Jaroslav Vojta

Pocházel z významné herecké rodiny. Jmého Vojta přijal po svém otci Aloisu Jurném. Od roku 1906 hrál u venkovských společností, pak v Brně, Plzni, VD (1919-25) a ND (1925-59). Ve filmu hrál od 20.let, byl jedním z nejpopulárnějších českých herců. Zejména ve 40. a 50. letech. Často vystupoval v rozhlase a v posledním desetiletí života i v TV. K jeho proslulosti přispěla i série "tzv. vojtovských anekdot. Termín ""zvojtit"" byl používán ve smyslu poplést. Výrazný lidový typ ztvárňoval hrdinské role i komediální figurky. Svérázné kouzlo jeho osobnosti přispělo k tomu, že jméno Vojta vstoupilo i hovorových úsloví. Debutoval v němém filmu, avšak první výraznou rolí byl až mlynář Vávra v Rovenského filmu MARYŠA (1935) a největší dramatickou postavou třicátých let byl Juraj Hordubal ve Fričově adaptaci románu Karla Čapka HORDUBALOVÉ (1937). Popularitu mu přinesla titulní role v oblíbeném protektorátním filmu PANTÁTA BEZOUŠEK (1941). Úsměvnými postavami bodrých staříků zalidňoval desítky českých filmů až do poloviny šedesátých let. Z filmových rolí: U NÁS V KOCOURKOVĚ (1934), JÍZDNÍ HLÍDKA (1936), NAŠI FURIANTI (1937), DIVÁ BÁRA (1947), MIKOLÁŠ ALEŠ (1951), HRÁTKY Z ČERTEM (1956), PÁTÉ KOLO U VOZU (1958), MEZI NÁMI ZLODĚJI (1963), Alibi na vodě (1965) a ÚPLNĚ VYŘÍZENÝ CHLAP (1965).