Ondřej Svoboda

Ondřej Svoboda, narozen v Ostravě, český režisér, scenárista a kameraman. Svou filmovou dráhu započal během studií na Matičním gymnáziu v Ostravě, kde byl členem školního divadelního souboru Tajfun. Již během středoškolských let vystupoval v několika divadelních představeních a postupně ho stále více přitahovala vlastní tvůrčí činnost. Počátky tvorby a Banda Trotlů V roce 2003 se Svoboda se svými spolužáky rozhodl předabovat film Pán prstenů: Společenstvo prstenu a v roce 2004 spatřila světlo světa parodie „Pár Pařmenů", která se postupem času stala kultovní. Svoboda a jeho přátelé si začali říkat Banda Trotlů. Největší popularitu získala jejich tvorba v září 2005, kdy deník Blesk vydal článek o tom, jak bude Warner Bros. stíhat ostravské gymnazisty. Díky tomu se stali lokálními hvězdami a Svoboda poskytl rozhovor pro týdeník Ostrava. Výhružka právního oddělení filmových studií nakonec vyzněla do prázdna, ale pomohla propagaci jejich nového filmu. Celovečerní filmy a dokumenty Úspěch parodie motivoval Svobodu k natočení vlastní celovečerní komedie Gorila: Příběh Opičí (2005), která měla premiéru v ostravském kině Vesmír. Svoboda se podílel na scénáři, film režíroval a stál za kamerou. Tento celovečerní hraný debut Bandy Trotlů je klasickou road movie s jednoduchým dějem, který je však plný parodií na slavné snímky jako Pulp Fiction, Star Wars nebo Vinetou. Následoval fiktivní dokument Na dně šuplíku (2007), který jako námět využil drby, které se o Bandě Trotlů šířily v souvislosti s tím, že byli ve vězení kvůli porušování autorských práv. Banda Trotlů zvažovala, že zkusí zpracovat i vážnější téma, chtěli spojit tragiku i komiku, ale jak sám Svoboda přiznal: „Čistě vážný film bychom asi nezvládli, protože nás při každém natáčení stále napadají různé ptákoviny a vtípky, které příběh ozvláštní." Profesní přestávka a návrat k filmové tvorbě Během studií informatiky na Masarykově univerzitě v Brně začal Ondřej natáčet videa na zakázku, ale po absolvování vysoké školy nastoupil do zaměstnání v technologické firmě, kde zůstal 10 let a natáčení se věnoval pouze okrajově. V roce 2023 se opět do natáčení pustil a vytvořil krátký film Vnitřní hlas (2023), u kterého se postaral o scénář, kameru, režii a zahrál si v něm spolu se svou manželkou Ivou Svobodovou. Ve své tvorbě využívá nástroje umělé inteligence a zkoumá její možnosti a uplatnění. Film Vnitřní hlas vypráví příběh Aleše, obyčejného hodného kluka a ajťáka, kterého ženy berou spíše jako kamaráda než partnera. Když potká Lucii a pozve ji poprvé k sobě domů, projeví se jeho vnitřní hlas, se kterým od malička bojoval. Rozhodne se to změnit, tady a teď. Krátký film se zabývá hledáním vlastní identity, zkoumá vztahy a sebepřijetí. Inspiraci čerpá ze sci-fi série Black Mirror a děj je okořeněn situačním humorem. Další aktivity a současnost Ve svém volném čase se Svoboda od roku 2015 věnuje také divadelní improvizaci, díky které se krátce objevil ve 4. díle pořadu Partička Nová krev (2023). Bandě Trotlů bylo během šesti sedmi let její tvůrčí existence věnováno kolem deseti novinových článků. Přitáhla do ostravského kina stovky diváků, v roce 2007 se objevila v pořadu ČT2 Sabotáž, v roce 2009 otvíral díl o ní barrandovskou sérii Profilm o amatérském a studentském filmu. Tyto dva serióznější žánry pomohla skupina mezi laiky silně zpropagovat. V roce 2010 o skupině napsal Josef Válek absolventskou práci na Vyšší odborné filmové škole ve Zlíně. Ondřej Svoboda o svých kamarádech mluvil nejen v roce 2006 v ostravském rozhlase pro Naděje regionu, ale i v roce 2014 na přednášce pro ostravský Barcamp a o dva roky později i na Rádiu 1 pro pořad SNACK. Ondřej Svoboda je ženatý, má dvě děti a žije nedaleko Prahy ve Všestarech u Říčan.