Jack Cardiff

Bývá označován za největšího kameramana britského barevného filmu. Jeho výtvarnému vnímání byli nejbližší impresionisté.
Důvěrná znalost klasických děl výtvarného umění mu zajistila nejprve vyškolení, posléze spolupráci s Technicolorem, když tato
americká společnost začala v roce 1935 natáčet i v Británii. Díky této své specializaci se Cardiff stal téměř stálým kameramanem
Michaela Powella v období jeho spolupráce s Pressburgerem (Život a smrt plukovníka Blimpa, 1943, Otázka života a smrti, 1946, Červené střevíčky), přičemž Černý narcis (1947) mu dokonce vynesl Oscara. Spolupráce s Alfredem Hitchcockem (Pod obratníkem Kozoroha), Kingem Vidorem (Vojna a mír) nebo Johnem Hustonem (Africká královna) byla pro Cardiffa perfektní školou pro režisérskou profesi. Na tomto poli si největšího kritického uznání vydobyl filmem Synové a milenci (1960).