Luca Bigazzi

Luca Bigazzi se narodil 9. prosince 1958 v Miláně a je jedním z nejuznávanějších italských kameramanů současnosti. Svou kariéru začal v roce 1977 v reklamní branži jako asistent režiséra, přičemž současně rozvíjel svou vášeň pro fotografii. Do kinematografie přešel v roce 1983, kdy debutoval jako kameraman ve filmu Paesaggio con figure režiséra Silvia Soldiniho, který byl uveden na filmovém festivalu v Locarnu. Spolupráce se Silviem Soldinim Partnerství s režisérem Silviem Soldinim pokračovalo v mnoha dalších filmech a Bigazzi za něj získal svou druhou cenu David di Donatello za film Bread and Tulips z roku 2000. Soldini o jejich spolupráci řekl, že Bigazzi byl kameramanem všech jeho filmů, což dokládá hloubku jejich tvůrčího partnerství. Film Bread and Tulips se stal mezinárodním úspěchem a Bigazziho kamera zachytila jak špinavé, tak malebné stránky málo známých benátských uliček a vodních cest. Průlomová spolupráce s Giannim Ameliem V roce 1994 spolupracoval s Giannim Ameliem na filmu Lamerica, který mu přinesl jeho první cenu David di Donatello i Nastro d'Argento. Film byl natočen v chladně desaturovaných barvách a epickém širokoúhlém formátu, což ukázalo Bigazziho schopnost vytvářet vizuálně působivé obrazy i v náročných podmínkách. V roce 1999 získal cenu Osella d'oro na festivalu v Benátkách za filmy The Way We Laughed od Amelia a Shooting the Moon od Francescy Archibugi. Legendární partnerství s Paolem Sorrentinem Bigazzi navázal spolupráci s Paolem Sorrentinem filmem The Consequences of Love, za který získal Nastro d'Argento v roce 2005, následovaly filmy The Family Friend (2006), Il divo (2008), This Must Be the Place (2011), za který získal David di Donatello v roce 2012, The Great Beauty, vítěz Oscara za nejlepší cizojazyčný film v roce 2014, a Youth, který vyhrál cenu za nejlepší film na European Film Awards v roce 2015. Jejich spolupráce trvá téměř 15 let a je založena na vzájemném porozumění s minimem slov. Mezinárodní uznání a televizní debut Bigazzi se stal prvním italským kameramanem nominovaným na Primetime Emmy Award v kategorii Outstanding Cinematography for a Limited Series or Movie za seriál The Young Pope od Paola Sorrentina z roku 2016. Ačkoli nikdy předtím nepracoval na televizním seriálu, měl zpočátku výhrady k projektu, který mu Sorrentino nabízel, výsledek však potvrdil jeho všestrannost a adaptabilitu. Spolupráce s Abbasem Kiarostamim Významnou kapitolou Bigazziho kariéry byla spolupráce s íránským režisérem Abbasem Kiarostamim na filmu Certified Copy z roku 2010, kde vytvořili kompozice, které dokázaly maximálně využít své možnosti navzdory tomu, že šlo primárně o film založený na hereckých výkonech a dialozích. Film byl fotografován tak, aby maximalizoval dostupné světlo v obzvláště krásném koutě světa a zvýraznil křížové proudy pochybností a touhy na tvářích herců. Technické inovace a ocenění Bigazzi získal sedm cen David di Donatello za nejlepší kameru a obdržel čtrnáct nominací, což z něj činí nejvíce oceňovaného umělce v této kategorii. Jeho osobní, neortodoxní přístup revolucionalizoval způsob práce kameramana: omezený čas věnovaný umisťování světel, kreativní a důmyslný způsob využívání přírodních světelných zdrojů, neustálé sledování hledáčku pro nalezení nejlepších možných úhlů a nejvhodnějších pohybů kamery. Nemá žádnou úctu k 35mm filmu; naopak radostně experimentuje s novými možnostmi, které nabízí technologický pokrok.