Rudolf Hrušínský (II)

Rudolf Hrušínský je český herec, režisér, dramatik a bývalý politik. Narodil se v roce 1920 do rodiny s dlouhou hereckou tradicí. Jeho matka herečka Hermína Červíčková pocházela ze slavného divadelního rodu Červíčků-Budínských, která měla vlastní kočovnou divadelní společnost. K té se v roce 1919 přidal i Rudolfův otec Rudolf Hrušínský nejstarší, divadelní herec a režisér. Malý Rudolf se tak narodil přímo v divadle, po jednom z představení svých rodičů. Součástí divadla byl celý svůj život. Dokonce kvůli němu ani nedokončil gymnázium, ze kterého byl kvůli častým absencím vyloučen. Chvíli uvažoval o kariéře právníka, ale láska k herectví nakonec vyhrála. Filmová, televizní a divadelní kariéra První angažmá získal v roce 1935 v pražském divadle Uranie a Burianovu Déčku. Odtud v roce 1940 přešel do Divadla na Vinohradech, poté do Městských divadel pražských a od roku 1960 se jeho domácí scénou stalo Národní divadlo. U filmu začínal Rudolf Hrušínský v roce 1937, tedy ve svých sedmnácti letech, v romantickém muzikálu Lízin let do nebe, o rok později se představil ve válečném dramatu Zborov (1938) a do svých pětadvacátých narozenin měl na kontě přes sedmnáct filmů. Paří mezi ně například veselohra Cesta do hlubin študákovy duše (1939), drama Noční motýl (1941), komedie Těžký život dobrodruha (1941) a drama Barbora Hlavsová (1942). Úspěšná herecká kariéra Rudolfa Hrušínského pokračovala i po válce. V roce 1947 natočil historickou komedii Alena, o rok později se snažil získat dívčí srdce v komedii Hostinec U kamenného stolu (1948) a poté následovala komedie Rodinné trampoty oficiála Třísky (1949), biografické drama Tajemství krve (1953), historická dramata Jan Hus (1954) a Jan Žižka (1955). Jednou z rolí, se kterou je Rudolf Hrušínský ale neodmyslitelně spojen je Josef Švejk z filmových adaptací Haškových románů Dobrý voják Švejk (1956) a Poslušně hlásím (1957). Ve výčtu filmografie Rudolfa Hrušínského by ale neměly chybět ani filmy jako drama Škola otců (1957), komedie Kam čert nemůže (1959), pohádka Dařbuján a Pandrhola (1959), válečné drama Vyšší princip (1960), dobrodružná komedie Baron Prášil (1961), drama Blbec z Xeenemünde (1962) a drama Naděje (1963). V roce 1963 se stal Rudolf Hrušínský poprvé majorem Kalašem pražské kriminálky v detektivce Strach a tuto postavu ztvárnil i v pokračováních Vrah skrývá tvář (1966) a Po stopách krve (1969). Vynechat ale nemůžeme ani válečné drama Dům v Kaprově ulici (1965), veselohru Bílá paní (1965), komedie Hrdina má strach (1965), Rozmarné léto (1967), historické drama Čest a sláva (1968), drama Spalovač mrtvol (1968) a drama Skřiváci na niti (1969), které bylo na dlouhou dobu Hrušínského posledním filmem. Podepsal totiž dokument Dva tisíce slov Ludvíka Vaculíka a od roku 1969 nesměl hrát a přišel i o post učitele herectví na DAMU. Před kameru se tak vrátil až díky dramatu Dým bramborové natě v roce 1976 a podařilo se mu úspěšně navázat na předešlou kariéru. Snímky, které následně Rudolf Hrušínský natočil totiž patří mezi jedny z nejoblíbenějších v české kinematografii a mnohé hlášky z nich doslova zlidověly. Za všechny můžeme jmenovat komedie Adéla ještě nevečeřela (1977), Kulový blesk (1978), Báječní muži s klikou (1978), drama Zlatí úhoři (1979), komedie Postřižiny (1981), Tajemství hradu v Karpatech (1981), Pozor, vizita! (1981), Slavnosti sněženek (1983), pohádku Tři veteráni (1983), komedie Rozpuštěný a vypuštěný (1984) a Vesničko má středisková (1985). Právě postava klidného a okolím se kochajícího doktora Skružného z posledně jmenovaného projektu byla na filmové hlášky bohatá a nikdo už si ji bez tváře Rudolfa Hrušínského neumí představit. Oblíbené jsou ale i jeho postavy z dramatu Smrt krásných srnců (1986), komedie Jak básníkům chutná život (1987), hořké komedie Dobří holubi se vracejí (1987), komedie Konec starých časů (1989), dramatu Tichá bolest (1990) a komedie Obecná škola (1991). A co se týče televizních projektů. Těmi nejlépe hodnocenými jsou seriály Sňatky z rozumu (1968) a Zlá krev (1986), komedie Povídka malostranská (1980), pohádka Strach má velké oči (1980), krimi Švédská zápalka (1982), pohádka Tlustý pradědeček (1984) a historické drama Zikmund řečený Šelma ryšavá (1986). Politická kariéra Po roce 1989 se Rudolf Hrušínský krátce zapojil do politiky, když kandidoval za Občanské fórum. Původně chtěl pouze doplnit kandidátku, ale dostal tolik preferenčních hlasů, že nakonec na dva roky usedl do Sněmovny lidu. Do dalšího volební období již ale nenastoupil, neboť byl aktivní politikou velmi zklamaný. Osobní život V roce 1945 se Rudolf Hrušínský oženil se svou přítelkyní Evou a po roce od svatby se jim narodil syn Rudolf Hrušínský mladší. O devět let později přišel na svět jejich druhý syn Jan Hrušínský. Oba pokračují jako herci v otcových šlépějích, stejně jako jejich vlastní potomci. Herci jsou i Rudolf Hrušínský nejmladší, syn Rudolfa Hrušínského mladšího a Kristýna Hrušínská, dcera Jana Hrušínského. Manželství Rudolfa Hrušínského s manželkou Evou vydrželo až do hercovy smrti v roce 1994.