Toni Servillo

Toni Servillo, vlastním jménem Marco Antonio Servillo, narozen 25. ledna 1959 v Afragole v italské Kampánii, je uznávaný italský herec a divadelní režisér. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti současné italské kinematografie a divadla. Divadelní začátky a formování umělecké osobnosti Servillo zahájil svou uměleckou dráhu v roce 1977, kdy založil divadelní skupinu Teatro Studio v Casertě. Pro tuto skupinu režíroval řadu inscenací včetně her Propaganda (1979), Norma (1982), Billy il bugiardo (1983) a Guernica (1985). V roce 1986 spolupracoval se skupinou Falso Movimento, kde interpretoval hru Ritorno ad Alphaville režiséra Maria Martoneho a inscenoval texty Eduarda De Filippa. Významným milníkem v jeho kariéře bylo založení divadelní společnosti Teatri Uniti v roce 1987, kde pokračoval jako herec i režisér v poetickém a dramatickém neapolském divadelním jazyce. Jeho divadelní tvorba zahrnovala inscenace jako Partitura (1988) a Rasoi (1991) od Enza Moscata, Adda passà a nuttata (1989) od Eduarda De Filippa či oceňovanou adaptaci De Filippova mistrovského díla Sabato, domenica e lunedì (2002). Operní režie a všestrannost Mezi lety 2000 a 2007 se Servillo věnoval také operní režii. Režíroval Cimarosovu operu Il marito disperato a Beethovenova Fidelia pro Teatro di San Carlo v Neapoli a Musorgského Borise Godunova v lisabonském Teatro Nacional de São Carlos, kde v roce 2003 inscenoval také Straussovu Ariadne auf Naxos. Jeho režijní debut v hudebním divadle přišel v roce 1999 s prvním moderním uvedením opery La cosa rara od Martina y Solera, následovaným Mozartovou Figarovou svatbou v benátském operním domě v roce 2000. Filmový průlom a spolupráce s Paolem Sorrentinem Ačkoliv Servillo začínal jako divadelní umělec, jeho mezinárodní průlom přišel ve filmu. Klíčovým rokem byl pro něj rok 2008, kdy ztvárnil dvě výrazné role – italského politika Giulia Andreottiho ve filmu Il Divo a mafiánského bosse Franca v dramatu Gomorra. Obě tyto role mu vynesly Evropskou filmovou cenu pro nejlepšího herce. Zvláště plodná je jeho spolupráce s režisérem Paolem Sorrentinem, která přinesla několik pozoruhodných filmů. Jejich první významnou spoluprací byl psychologický thriller The Consequences of Love (2004), kde Servillo ztvárnil osamělého muže s tajemnou minulostí, Tittu Di Girolama. Mezinárodní uznání a vrchol kariéry Skutečný mezinárodní věhlas přišel s filmem The Great Beauty (2013), opět pod režijním vedením Paola Sorrentina. V tomto oscarovém snímku Servillo brilantně ztvárnil stárnoucího spisovatele Jepa Gambardellu, který reflektuje svůj život v Římě. Za tento výkon získal svou druhou Evropskou filmovou cenu pro nejlepšího herce. Mezi lety 2002 a 2013 byl čtyřikrát oceněn italskou filmovou cenou David di Donatello pro nejlepšího herce. V roce 2020 ho The New York Times zařadil na 7. místo v žebříčku 25 největších herců 21. století, což podtrhuje jeho mezinárodní význam. Mistrovství v ztvárnění reálných postav Servillo je obdivován pro svou schopnost věrohodně ztvárnit skutečné historické osobnosti. Kromě již zmíněného Giulia Andreottiho v Il Divo ztvárnil v roce 2018 v Sorrentinově filmu Loro italského premiéra Silvia Berlusconiho. V roce 2021 se představil v roli slavného neapolského herce a dramatika Eduarda Scarpetty ve filmu The King of Laughter (Qui rido io) režiséra Maria Martoneho. Film sleduje Scarpettův život a jeho právní spor s básníkem Gabrielem D'Annunziem ohledně autorských práv, který se stal prvním autorským sporem v italské historii. Versatilita a charakteristický herecký styl Servillo prokázal svou všestrannost i v politické komedii Viva la libertà (2013), kde ztvárnil dvojroli – politika, který zmizí během volební kampaně, a jeho dvojče, které ho nahradí. Jeho filmografie zahrnuje také kriminální thriller The Girl by the Lake (2007), kde hrál detektiva vyšetřujícího vraždu. V roce 2021 se představil hned ve třech filmech uvedených na Benátském filmovém festivalu – The King of Laughter, The Hand of God (opět spolupráce se Sorrentinem) a Ariaferma. Jeho herecký styl se vyznačuje mimořádnou expresivitou, schopností zachytit jemné nuance charakterů a přirozeným charismatem, které mu umožňuje přesvědčivě ztvárnit širokou škálu postav od introvertních samotářů po výrazné veřejné osobnosti. Současná kariéra a odkaz Toni Servillo zůstává aktivním divadelním i filmovým hercem. V roce 2023 získal cenu pro nejlepšího herce na Benátském filmovém festivalu za svůj výkon ve filmu La Grazia režiséra Paola Sorrentina, kde ztvárnil morálně zásadového italského prezidenta bojujícího s nerozhodností. Servillo, který sám sebe označuje za "divadelního militanta", nadále vystupuje na divadelních prknech a zůstává jedním z nejžádanějších italských herců současnosti. Jeho hlas, pohled, výřečnost, šarm a důvěryhodnost v každé roli z něj činí jednu z nejvýraznějších osobností evropské kinematografie.