Gregory Peck

Některé kinematografické záhady opravdu nepotřebují vysvětlovat. Dvakrát to platí u tematiky satanismu, již tvůrci pochopitelně vyždímali až k neúrodnému pramenu, odkud se čerstvě vymanil také horor První znamení: Přichází satan! (The First Omen). Dějový předchůdce klasického snímku Přichází Satan! (The Omen) s Gregorym Peckem, který roku 1976 děsil záběry na tvář zdánlivě obyčejného malého chlapce Damiena, rozplétá církevní konspirace a zrození antikrista s mateřským znaménkem v podobě tří šestek zasazuje do stále oblíbenější formy klášterního hororu s jeptiškami. Bohužel je zhola zbytečný jako součást zavedeného příběhu a naprosto nicneříkající také jako žánrovka pro novou generaci.

Oscarové ceremonie se pochopitelně snaží průšvihům a neplánovaným změnám vyhýbat, přesto se občas situace vyvrbí tak, že je nejcennější soška ve světě filmu někomu odebrána. V čerstvé paměti stále máme situaci z předávání v roce 2017, kdy došlo k záměně obálek a namísto Moonlightu, skutečného vítěze ceny pro nejlepší film, byl nejdříve vyhlášen La La Land. Navzdory šoku a zmatení všech zúčastněných se situaci podařilo vyřešit ještě na pódiu. Historie oscarových ceremonií však pamatuje jeden ještě problematičtější okamžik.

Takřka půlstoletí po premiéře děsivého hororu Přichází Satan! (The Omen), v němž Gregory Peck adoptuje chlapce s andělskou tváří a ďábelskými vlastnostmi, se dočkáme prequelu s názvem První znamení: Přichází satan! (The First Omen). Od rodiny amerického politika, jehož okolí sužují stále podezřelejší a smrtelnější příhody, se tentokrát přesouváme do katolického Říma a do biskupství prolezlého rostoucími projevy vyšší démonické moci. Minutová upoutávka sází pár měsíců před dubnovou premiérou v českých kinech hlavně na atmosféru a znervózňuje záběry poskládanými pozpátku.

Herecké kariéry často trvají dlouhá desetiletí, během nichž se vkus publika i kinematografické trendy značně proměňují. I proto se jen těm nejzářivějším hvězdám podaří udržet na výsluní delší dobu, případně skončit ve chvíli, kdy to dává smysl.

Epický western Velká země slaví 65 let. Snímek, s jehož podobou nebyl nikdo ze štábu spokojen a jehož natáčení provázely hádky a střety eg, dnes platí za jeden z vrcholů žánru. Jde o film velmi užitečný i pro dnešní dobu, nahlas totiž přemýšlí o tom, jak se má chovat správný chlap v civilizovaném světě, který již nepřistupuje k násilí jako k řešení každého konfliktu.

Bědování nad nekonečným přívalem nepůvodních děl, pokračování a remaků je ve filmovém průmyslu možná oprávněné, ale rozhodně existují pozitivní výjimky. Některá pokračování milovaných hitů lidé zkrátka chtějí vidět, nové kabáty opatřené moderními efekty či aktuálními společenskými tématy mnohým látkám sluší. A proč by nešlo pomocí moderních technologií a současných autorů a autorek znovuoživit třeba následující díla, na nichž se zub času z různých důvodů podepsal a jejichž sdělení si zaslouží připomínat?

Jih proti Severu, Kmotr, Amadeus či Forrest Gump. Tyto a mnohé další tituly patří mezi oscarové vítěze, na něž filmový svět zřejmě nikdy nezapomene. Existují ale i snímky, na které si v dnešní době vzpomenou už jen skuteční filmoví znalci. Toto jsou některé z nich.

V letošním roce hned tři slavní režiséři natočili remake jiného filmu. Guy Ritchie přišel s drsným krimi thrillerem Rozhněvaný muž, jenž je předělávkou zapadlého francouzského snímku Krvavý prachy. Denis Villeneuve konečně uvedl svou verzi kultovního sci-fi románu Duna a v prosinci měla premiéru druhá filmová verze legendárního muzikálu West Side Story, jejímž autorem je Steven Spielberg. Filmové předělávky jsou obvykle vnímány spíše negativně, když se ale nové verze již dříve zpracovaného příběhu chopí osobitý tvůrce, výsledek může být velice zajímavý. Tak jako v následujících případech.

Filmař židovského původu měl v plánu natočit svůj poslední projekt, z něhož nyní s velkou pravděpodobností sejde.

Chcete načerpat inspiraci na Den svatého Valentýna nebo máte jen tak chuť podívat se na nějaký ten americký slaďák s kapkou humoru? V tom případě vás tento žebříček jistě potěší.

Rodinu si člověk nevybírá, občas to ale může být docela dobrý základ pro budoucí úspěch. Ve filmové branži se pohybuje mnoho rodinných klanů, které v ní působí již po několik generací. Někdy se ale talent projeví až o mnoho let později a třeba v úplně jiném oboru.

I sebelepšímu herci občas ta pomyslná třešnička na dortu schází. A jelikož Oscar zkrátka takovou špičku ledovce v rámci filmových ocenění představuje, je příhodné pozastavit se nad tím, že řada slavných a hlavně skvělých herců a hereček tento kariérní vrchol překvapivě nezdolala.

Na filmové předělávky se obvykle nadává kvůli jejich zbytečnosti a údajnému "špinění" původního díla. Občas se ale stane zázrak a remake se svému předobrazu nejen vyrovná, ale dokonce ho v něčem možná i předčí. Kterým filmům se něco tak mimořádného povedlo?

Čerstvý příspěvek do skupinky protirasistických soudních dramat se chlubí zajímavým hereckým obsazením a převážně pozitivními ohlasy. Měli byste pro něj obětovat svůj drahocenný čas?

Filmy inspirují mnohé z nás k neuvěřitelným věcem. Oblasti lidské kreativity, kde se mohou lidé vyřádit, je nepřeberné množství a originalita některých nápadů a děl až vyráží dech. Pojďme se ale nyní podívat na tu "běžnější" oblast lidského života: hudba k našemu životnímu stylu neodmyslitelně patří a rozhodně patří k filmu. Tyto dvě oblasti kultury jsou propojeny od samého počátku.