Pokud pýcha opravdu předchází pád, pak českou kinematografii nečeká v nejbližší době nic pěkného. Český filmový rok 2010 totiž charakterizuje především víra tvůrců ve vlastní neomylnost, která je vede k tomu, že na svých filmech jsou už nejen režiséry, ale stále častěji i scenáristy, dramaturgy, střihači, kameramany, píáristy... Těžko říct, jestli je to důsledek omezených finančních možností či hlubokého přesvědčení o vlastní genialitě, ale jisté je jedno - tahle cesta vede do pekel. Ničí řemeslo, českou kinematografii zavádí do bažin amatérského nadšenectví a vysilujících bojů o průměr. A pokud bojujeme o průměr, nemůžeme dosáhnout na špičku.