Jan Mikulášek

Jan Mikulášek, narozen 9. října 1978 ve Zlíně, je významný český divadelní režisér pocházející z herecké rodiny. Jeho otcem byl herec Ondřej Mikulášek a matkou Marcela Mikulášková, rozená Večeřová. Jan Mikulášek se narodil 9. října 1978 ve Zlíně do herecké rodiny. Jeho otcem byl herec Ondřej Mikulášek a matkou Marcela Mikulášková, rozená Večeřová. Po studiu na Akademickém gymnáziu v Brně byl přijat na Janáčkovu akademii múzických umění, kde studoval obor činoherní režie. Na JAMU strávil tři roky, nejprve pod vedením Petera Scherhaufera a později Zbyňka Srby. Už během studií se projevil jako výrazná režisérská osobnost, kdy zaujal inscenacemi Yepeto a Macbeth. Po nedokončených studiích působil v brněnském Divadle Polárka, kde režíroval Brechtovu inscenaci Přelet přes oceán (2001) a následně se stal uměleckým šéfem tohoto divadla. Pod jeho vedením se Polárka proměnila ve sledovanou alternativní scénu zaměřenou především na autorskou tvorbu pro široké spektrum diváků. Významnou kapitolou v Mikuláškově kariéře bylo jeho působení v ostravských divadlech. V Divadle Jiřího Myrona režíroval inscenace jako Herkules a Augiášův chlév, Sladký život, Fantom Morisvillu či Heda Gablerová, se kterou se zúčastnil plzeňského mezinárodního divadelního festivalu. V Divadle Antonína Dvořáka pak uvedl Královnu Margot a Oidipa. Několik let působil jako umělecký šéf v Divadle Petra Bezruče, kde režíroval například Story, Tři sestry, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Divokou kachnu, Noc bláznů, Evžena Oněgina a adaptaci Orwellova románu 1984. Kromě ostravských divadel hostoval také v Divadle Husa na provázku, ve zlínském divadle a byl kmenovým režisérem činohry Národního divadla v Brně. V současnosti patří k nejžádanějším divadelním režisérům v České republice. Od roku 2013 působí jako kmenový režisér v pražském Divadle Na zábradlí. Jeho režijní přístup se často opírá o dramatizace románů, původní scénáře a autorské divadlo. Inspiraci čerpá z výtvarného umění a filmu. Charakteristickým rysem jeho režijního stylu je hra s kontextem a asociacemi k vybranému tématu. Na jevišti dokáže pomocí jednoduchých technik zhmotnit zcela abstraktní, filozofická témata. Na repertoáru Divadla Na zábradlí se objevily jeho režie inscenací jako Buržoazie, Cizinec, Europeana, Hamleti, Korespondence V+W, Posedlost, Požitkáři a Zlatá šedesátá (oceněná jako Inscenace roku v Cenách Alfréda Radoka 2013). Mikulášek ve své práci využívá filmový střih, detail, hudební kontrapunkt i paralelní odvíjení dějů. V roce 2016 debutoval v činohře Národního divadla inscenací Spalovač mrtvol podle slavné novely Ladislava Fukse. Jeho jevištní verze se zcela odlišovala od legendární filmové adaptace z roku 1968 s Rudolfem Hrušínským. Mikuláškova dramatizace se zaměřila na nový výklad jednotlivých postav a především na výtvarnou neotřelost. Svébytnými divadelními prostředky poukázal na aktuální hrozbu latentního fašismu, který může dřímat v duši každého normálního občana. Kromě režie se Jan Mikulášek věnuje i skládání scénické hudby. V oblasti scénografie často spolupracuje s Markem Cpinem, svým spolužákem z JAMU. Mikuláškovy inscenace jsou charakteristické výraznou výtvarnou stránkou, pro kterou bývá někdy označován jako "režisér působivých obrazů". Typickými prvky jeho tvorby jsou ironizace a pootáčení původního významu replik nebo filmový střih. V současnosti patří k nejžádanějším divadelním režisérům a vyučuje na DAMU.