Denis Villeneuve

Pokud bychom měli vybrat jeden film, který byl na počátku roku filmovou událostí, na níž se vyplatilo zajít do kina, rozhodně bychom řekli druhou Dunu (Dune: Part Two). Sci-fi epos Denise Villeneuva byl nejen audiovizuálním skvostem, ale navíc dokázal divákům prodat obtížnou a pro řadu fanoušků zdánlivě nezfilmovatelnou předlohu Franka Herberta. Již brzy si navíc budete moci tento hit vychutnat i ve svých obývácích.

Dalo se to očekávat a nyní je to skutečností. Druhá Duna (Dune: Part Two) slaví v kinech obří úspěch, tržby už dávno překonaly první díl a o snímku se mluví jako o velké události, kterou je nutné vidět na velkém plátně. A za pár let se na planetu Arrakis podíváme ještě jednou. Studio Legendary totiž oficiálně potvrdilo, že na snímku Dune: Mesiah se již pracuje a projekt dostal logicky zelenou. Zároveň si ovšem režisér Denis Villeneuve vyhlédl další projekt, v němž se vrhne na velmi znepokojivé téma.

Čtyři týdny plenila druhá Duna (Dune: Part Two) česká kina a odrážela veškerou konkurenci v čele se Sladkým životem a čtvrtou Kung Fu Pandou. Nyní už ale máme konečně nového lídra žebříčku. Nejvíce diváků, v tomhle případě nejspíše dětských, o velikonočním víkendu přišlo na druhého Gumpa. A jak si vedla další bitka Godzilly s Kongem?

Steven Spielberg patří mezi největší velikány amerického filmového průmyslu. Nejde však jen o to, že natočil spoustu povedených filmů. Jeho působení tvarovalo samotné prostředí Hollywoodu. Byl to on, kdo v dobrém a zlém odlil formy, které američtí filmaři používají dodnes. Jeho pochvala pro druhou Dunu (Dune: Part Two) tedy není jen osobním názorem jednoho člověka, ale pomyslným požehnáním od personifikace celého oboru.

Osmdesátiletý Christopher Walken podle vlastních slov nikdy nemusel utíkat před zástupy bulvárních novinářů, přestože mnoho osobitějších a legendárnějších celebrit v Hollywoodu nenajdete. Herec, jenž si v pubertě vytvaroval účes podle Elvise Presleyho a svou ikonickou nesouvislou mluvu přisuzuje vlivu mezinárodní hatmatilky v rodné chudinské čtvrti New Yorku, přerušil čtyřletý filmový půst účastí v jednom z největších filmů posledních let. V Duně 2 (Dune: Part Two) i na menším prostoru zazářil jako císař Shaddam IV a s vidinou spolupráce s oblíbeným režisérem Denisem Villeneuvem porušil také své cestovatelské zábrany, tudíž mohl navštívit krásnou Budapešť a svou přirozenou autoritou zneklidňovat mladší hvězdné kolegy.

Jak se z nich probůh seskakuje?! Otázka týkající se cestování na písečných červech zarazila mnoho fanoušků druhé Duny (Dune: Part Two), na nichž se tento způsob transportu nejednou využije. Proces „nastoupení“ na červa byl poměrně důkladně vyobrazen, ovšem jakmile se člověk na těchto obřích hmyzích monstrech dopraví, kam potřebuje, potřebuje bezpečně slézt na zem. Není to však jediná palčivá otázka týkající se povahy těchto neodmyslitelných obyvatel planety Arrakis.

Svět Duny nás ve dvou filmech Denise Villeneuve vzal hned na několik planet, přestože zde neprobíhá mezihvězdné cestování v takovém rozsahu jako u jiných sci-fi. Seznámili jsme se třeba s Caladanem, domovinou rodu Atreidů, či děsivou planetou Giedi Prime, kde sídlí Harkonnenové. Netřeba připomínat, že naprostá většina děje se odehrává na pouštní planetě Arrakis. Nabízí se však otázka, co se vlastně stalo se Zemí?

