Nikol Moravcová

Pod peřinou bývá někdy docela živo, ovšem některé věci, které se tam dějí, nejsou zrovna vhodné jako námět pro hudební pohádku. Když objevíte správnou kombinací knoflíků, můžete se ale mrknout do nevinného světa v peřině, kde je možné úplně všechno, ale hlavně se tam nesmí usnout nebo vám spadne pěna a skoro celý film prohnípáte uvnitř duchny u zvětralého půllitru jako dědeček Bolek Polívka (což ostatně není nejhorší způsob, jak se s tímhle slibně založeným a příkladně nedotaženým opusem popasovat).

Praha /EXKLUZIVNÍ RECENZE/ - Reklama na nový snímek F. A. Brabce V peřině lákala na svižný hudební film, plný letní pohody, tance a písniček. Mamma mia! po česku se ale rozhodně nekoná. V lepším případě se povedla kostýmově pestrá pohádka pro šestileté děti, s naivním příběhem, jednoduchou hudbou a kýčovitým laděním. Takřka vzorový příklad filmu, jehož nesnáze nespasí ani brýle 3D. Hudební film F. A. Brabce trpí slabým scénářem a choreografií při zemi. Nabízí jen vizuální podívanou...

"Připadám si zmatená, když probudím se v peřinách," zpívá Lucie Bílá v titulní písničce a dost tím vystihuje pocity z filmu. "Sním, či bdím? Pochopím, je nový den, pokaždé je odnesen můj sen, krásný sen..." Novinka režiséra F. A. Brabce a scenáristy Miroslava Adamce, která sama sebe nazývá velkou hudební komedií, se pyšní zajímavým nápadem a spoustou slibných okamžiků, ale nic z toho nenaplní a nedotáhne do konce. Všechny krásné sny jsou totiž vždy spolehlivě odneseny, zůstává jen pocit z filmu výpravného, hvězdně obsazeného a formálně zajímavého, ale také promarněného, protože mu zoufale chyběl dobrý scenárista.

"Já svý pády znám!", zpívá Lucie Bílá v klipu, který doprovází chystanou 3D hudební komedii režiséra F. A. Brabce V peřině. Ohání se při tom koštětem, tančí po náměstí a vypadá šťastně: takhle Lucii Bílou často neuvidíte.