Štěpánka Ranošová

Štěpánka Ranošová, narozená 14. října 1926 v Ostravě-Mariánských Horách, je významná česká divadelní a filmová herečka. Herectví studovala soukromě u Anny Kratochvílové a její umělecká dráha začala bezprostředně po skončení druhé světové války. Divadelní kariéra V roce 1945 se stala jednou ze zakládajících osobností Divadla mladých (původně soubor Kytice), které později získalo název Divadlo Petra Bezruče. Spolu s režisérem a dramatikem Oldřichem Daňkem a výtvarníkem Otakarem Schindlerem vytvořili divadelní soubor, který se stal významnou součástí ostravské kulturní scény. Pouze na jednu sezónu v roce 1947 přešla do Beskydského divadla v Novém Jičíně, poté se však vrátila do Ostravy a svému domovskému divadlu zůstala věrná po celý svůj umělecký život až do roku 1987. Na divadelních prknech ztvárnila desítky významných rolí, mezi nimiž vynikla jako Matka Kuráž, Stella v Tramvaji do stanice Touha, Doktorka von Zahnd ve Fyzicích, Lady Torrancová v Sestupu Orfeově, vdova Gurmyžská v Ostrovského Lese nebo Paní Dulská v Morálce paní Dulské. V závěru své herecké dráhy hostovala také na scéně Národního divadla moravskoslezského. Filmová a televizní tvorba Přestože v Ostravě byla uznávanou divadelní herečkou, před filmovou kamerou debutovala až ve svých čtyřiceti jedna letech ve válečném dramatu Sedm havranů (1967). Její filmografie se rozrostla především v 70. a 80. letech, kdy byla pravidelně obsazována ostravským televizním studiem. Její bezesporu největší rolí se stala tvrdá a nemilosrdná vdova Poštulková v seriálu Kamenný řád (1975), která železnou rukou vládne rodinnému gruntu. Tento šestidílný seriál mapuje životní osudy poštulkovského rodu v letech 1920-1942 a dodnes patří mezi klasická díla české televizní tvorby. Významné filmové a seriálové role Štěpánka Ranošová se objevila v řadě dalších televizních seriálů, kde často ztvárnila role silných a nekompromisních žen. Mezi nejvýznamnější patří seriály Dispečer (1971), Haldy (1973), kde hrála Franckovu matku, Bez ženské a bez tabáku (1980), kde ztvárnila hlavní roli Hančí Plánkové po boku Jozefa Krónera, a Stavy rachotí (1983), kde hrála postavu Špačkové. Z filmové tvorby je třeba zmínit její role ve snímcích Nikola Šuhaj loupežník (1977), Město mé naděje (1978), Ohrožené město (1979), Hrom do kapelníka (1981), Křivda (1988) a Odsouzen k životu (1991). Její poslední hereckou prací byla role v třídílném televizním filmu Arrowsmith (1997) podle předlohy S. Lewise. Zahrála si také v populárních Bakalářích, například v povídce Husa, kde ztvárnila nepříjemnou pacientku v nemocnici, která se později stala milou ženou. Od mládí Štěpánka Ranošová také aktivně spolupracovala s ostravským rozhlasem. Za svou uměleckou činnost byla v roce 1996 oceněna cenou Senior Prix od Nadace Život umělce. I přes svůj pokročilý věk se v rámci svých zdravotních možností účastní kulturních akcí v Moravskoslezském regionu, například Frýdlantských slavností Česko-slovenské vzájemnosti, hereckých besed či odborných seminářů.