Chris Columbus

Skoro každý úspěšný titul, jehož autorská práva jsou vydaná napospas obchodní mašinerii hollywoodských studií, se dříve či později dočká svého pokračování. Někdy se ale neústupný proces zadrhne a veřejně či zákulisně probírané koncepty rozvíjející světy a zápletky originálních filmů se na stříbrná plátna ne a ne dostat. Najít správný recept, z něhož by v porovnání s předchůdci nevznikla jen nevzhledná šlichta, bývá občas složité. Jindy nemají zájem tvůrci nebo herecké hvězdy a někdy je princip seqeuelu tak bláznivý, že si to ani Hollywood prostě nemůže dovolit. Nadcházející filmová pokračování nějaký čas měla vzniknout, ale pravděpodobně se jich nedočkáme. I když někdy může být čekačka natažená i na čtyři dekády a nové generace už vlastně ani neví, na co se navazuje.

Co by si filmařský tým natáčející Sám doma 2 počal bez Donalda Trumpa? Americký politik se rozepsal o svém známém cameu a samozřejmě neopomněl zdůraznit svůj přínos celému dílu i obětavost, s níž k roličce navzdory pracovní vytíženosti přistoupil.

Sám doma je natolik populární a úspěšný snímek, že se k němu váže i řada konspiračních teorií. Jedny z těch nejtemnějších například naznačují, že Kevinův otec živí početnou rodinu díky kriminálním aktivitám, popřípadě že nerudný strýc Frank si zlodějíčky Marva a Harryho na Vánoce objednal. Ožehavá je především první záležitost související s tím, jak si vlastně Peter McCallister (John Heard) mohl dovolit bydlet v natolik honosné vile, což snímek ani jeho jeho pokračování nijak neobjasňují. Výpočtů se nyní chopili špičkoví ekonomové, kteří v článku pro New York Times rozebrali, jak zámožná by rodina pro život v takovém domě musela být.

Každá generace dětí měla svou brakovou literární sérii, která dokonale zapadne do vkusu dané doby a stane se pohlcujícím fenoménem. Harry Potter byl v tomto ohledu přesto výjimečný intenzitou, s níž strhl celý svět – předně v důsledku nového globalizovaného a postupně digitalizovaného světa, jímž mohou trendy cestovat rychlostí blesku. Úspěch série dětských románů J. K. Rowling vedl nevyhnutelně k řadě napodobitelů, z nichž tím nejúspěšnějším je jistě Percy Jackson.

Jak by vypadal třetí díl slavné vánoční klasiky Sám doma (Home Alone) po mnoha letech? Jistě, regulérní trojka v roce 1997 skutečně vznikla, později se pro televizi objevila i čtyřka a pětka a před dvěma lety dokonce i remake prvního dílu pro Disney+. Jenže snad každý soudný divák či divačka by na tyto nepodařené snahy o vytěžení populární značky raději zapomněl. Raději bychom sledovali další osudy Kevina McCallistera v podání Macauleye Culkina a Mokrých banditů s tvářemi Daniela Sterna a Joea Pesciho.

Málokteré dítě devadesátek si umí, pokud se bavíme o zahraničních filmech, představit vánoční svátky bez klasik Sám doma (Home Alone, 1990) a Smrtonosná past (Die Hard, 1988). A dnes si malinko posvítíme na prvního jmenovaného, v němž Kevin dává na frak Marvovi a Harrymu.

Táta v sukni (Mrs. Doubtfire) patří mezi ikonické komedie 90. let. Od jeho premiéry uplynulo již 30 let a za tu dobu se přístup k tomuto filmu v něčem změnil, předně k jeho zpodobnění partnerských vztahů. A v něčem zůstal stejný – vyvádění Robina Williamse není o nic méně chytlavé, než bylo tenkrát.

