Ola Fløttum

Ola Fløttum, narozen 5. srpna 1972 v Oslu, Norsko, je uznávaný norský hudební skladatel a hudebník, který se proslavil především svou filmovou tvorbou a působením v několika hudebních projektech. Hudební začátky a kapely Fløttum začal svou hudební kariéru v 90. letech, kdy nejprve nahrával s krátkodobým duem Vacuum Breed, které vytvořil společně s Petterem Flatenem Eilertsenem. Následně založil kapelu Stigma, která brzy změnila název na The White Birch. Tato norská slowcore skupina, jejíž název byl inspirován albem z roku 1994 od kapely Codeine, se stala jedním ze základních kamenů tohoto žánru. The White Birch původně tvořili Ola Fløttum, Hans Christian Almendingen a Ulf Rogde. Kapela vydala tři studiová alba, než se v roce 2006 po svém posledním koncertě rozpadla. Téměř po deseti letech od posledního vydání však Fløttum v roce 2015 vydal jejich čtvrté album The Weight Of Spring, na kterém spolupracoval s několika významnými norskými hudebníky. Kromě The White Birch Fløttum nahrává sólově pod pseudonymem Portrait Of David. V minulosti byl také členem skupiny Salvatore a působil jako koncertní kytarista pro kapelu Briskeby. Filmová hudba a spolupráce s Joachimem Trierem Zásadní zlom v kariéře Ola Fløttuma přišel v roce 2003, kdy získal svou první zakázku jako filmový skladatel. Jeho kariéra v této oblasti výrazně akcelerovala v roce 2006, kdy začal spolupracovat s dánsko-norským režisérem Joachimem Trierem. Trier objevil Fløttumovu hudbu prostřednictvím alb The White Birch a Portrait of David a oslovil ho pro svůj první celovečerní film Reprise. Tato spolupráce se ukázala jako mimořádně plodná a Fløttum se stal stálým členem Trierova tvůrčího týmu. Fløttum složil hudbu pro všechny filmy tzv. "Osloské trilogie" Joachima Triera - Reprise (2006), Oslo, 31. srpna (2011) a The Worst Person in the World (2021). Poslední jmenovaný film byl nominován na Oscara v kategoriích Nejlepší mezinárodní film a Nejlepší původní scénář a získal cenu za nejlepší herečku na filmovém festivalu v Cannes pro Renate Reinsve. Fløttumova hudba významně přispívá k atmosféře těchto filmů, které se zabývají existenciálními otázkami mladých lidí v současném Oslu. Další významné filmové projekty Kromě spolupráce s Trierem složil Fløttum hudbu pro film Thelma (2017), nadpřirozený thriller, který režíroval opět Joachim Trier. Soundtrack k tomuto filmu byl zařazen do užšího výběru pro Oscara v roce 2018. Významná je také jeho práce na filmu Force Majeure (2014, v originále Turist) švédského režiséra Rubena Östlunda. Tento černohumorný film, který získal Cenu poroty v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes, vypráví o manželském napětí po zdánlivé lavině ve francouzských Alpách. Fløttumova hudba zde byla kritiky přirovnávána k dílu Micy Levi z filmu Under the Skin, vytvářející pocit naléhavosti a naznačující více, než je na první pohled patrné. Dalším významným projektem byl film Louder Than Bombs (2015), opět v režii Joachima Triera, kde Fløttum vytvořil originální hudební doprovod. Film byl nominován na Zlatou palmu na festivalu v Cannes. V roce 2014 složil hudbu také pro film Out of Nature a dokumentární film TPB AFK: The Pirate Bay Away From Keyboard. Hudební styl a uznání Fløttumův hudební styl je charakteristický svou minimalistickou orchestrální kompozicí, která začíná pomalu a postupně se rozvíjí do intenzivnějších, emocionálních momentů. Jeho filmová hudba dokonale doplňuje vizuální stránku filmů a pomáhá vytvářet jejich atmosféru. Kritici oceňují jeho schopnost propojit zdánlivě protichůdné prvky - humor a tragédii, všednost a existenciální otázky. V průběhu let se Ola Fløttum etabloval jako jeden z nejvýznamnějších skandinávských filmových skladatelů, jehož práce je ceněna pro svou originalitu a emocionální hloubku. Jeho dlouhodobá spolupráce s Joachimem Trierem a dalšími významnými režiséry svědčí o jeho výjimečném talentu a schopnosti hudebně interpretovat komplexní lidské příběhy.