Filmová Duna (Dune) režiséra Denise Villeneuvea a knižní adaptace Franka Herberta jsou dvě odlišné zpracování stejného epického příběhu. I když snímek zůstává věrný mnohým klíčovým prvkům knihy, existuje několik rozdílů v tom, jak jsou příběh, postavy a svět převedeny na plátno. Tento článek zkoumá některé z nejvýznamnějších rozdílů mezi filmovou a knižní verzí Duny.

Už po premiéře první Duny (Dune) v roce 2021 se hovořilo o tom, že by se měl příběh Paula Atreida uzavřít až v pokračování. To bylo tou dobou ve hvězdách a čekalo se na případný kasovní úspěch. Ten jakžtakž přišel, dvojka (Dune: Part Two) dostala zelenou a nyní až s nečekanou dravostí dobývá světová kina. Třetí a zřejmě poslední díl by tedy měl být samozřejmostí, ačkoli režisér Denis Villeneuve stále láká spíše opatrně.

První Duna (Dune) těžila ze své pseudokultovní pozice blockbusteru, na který sice do kina nevyrazily bezprecedentní davy, nicméně si snímek získal skvělou pověst. Na „opravdový“ kultovní film jde pořád o moc velký projekt. Přesto bylo jasné, že pokračování nevzniká výhradně v důsledku tržeb, ale i prestiže, kterou kanadský režisér Denis Villeneuve snímku na motivy dlouho prokleté literární série propůjčil. Druhý díl má nyní nakročeno k tomu stát se obrovským hitem podle všech myslitelných měřítek. Nezbývá se tedy než ptát: Co Villeneuve se získaným renomé udělá?

Po dlouhých týdnech, kdy (nejen česká) kina zela prázdnotou, je v nich zase důvod k radosti. Po minulém úspěchu Matky v trapu tentokrát dorazil Paul Atreides s písečnými červy. Druhá Duna (Dune: Part Two) s přehledem překonala čísla prvního dílu a vidělo ji přes 100 tisíc diváků. Jak si v nabité konkurenci vedli Manželé Stodolovi?

Druhá Duna (Dune: Part Two) konečně vtrhla do světových kin a všichni doufali v megahit, který po dlouhých týdnech sucha potěší všechny kinaře. A ti se dobrých zpráv opravdu dočkali. Druhý díl adaptace Franka Herberta skoro zdvojnásobil otvírací čísla jedničky a má nakročeno k tomu, aby ji i v celkových tržbách velmi rychle předběhl.

Kvůli tomu, jak se poslední dobou mluví jenom o nové Duně (Dune: Part Two), bychom málem zapomněli na… starou Dunu. Ne tedy první díl od Denise Villeneuva z roku 2021, nýbrž jedinou starší filmovou adaptaci románu Franka Herberta. Tu má na svědomí poněkud netypicky David Lynch a podivné dílo z roku 1984 dodnes svérázně vystupuje ze zbytku jeho filmografie.

Do kin vtrhla druhá Duna (Dune: Part Two) a jestli nějaký její klad musejí uznat i zapřisáhlí odpůrci poetiky Denise Villeneuva, je jím strhující vizuální stránka. Ne nadarmo se hovoří o tom, že tento zážitek je třeba si dopřát v kině, a to ideálně na co největším plátně a s co nejlepším zvukem – více srovnatelných příležitostí letos zřejmě nebude.

Na žádný snímek nebyl v poslední měsících a možná i letech upřen zrak s takovými očekáváními jako na druhou Dunu (Dune: Part Two). Adaptace velebené sci-fi ságy od Franka Herberta si získala přízeň čtenářů knihy i tradičních diváků už výtečným prvním dílem, druhé části ovšem předchází naprosto extatické zahraniční recenze a příslib komerčního spasitele, jenž po dlouhých týdnech sucha naplní kina a utrží stamiliony. Sequel Duny (Dune) je zkrátka takřka předurčen k tomu, aby se stal kinoudálostí a největším diváckým hitem Denise Villeneuvea. Jenže tak jednoduché to snímek u diváků mít asi nebude.