Vilma Jamnická

Vilma Jamnická, rozená Vilma Březinová, 13. listopadu 1906, Barchov u Nového Bydžova, Rakousko-Uhersko – 12. srpna 2008, Bratislava, Slovensko, byla slovenská herečka, astroložka a spisovatelka. Raný život a vzdělání Vilma Jamnická se narodila v českém Barchově, ale její kořeny sahaly i do Polska. Své dětství a dospívání prožila v rakouském Linci. V roce 1925 začala studovat na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde vydržela pouze rok. Medicínu opustila, protože ji více přitahovalo umění. V letech 1926-1929 studovala herectví na Hudební a dramatické akademii v Bratislavě, kterou úspěšně absolvovala v roce 1929. Divadelní kariéra Po ukončení studia nastoupila do Slovenského národního divadla, kde působila jako členka činoherního souboru nepřetržitě čtyřicet let (1929-1969). Na slovenské nejprestižnější scéně debutovala v historicky první sezóně v roli slepého děvčátka Berty v Dickensově hře Cvrček při ohni. Premiéra se konala 29. prosince 1929. V divadelní práci prošla přes krásné křehké naivky a milovnice až k charakterním postavám rozličných matek, stařen, cikánek, dámiček a šlechtičen. Ve všech svých rolích využívala vrozený temperament, výřečnost a smysl pro humor. I po odchodu do důchodu v roce 1969 hostovala v SND téměř až do své smrti. Filmová kariéra K filmu se Vilma Jamnická dostala v pozdním věku čtyřiceti osmi let, kdy debutovala v roce 1954 v Lettrichově snímku Drevená dedina. O čtyři roky později se objevila ve válečném filmu V hodine dvanástej. Větší herecká příležitost na ni čekala až s rolí slepé babky v životopisném velkofilmu Paľa Bielika Jánošík I-II (1962-1963). Mezi její významné filmové role patří Marina v tragikomedii Štefana Uhra Keby som mal pušku (1971), Deminová v komedii Páni sa zabávajú (1971) a Križanová v dramatu Martina Hollého Kto odchádza v daždi (1974). V 70. a 80. letech ztvárnila řadu charakterních rolí starších žen, například Kuckovou ve filmu Biela stužka v tvojich vlasoch (1977), babičku v psychologickém dramatu Kamarátky (1979), babku Haňu v Jakubiskově filmu Postav dom, zasaď strom (1979), Kocianku ve válečném snímku Na druhom brehu sloboda (1984) a Cilku v populárním hudebním filmu Fontána pre Zuzanu (1985). Režisér Juraj Jakubisko ji obsadil také do své tragikomediie Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (1992) jako Margitu a do podobenství Nejasná zpráva o konci světa (1997). Jamnická účinkovala i v několika televizních seriálech, včetně historického projektu Vojna volov a slovenské verze Ordinácia v ružovej záhrade. Osobní život a další aktivity Vilma Jamnická byla manželkou významného slovenského herce a divadelního režiséra Jána Jamnického (1908-1972), se kterým žila v letech 1934-1962. Jejich vztah, který sama popisovala jako "trýznivý, až to hraničilo se šílenstvím", ji hluboce ovlivnil. Po rozvodu s ním žila více než 50 let sama. Jamnický ji zasvětil do tajemství dlouhověkosti, naučil ji správné životosprávě, díky čemuž se začala věnovat józe, bylinářství a stala se vegetariánkou. V posledních desetiletích svého života se Jamnická intenzivně zajímala o okultní vědy, astrologii a literární činnost. Napsala řadu vzpomínkových a odborných knih, mezi něž patří "Letá a zimy s Jánom Jamnickým" (1985), "Sny a videnia" (1991), "Astrologické aspekty aneb Umíš číst ve hvězdách?" (2002), "Elixír môjho života" (2005) a "Muž môjho života" (2007). U příležitosti svých stých narozenin byla oceněna cenou Kvet Tálie (2006) a slovenský Divadelný ústav uspořádal výstavu fotografií jejích divadelních postav. Odkaz Vilma Jamnická zemřela 12. srpna 2008 v Bratislavě ve věku 101 let. Byla nejstarší aktivní slovenskou herečkou, která se díky své dlouhověkosti, vitalitě a všestrannosti stala legendou slovenské kultury. Její filmové a divadelní role, stejně jako její literární a astrologická činnost, zanechaly výraznou stopu v slovenské kulturní historii 20. století.