Zuzana Burianová

Zuzana Burianová, narozená 2. října 1947 v Praze, zemřela 25. října 2022 ve švýcarském Hinwilu, byla česká herečka a zpěvačka. Její umělecká kariéra je spojena především s divadlem Semafor, kde působila od konce 60. let 20. století. Divadelní kariéra Do legendárního divadla Semafor byla Zuzana Burianová angažována v roce 1966. Vyučená elektromechanička se do divadla dostala díky účasti v pěvecké soutěži. Doménou jejího herectví se staly komediální postavy rozverných a půvabných naivek. Účinkovala v představeních Jonáš a tingl tangl, Benefice, Kdyby tisíc klarinetů nebo Člověk z půdy. V Semaforu zůstala věrná dlouhých 25 let. Často také vystupovala v Návštěvních dnech Šimka a Grossmanna. I po skončení aktivní kariéry se stýkala s přáteli z tehdejšího angažmá - s Pavlem Bobkem, Dádou Patrasovou a Věrou Křesadlovou. Filmová a televizní tvorba Film a televize nabídly Zuzaně Burianové jen několik menších rolí. Objevila se ve filmech Chlapec a srna (1962), Fantom Morrisvillu (1966), Bylo čtvrt a bude půl (1968) a Hop dva tři Miloslava Šimka a Jiřího Grossmana (1971). Divákům je nejspíše známá jako sestřička v seriálu Nemocnice na kraji města (1977) nebo jako skladnice Bohunka v dnes již klasické komedii Vesničko má středisková (1985). V televizních produkcích se objevovala především ve vedlejších rolích. Kromě zmíněných děl si zahrála také v seriálu Bakaláři a ve filmu Příště budeme chytřejší, staroušku! Nejvíce na sebe upozornila jako sestřička Zuzana v druhé řadě seriálu Nemocnice na kraji města (1981). Ve filmu Fantom Morrisvillu, který režíroval Bořivoj Zeman, ztvárnila roli sekretářky . Hudební činnost Kromě svého sólového vystupování nazpívala Zuzana Burianová také několik duetů, například s Jiřím Grossmannem nebo s dvojicí Miroslav Paleček a Michael Janík (vystupuje společně s nimi na LP desce Kukátko). Na přelomu 60. a 70. let v rámci Semaforu spolupracovala především s dvojicí Grossmann-Šimek, účinkovala v jejich populárních Návštěvních dnech. V té době také pořídila nahrávky dobově populárních písní (Ano, pane Jiří, Co jsem to jen ztratila, Máš už jít). Osobní život Do divadla Semafor tuto atraktivní blondýnu přivedl v 60. letech režisér Ján Roháč (1932-1980), který se stal i jejím prvním manželem. Svatbu měli naplánovanou na 24. 8. 1968, ovšem "osvobození spojeneckými vojsky" jim termín odsunulo na listopad. V roce 1970 se narodila dcera Kateřina (kmotrou jí byla Stella Zázvorková), která se "potatila" (asistentka režie). Šťastné manželství přeťalo náhlé a nečekané úmrtí uznávaného režiséra v říjnu 1980. V 80. letech se její divadelní kariéra v tehdejším Československu uzavřela. Zuzana Burianová ihned po revoluci emigrovala do Švýcarska za svým druhým budoucím životním partnerem - Zdeňkem Kučerou, který byl také z hudební branže. Čtvrtstoletí spolupráce se Semaforem skončilo počátkem devadesátých let. Ve Švýcarsku zcela rezignovala na své umělecké ambice, v zámožných rodinách pracovala jako hospodyně a kuchařka.