Karel Strachota

Karel Strachota, narozen 14. srpna 1962 v Benešově, je český režisér, scenárista a ředitel vzdělávacího programu Jeden svět na školách organizace Člověk v tísni. Vzdělání a počátky kariéry Po absolvování gymnázia vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT, obor elektronické počítače. Ve druhé polovině 80. let se angažoval v disentu, vydával samizdatové publikace ve vlastní edici Svíce a byl členem Kolegia pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělávání. Po sametové revoluci pracoval v oblasti informačních technologií a několik let působil jako ředitel kulturního časopisu Revolver Revue, který dříve vycházel jako samizdat. Působení v organizaci Člověk v tísni Zlomovým okamžikem v jeho kariéře byl rok 2001, kdy začal pracovat ve společnosti Člověk v tísni. Nejprve působil jako výkonný ředitel mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. V této funkci setrval do roku 2004 a dodnes se pravidelně podílí na výběru filmů do festivalového programu. Téhož roku založil vzdělávací program Jeden svět na školách, který od té doby vede. Program nabízí školám audiovizuální materiály, zejména dokumentární filmy a doprovodné metodické pomůcky k výuce aktuálních témat současného světa a novodobé historie. Výukové sady programu využívají pedagogové na více než 4000 základních a středních školách, tedy na třech čtvrtinách všech škol v České republice. Dokumentární tvorba Karel Strachota se autorsky, respektive spoluautorsky podílel na řadě publikací, audiovizuálních pořadů, metodických příruček a fotografických projektů. Je autorem scénáře a režisérem několika významných dokumentárních filmů, mezi něž patří "České děti", "1989: Z deníku Ivany A." a "U nás pomáhali taky". Dokumentární snímek České děti (2012) je prvním filmem, který vznikl v produkci společnosti Člověk v tísni. Film se zaměřuje především na mladé lidi, kterým chce zprostředkovat temné období normalizace, praktiky StB a působení disentu. Snímek vypráví příběh vzniku manifestu hnutí České děti a jeho důsledky, které měl především pro Petra Placáka. Autoři kombinují dobové záběry a materiály s hranou rekonstrukcí tehdejších událostí. Vizuálně atraktivní pojetí podtrhuje dynamický střih a originální hudba. Dalším významným dílem je dokumentární film 1989: Z deníku Ivany A. (2014), který představuje originální filmovou výpověď o době před sametovou revolucí. Předlohou filmu se stal autentický deník osmnáctileté Ivany A., která osobitým pohledem středoškolačky reflektuje poslední rok existence komunistického Československa. Maturitní ples kontrastuje s událostmi Palachova týdne; otravné oslavy 1. máje a memorování sovětských reálií k blížící se maturitě s první cestou na „Západ"; radostné zážitky posledních školních prázdnin s nástupem do nevábného zaměstnání a vyhlídkami na budoucí šedivý život. Přichází sametová revoluce. Snímek je syntézou skutečných deníkových záznamů, sekvencí ze zpravodajských a publicistických pořadů, ukázek z dobového tisku, soukromých dokumentů a fotografií. Snímek obohacený animacemi a výraznou hudbou je určen jak mladé generaci, tak těm, kteří mají na sametovou revoluci vlastní osobní vzpomínky. Třetím významným dokumentem je krátký film U nás pomáhali taky, který emotivně zachycuje vzdor vůči okupantům v srpnu 1968 a následnou rezignaci celé společnosti. Tento krátký film připomíná náladu srpnové okupace a poukazuje i na další případ, kdy Moskva použila tanky. Kromě těchto tří stěžejních děl je Karel Strachota autorem i dalších dokumentárních filmů jako "1989: Z dopisů psaných přes železnou oponu", "Právě se vracím z Hradu", "1989: Chceme dýchat" a audiovizuálních pořadů, například "Kovyho mediální ring". Projekty a ocenění Karel Strachota inicioval také projekt Příběhy bezpráví, který přibližuje mladým lidem moderní československé dějiny, zejména pak období komunistické totality. Díky projektu mohou školy využívat filmy a další didaktické materiály při výuce dějepisu. V rámci Měsíce Příběhů bezpráví se na základních a středních školách konají projekce filmů a následné debaty s hosty. Stál u zrodu projektu Příběhy bezpráví, který přináší do školní výuky dokumentární i hrané filmy o moderních československých dějinách, debaty s pamětníky, žákovské projekty Z místa, kde žijeme a další aktivity. Stojí také za kampaní Proti ztrátě paměti, která každoročně připomíná veřejnosti zločiny komunistického režimu. Za svou práci získal v roce 2008 na 15. mezinárodním festivalu filmu, televize a videa FEBIOFEST Cenu Jaromila Jireše, kterou uděluje Asociace režisérů a scenáristů (ARAS) osobě či skupině osob, které svoji aktivitou výrazně přispěly ke vzniku a šíření nekomerčního díla. Ocenění získal za vedení projektu Jeden svět na školách.