Slavný britský herec Ian McKellen ovládl stříbrná plátna až ve svých dvaašedesáti letech, kdy ztvárnil čaroděje Gandalfa ve fenomenální fantasy Pán prstenů: Společenstvo Prstenu. Jen o rok později měl blízko k přesídlení do kouzelnického světa Harryho Pottera, neboť byl favoritem na převzetí úlohy bradavického ředitele Albuse Brumbále po úmrtí původního představitele Richarda Harrise. Ten si mocného kouzelníka zahrál v prvních dvou dílech a McKellena od přijetí role sám odradil, neboť zpochybnil jeho hereckou houževnatost.

Předvečer svátku všech svatých je hlavně v západních zemích možná nejoblíbenější tradicí, která od premiéry kultovního Halloweenu (1978) vymezila vlastní filmový subžánr. Do něj mohou spadat nejen horory, jež dále stírají hranici mezi světy živých a mrtvých a prohlubují zvyky související s navlékáním strašidelných kostýmů, ale i další příběhy protknuté příslušnými svátečními motivy. Představíme si deset méně vyzdvihovaných filmů vhodných pro halloweenský večer, z nichž si vyberou diváci a divačky lačnící po napětí a krvi stejně jako romantici, vtipálci, fandové kultovních bizárů i rodinné typy s dětmi.

Filmové adaptace videoher zažívají díky The Last of Us a Super Mario Bros. ve filmu nebývalý rozkvět, který v Hollywoodu nehodlají ukončit. Druhého listopadu do tuzemských kin vstoupí horor Pět nocí u Freddyho (Five Nights at Freddy's) na motivy stejnojmenné hry, který vznikal od roku 2015 a nyní se představuje v první plnokrevné upoutávce.

Bědování nad nekonečným přívalem nepůvodních děl, pokračování a remaků je ve filmovém průmyslu možná oprávněné, ale rozhodně existují pozitivní výjimky. Některá pokračování milovaných hitů lidé zkrátka chtějí vidět, nové kabáty opatřené moderními efekty či aktuálními společenskými tématy mnohým látkám sluší. A proč by nešlo pomocí moderních technologií a současných autorů a autorek znovuoživit třeba následující díla, na nichž se zub času z různých důvodů podepsal a jejichž sdělení si zaslouží připomínat?

Nejslavnější knižní série světa se na stříbrných plátnech uzavřela roku 2011, kdy měla premiéru druhá část Relikvií smrti. Od té doby se do kouzelnického světa vracíme díky Fantastickým zvířatům, která však přestávají publikum zajímat. U Warner Bros. proto chystají razantní krok. Novou generaci fanoušků a fanynek hodlají okouzlit opětovným zfilmováním sedmi knih od J. K. Rowling, tentokrát však pro televizi ve formě rozsáhlého seriálu.

Před 35 lety měl premiéru u nás přehlížený snímek Letadla, vlaky, automobily, v němž milovaní komici John Candy a Steve Martin utvořili nesourodou cestovní dvojici. Zdvořilý reklamní agent a hlučný prodejce kroužků ke sprchovým závěsům musí kvůli zrušenému letu najít komplikovanější způsoby, jak se na Den díkůvzdání včas dopravit do Chicaga. Road movie od režiséra a scenáristy Johna Hughese dodnes platí za jednu z nejpříjemnějších komedií své doby.

Robin Williams by dnes oslavil jednasedmdesáté narozeniny, kdyby o něj svět před osmi lety nepřišel. Táta v sukni, Dobrý Will Hunting a Společnost mrtvých básníků jsou jen některé z jeho velkých rolí, které se navždy zapsaly do dějin filmu.

Věk je ožehavé téma, tím spíš ve světě filmu. Mluví se o tom, že herečky po třicítce nezavadí o hlavní roli, že muži i ženy jsou pro kameru tlačeni k podstupování nebezpečných a nezdravých diet a procedur. Kult mládí existuje v různých formách doslova odnepaměti a v době přesného zachycení a reprodukce obrazu dosáhl svého vrcholu. Jenže to není tak přímočaré, že by mládí mělo vždy přednost.