Martin Scorsese

81 let. To bývá věk, kdy si většina lidí užívá důchodu, svých koníčků, procházek a času s bližními. U hollywoodských legend typu Ridley Scott, Francis Ford Coppola či Martin Scorsese je překročení osmdesátky spojené spíše se snahou věnovat se řemeslu naplno a plnit si na stará kolena největší filmové tužby. Posledně jmenovaná ikona totiž evidentně nehodlá zvolnit ani na vteřinu a po ambiciózních a obsáhlých Zabijácích rozkvetlého měsíce (Killers of the Flower Moon) by chtěla natočit hned dva filmy najednou.

Francis Ford Coppola oslavil před pár dny 85. narozeniny. Tuto fázi života velkých umělců často trávíme vzpomínáním a jmenováním jejich největších úspěchů. Americká generace spratků ale nemá na odpočinek ani pomyšlení, jak ostatně vidíme u Scorseseho a Spielberga, kteří by furt něco dělali. Zdálky se přesto poslední roky mohlo zdát, že se Coppola na kinematografii vykašlal a vydělává miliony svým vinařským impériem. To byl ale jen kalkulovaný dlouhý nádech před poslední velkou písní. Dost možná jeho největší. Vysněné Megalopolis nakonec natočil prakticky výhradně z vlastní kapsy, což je u projektu za víc než 100 milionů dolarů bezprecedentní. Čeká nás ale jistě film jako žádný jiný.

Filmy si řada z nás zamilovala pro jejich umění pohltit svými světy a emočně se napojit na postavy, jejichž příběhy mohou být pro leckoho motivačním budíčkem či dokonce základem pro obnovovaný světonázor. Jenže kinematografii utváří také znepokojivé portréty sériových vrahů, jejichž nepodchytitelná mentalita společnost děsí i fascinuje v současné éře true crime žánru víc než kdy jindy. Mnoho děl s touto tematikou se opírá o hledisko kladných postav, jež po zabijákovi pátrají, potažmo jsou mu (nebo jim) vydané napospas. V tomto článku ovšem naleznete vybrané filmové příběhy, jež nás do nevypočitatelné mysli člověka schopného připravit někoho jiného o život bez logické motivace noří vůbec nejsilněji a z nebezpečného subjektu dělají hlavního antihrdinu.

V Las Vegas jako každoročně probíhá CinemaCon, což mimo jiné znamená příliv zpráv o promítaných trailerech či klipech z očekávaných filmů, potažmo i rozhovorů s přítomnými tvůrci. Možná nejvíc pozornosti si zatím uzmula dlouho připravovaná sci-fi Mickey 17, kterou natočil režisér Parazita (Parasite) Bong Joon-ho. V té Robert Pattinson (The Batman) coby postradatelný kolonista opakovaně umírá při riskantních vesmírných misích a futuristická kopírka lidského těla jej přivádí zpět i se zkušenostmi minulých „výrobních čísel“. Film odsunutý na leden 2025 má být spojením drahého hollywoodského blockbusteru a režisérovy autorské filosofie, již z rodné Jižní Koreje přenesl až na oscarové pódium, kde mu zásluhou Parazita roku 2020 tleskali i poražení Tarantino se Scorsesem.

Obdivovaný filmař a v posledních letech i poněkud vyhrocený přispěvatel na sociální sítě Paul Schrader sám režíroval řadu zajímavých filmů (Zoufalství a naděje, Kočičí lidé, Modré límečky), především však proslul jako scenárista. Hned čtyřikrát totiž spolupracoval s Martinem Scorsesem, a to nejen na Posledním pokušení Krista (The Last Temptation of Christ) či Počítání mrtvých (Bringing Out the Dead), ale především na Taxikářovi (Taxi Driver) a Zuřícím býkovi (Raging Bull). A právě kvůli jedné scéně v posledním zmíněném filmu se dostal do křížku s hvězdným Robertem De Nirem.

O pracovitosti a neúnavnosti Ridleyho Scotta nemůže být pochyb. Každou chvíli se objeví zpráva o dalším projektu, k němuž se upsal. Momentálně se zdá, že po dokončení druhého Gladiátora natočí biografii disco kapely Bee Gees a i když bychom ho nejspíš radši viděli u nějakého nápaditějšího námětu, není pochyb o tom, že jeden z největších hollywoodských dříčů odvede svou práci.

Ikonický režisér Ridley Scott má několik svých excentričností, jak se u šestaosmdesátiletého umělce jistě sluší. Je to například známý bručoun, který nejde pro ostré slovo daleko a už se příliš nestará, jestli si tím pod sebou podřeže nějakou tu větev. A jeho další libůstkou je pak spoléhat na režisérské střihy svých filmů, které konečně dodají „tu pravou“ uměleckou vizi. Když se do kin chystal Napoleon, od počátku se mluvilo o tom, že jde jen o hodně dlouhý trailer na čtyřhodinovou verzi, kterou uvede streamovací služba Apple TV+. Inu… Od premiéry tomu za chvíli bude půl roku, kinosestřih se začátkem března objevil na streamu… Kde je tedy konec slíbené čtyřhodinovce?

