David Beaird

David Hardin Beaird (19. srpna 1952 – 6. února 2019) byl americký filmový a divadelní režisér, scenárista a dramatik. Narodil se ve městě Shreveport v Louisianě jako třetí dítě Jacka Graye Beairda Sr. a Mary Jane Hunter. Divadelní začátky David Beaird byl absolventem prestižní Goodman School of Drama v Chicagu, kde zahájil svou profesionální kariéru jako herec, dramatik, režisér a herecký kouč. V roce 1973, ve svých pouhých 21 letech, získal ocenění Joseph Jefferson Award za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za svůj výkon ve hře The Hot l Baltimore v divadle Ivanhoe Theatre v Chicagu. O rok později, v roce 1974, založil divadlo Wisdom Bridge Theatre, jehož název byl inspirován podtitulem jednoho obrazu: "Mostem k moudrosti je neustálé kladení otázek." Toto divadlo se stalo významnou kulturní institucí, zejména poté, co v roce 1977 převzal post režiséra Robert Falls. V divadle Wisdom Bridge uvedl inovativní inscenace klasických děl jako Cyrano de Bergerac a Twelfth Night. V roce 1975, kdy mu bylo pouhých 22 let, ho noviny Shreveport Times označily za "nejmladšího divadelního génia národa", který "obrací chicagský divadelní svět vzhůru nohama". Filmová kariéra V 80. letech se Beaird přesunul do Hollywoodu, kde začal psát a režírovat filmy. Jeho filmová prvotina Octavia (1984) pojednávala o slepé ženě, která je znásilněna motorkářským gangem. Téhož roku natočil komedii The Party Animal. V roce 1986 se dostal do širšího povědomí díky komedii My Chauffeur s Deborah Foreman v hlavní roli. Film vypráví příběh mladé ženy, která se stane první šoférkou v prestižní limuzínové společnosti a naruší zavedený status quo. Snímek se stal komerčně úspěšným a podle dobových zpráv měl dokonce rekordní otevírací víkend pro distribuční společnost Crown International Pictures. V roce 1988 natočil Beaird dvě komedie: Pass the Ammo a It Takes Two. Pass the Ammo byla satirou na televangelismus, která byla natočena těsně před vypuknutím skutečných skandálů spojených s televangelisty Jimem Bakkerem a Jimmym Swaggartem. Ve filmu účinkovali Bill Paxton, Linda Kozlowski, Tim Curry a Annie Potts. It Takes Two byla romantická komedie s Georgem Newbernem, Leslie Hope a Kimberly Foster v hlavních rolích, která sleduje příběh mladého muže, jenž má pochybnosti o své nadcházející svatbě a vydává se koupit sportovní auto. V roce 1991 Beaird režíroval film Scorchers, který byl adaptací jeho vlastní divadelní hry. Tento ansámblový film s hvězdným obsazením včetně Faye Dunaway, Jamese Earla Jonese, Denholma Elliotta a Jennifer Tilly se odehrává v louisianském bayou a sleduje příběh mladé nevěsty, která se bojí svatební noci. Film byl natočen podle Beairdovy úspěšné divadelní hry z roku 1985, která měla premiéru v divadle Equity Waiver Theater v Los Angeles. Pozdější tvorba V roce 1992 vytvořil televizní seriál Key West, v němž hrál Fisher Stevens dělníka z Ohia, který vyhraje v loterii a odjede žít spisovatelský život na Floridě, inspirován Hemingwayem. Beaird psal, režíroval a produkoval velkou část seriálu, ale nakonec se cítil omezen způsobem, jakým se televizní síť snažila kontrolovat jeho práci. Jeho posledním filmem byl The Civilization of Maxwell Bright (2005), v hlavní roli s Patrickem Warburtonem, Marie Matiko, Jennifer Tilly, Ericem Robertsem a Simonem Callowem. Film sleduje příběh muže, který si objedná nevěstu z Asie a dostane více, než očekával. Podle Beairda bylo tématem filmu "jak jeden člověk vytáhne druhého z pekla". Snímek získal ocenění na Beverly Hills Film Festival, WorldFest Houston a Florida Film Festival v roce 2005. David Beaird zemřel 6. února 2019 v Tarzaně v Kalifornii ve věku 66 let. Zanechal po sobě pozoruhodné divadelní a filmové dědictví, které se vyznačovalo originálním přístupem k vyprávění příběhů a schopností kombinovat humor s hlubšími tématy.