, FP 28/70, 6/90z; herec) Tento film, inspirovaný třetí knihou Gulliverových cest Jonathana Swifta, je považován za jedno z nejvýznamnějších děl české kinematografie 60. let. Jedná se o alegorické podobenství o totalitním zřízení s kafkovskými prvky, které bylo po svém uvedení zakázáno a skončilo v trezoru. O rok později si Kořán zahrál v povídkovém mysteriózním filmu Velká neznámá (1970) režiséra Pavla Hobla. Velká neznámá (FP 40-41/70; herec) Film se skládá ze tří povídek s tajemnou atmosférou, které spojuje motiv nevysvětlitelných událostí. Teoretická a lektorská činnost Kromě praktické filmové tvorby se Josef Kořán věnoval také teoretické práci. Významná je jeho lektorská a teoretická činnost v oblasti amatérského filmu. Zabýval se také filmovou kritikou a působil jako lektor a teoretik v amatérském filmu. Spolu s několika dalšími kolegy (např. Bohumil Sobotka, Jan Špáta a Pavel Hobl) založil v roce 1960 sdružení filmových pracovníků Iniciativa, zabývající se filmovou teorií. Tato teoretická činnost přispěla k rozvoji české filmové teorie a měla vliv na formování nových generací filmařů. Umělecký přístup Josef Kořán byl všestranným dokumentaristou, avšak zejména k filmům o umění přistupoval se zvláštním zaujetím a osobitým způsobem. Velice mu záleželo na formě díla a jeho snahou bylo, aby film o umění byl pro diváka klíčem k pochopení uměleckého díla, aby jej vyprovokoval k samostatnému hledání jeho smyslu a významu. Tento přístup se projevoval v jeho pečlivé práci s obrazem, zvukem a celkovou kompozicí dokumentárních snímků, které tak získávaly nejen informativní, ale i estetickou hodnotu.