Federico Fellini

Italský režisér Federico Fellini již za svého života patřil k novodobým filmovým legendám. Vysloužil si označení klaun filmového plátna, mystifikátor, mudrc, ale i blázen. Z mnohdy všední reality dokázal upříst fascinující, téměř magickou podívanou. Jeho filmy, zejména ty natočené v období mezi 50. a 70. lety, si okamžitě vytvářely aureolu výjimečnosti ? především očima znuděného bulvárního reportéra pozorovaná mnohavrstevnatá mozaika o životě ?slavných a bohatých? Sladký život (1960), která získala Zlatou palmu na MFF v Cannes. Ačkoli Fellini vycházel z odkazu neorealismu, záhy zdůraznil svoji vlastní obrazotvornost jako výchozí zdroj inspirace. A i když reagoval na dobové společenské problémy, jejich vyobrazení procházelo složitými metamorfózami. Dokonce se rozhodl natáčet svá díla pouze ve filmovém studiu, aby tak dospěl k výrazné prostorové stylizaci. Fellini sice nikdy žádné filmové vzdělání nezískal, nabyl však bohatých zkušeností, když vymýšlel gagy, podílel se na scénářích či asistoval jiným režisérům (spolupracovali s ním především Roberto Rossellini, Pietro Germi a Alberto Lattuada). Příležitostně také hrál (třeba v povídce Zázrak v Rosselliniho filmu Láska, 1948). Ve své vlastní tvorbě záhy dosáhl obrovského renomé. Dokázal režijně vést jak uznávané hvězdy (ze začátku Alberto Sordi, později Marcello Mastroianni; z hereček obsazoval především svou ženu Giuliettu Masinovou), tak neherce, vybírané podle typové vhodnosti. Mnohá jeho díla glosovala duchovní prázdnotu moderní společnosti (Darmošlapové, 1953) a často dokonce dosahovala rozměru podobenství: především drama Silnice (1954; viz Projekt 100 ? 2001), ale také filmy Roma (1972) nebo Zkouška orchestru (1978). Otázka lidství jako ústředního životního principu v existenci člověka pronikla i do jeho historických vizí jakými jsou Satyricon (1969; viz Projekt 100 ? 2000) a Casanova Federika Felliniho (1976). Tvůrce průběžně zajímala i síla komediantství a dosah médií, nejzřetelněji vyjádřená ve filmech 8 1 (1963), Klauni (1970) a Ginger a Fred (1985). Federico Fellini obdržel řadu cen na různých festivalech (například na MFF v Benátkách triumfovaly snímky Darmošlapové a Silnice a režisér tady byl oceněn i Zlatým lvem za celoživotní dílo) a získal rovněž čtyři Oscary za nejlepší neanglicky mluvený film (Silnice, Cabiriiny noci, 8 1 a Amarcord). V roce 1993 k nim přibyl ještě čestný pátý Oscar udělený za celoživotní tvorbu. Filmografie (pouze režie) 1950: Luci del varieta (Světla varieté; spol. rež. Alberto Lattuada) * 1952: Bílý šejk (Lo sceicco bianco) * 1953: Darmošlapové (I vitelloni), povídka Sňatková kancelář (Un?agenzia matrimoniale) ve filmu Láska ve městě (Amore in citta) * 1954: Silnice (La strada) * 1955: Podvodník (Il bidone) * 1957: Cabiriiny noci (Le notti di Cabiria) * 1960: Sladký život (La dolce vita) * 1961: povídka Pokušení doktora Antonia (Le tentazioni del dottor Antonio) ve filmu Boccaccio (Boccaccio ?70) * 1963: 8 1 (Otto e mezzo) * 1965: Giulietta a duchové (Giulietta degli spiriti) * 1968: povídka Toby Dammit (Toby Dammit) ve filmu Podivuhodné příběhy (Tre passi nel delirio/Histoires Extraordinaires) * 1969: A Director?s Notebook (Zápisník režiséra; dok.), Satyricon (Fellini Satyricon) * 1970: Klauni (I clowns) * 1972: Roma (Roma) * 1973: Amarcord (Amarcord) * 1976: Il Casanova di Federico Fellini (Casanova Federika Felliniho) * 1978: Zkouška orchestru (Prova d?orchestra) * 1979: Město žen (La citta delle donne) * 1983: A loď pluje (E la nave va) * 1985: Ginger a Fred (Ginger e Fred) * 1987: Interview (Intervista) * 1990: La voce della luna (Hlas luny Projekt 100 - 2003