Seznam památných průlomových rolí, které z herců a hereček přes noc učinily miláčky publika a navždy definovaly jejich kulturní image, je samozřejmě obsáhlý. K nejvýraznějším tandemům stříbrného plátna přitom náleží manipulativní spisovatelka Catherine Tramell a nepoddajné charisma Sharon Stone, jež v Základním instinktu (Basic Instinct) roku 1992 pořádně zamotaly hlavu a splašily hormony detektivu Nicku Curranovi v podání Michaela Douglase. Slavný erotický thriller vstoupil do zlatého fondu, přestože Stone režiséra Paula Verhoevena zpětně osočila z poněkud křiváckého přístupu. Nově přiznala, že před ní se v hledáčku studia nacházelo nejméně třináct jiných žen v čele s tehdy hvězdnou Michelle Pfeiffer. Sharon Stone totiž nebyla pro tvůrce dostatečně známá.

Cillian Murphy byl vždy považován za talentovaného herce, navíc se skvělým čuchem pro role. Zatím ale nepatřil mezi ty megastar, jejichž účast promění každý projekt automaticky v áčkovou podívanou. To se nyní po jeho vítězství Oscara za Oppenheimera mění. Jeho aktuálně zvolená role navíc svým způsobem naváže na oceňovaný film.

Martin Scorsese patří k velikánům amerického filmu. Jak pro jeho filmy, tak pro jeho bohatou filantropickou činnost, kterou svému milovanému oboru přispívá stranou samotné produkce. Přesto, nebo možná právě proto, se nyní jednaosmdesátiletý režisér dostal do menší šlamastyky, od které si nakonec odpomohl tichým mimosoudním vyrovnáním. Měl přijmout půl milionu dolarů s příslibem pomoci začínajícímu filmaři, aniž by splnil svůj díl dohody.

Když režisér skandálního, ale nesmírně chváleného Základního instinktu (Basic Instinct) Paul Verhoeven připravoval v polovině 90. let další odvážný film s erotickou náplní s názvem Showgirls, o hlavní roli stály snad všechny aspirující herečky Hollywoodu. Elitní striptérku v nočním lasvegaském klubu nakonec ztvárnila tehdy třiadvacetiletá Elizabeth Berkley, která měla jít ve stopách Sharon Stone. Místo toho obdržela hned dvě výsměšné anticeny, čelila nespravedlivé šikaně průmyslu a sledovala, jak její průlomový projekt tratí peníze a řadí se k nejhůře přijatým počinům dekády. To se ale po třech dekádách změnilo a Berkley vystoupila v muzeu filmové Akademie s ovacemi a smířlivým proslovem.

Oblíbená herečka Gwyneth Paltrow si v posledních letech dává od hraní pauzu a věnuje se hlavně své podivné firmě Goop, prodávající různé wellness produkty nejasného původu a kvality. Naposledy hrála v seriálu Politik (The Politician), na filmovém plátně se neobjevila od Avengers: Endgame z roku 2019. Právě díky zkušenostem z marvelovského komiksového univerza se však nezdráhá do superhrdinských filmů trochu rýpat.

Luc Besson se nikdy příliš netrápil požadavky na to, jak má vypadat správný film, aby byl označen za umění. Jeho filmy jsou často skvěle natočené a zahrané, najdeme v nich i pořádný kus nápaditosti, prioritou je ale vždy čistá explozivní zábava. Tento filmař vykrádá vše, co se mu namane. Bere si ze světa okolo sebe, co ho baví, a vrací to zpět ve formě hyperaktivní pastiše. Dnes Besson slaví 65 let, během nichž nás učil, že sebe ani film nemáme brát tak vážně a kinematografii si máme především užít.

Ještě před pěti lety se zdálo, že na stříbrných plátnech skočíme po jakékoli marvelovské návnadě. Komiksová série kolem Iron Mana, Kapitána Ameriky, Thora či Black Widow ovšem v poslední fázi předávala hrdinská žezla novým postavám a prozkoumávala své možnosti u poněkud alternativního publika s titulu jako Eternals nebo Shang-Chi a legenda o deseti prstenech (Shang-Chi and the Legend of the Ten Rings). Sebevědomá tvorba sequelů či prequelů všeho druhu spěje ke konci po katastrofickém roku 2023, kdy finančně propadl ambiciózní Ant-Man 3 (Ant-Man and the Wasp: Quantumania) a hlavně ženské Marvels. U Disneyho by rádi opět rozjeli mlýnek na peníze a dříve nedotknutelný marvelovský boss Kevin Feige už nebude mít tak snadnou pozici.

Pokud k tomu máte vlohy, hrát filmového padoucha může být velice vděčné. Mnozí ikoničtí herci a herečky to preferují před úlohami klaďasů, které sice mají větší prostor a navrch i sympatie dané morálně žádoucím postojem. Skvělí záporáci jsou kořením průměrných žánrových filmů a tažnou silou těch hodnotných a kreativně napsaných produkcí, v nichž neříkají jen prázdné fráze, jde z nich strach a nutí k zamyšlení. Ať už jde o zcela smyšlené psychopaty, mocné byznysmeny s předobrazy v realitě nebo o kontroverzní historické figury, následující seznam zaměřený na oscarové herecké výkony v záporných rolích představí výkvět těch vskutku památných filmových postav. Americká Akademie možná zcela ignorovala Anthonyho Perkinse v Psychu, Jacka Nicholsona v Osvícení (The Shining) nebo Roberta Mitchuma v Lovcově noci (The Night of the Hunter) i Mysu hrůzy (Cape Fear), avšak v minimálně v těchto případech vložila Oscara do těch správných úlisných rukou.