Daniel Fischer

Daniel Fischer je slovenský divadelní a filmový herec. Narodil se 2. července 1987 v Bratislavě. Herectví studoval nejdříve na konzervatoři a poté i na bratislavské Vysoké škole múzických umění. Hrál v Divadle Aréna, Čierny havran, Ludus, v DJP Trnava, DAB Nitra, RND, v GUnaGUOd a od roku 2013 je jeho domovskou scénou Slovenské národní divadlo, za účinkování v němž získal i několik cen. Na televizních obrazovkách se poprvé objevil již ve svých osmi letech v tv filmu Martina Kákoše Z môjho denníka. Následovalo několik dalších menších rolí v televizních filmech, v roce 2007 se pak Fischer poprvé objevil i v kinech, když sehrál drobnou roli ve snímku Juraje Nvoty Muzika. Z filmů s výraznější českou stopou můžeme jmenovat Čertí brko (2018), Dům (2011), Love (2011), Nedodržený slib (2009) či Malé oslavy (2008). V oceňovaném dramatu Budiž světlo hraje Fischer xenofobního faráře, který nepřímo podporuje místní militantně konzervativní mladíky v útocích na rodinu hlavního hrdiny. Hlavní roli ztroskotavšího divadelního herce si zahrál v parodickém debutu Lucie Klein Svobody Mstitel (2021), který se však nesetkal s přílišným pochopením. Výraznou postavu Fischer ztvárnil i v dramatu česko-makedonského režiséra Iva Trajkova Piargy (2022). Představuje zde novomanžela hlavní hrdinky Juliši, Martina. Ten se snaží osamostatnit od svého otce, ze kterého má strach. Juliša však se svým tchánem naváže milostný vztah. Kromě divadlu a filmu Fischer nezřídka účinkuje taky v seriálové tvorbě. Kariéru seriálového herce započal poněkud nešťastně ve slovenské verzi Ordinace v růžové zahradě (2007). Z jeho pozdějších štací lze uvést komediální Delukse (2019-2021), Najhorší týždeň môjho života (2021), Šťastná rybka (2022) či Iveta (2022). Daniel Fischer se věnuje také hudbě, založil kapelu OJV – Orchester Jeana Valjeana a v roce 2017 získal cenu DOSKY za najlepší scénickou hudbu (ve hře Túžba po nepriateľovi). S herečkou Dominikou Kavaschovou mají dceru Maiu.