Milan Kundera

Milan Kundera byl česko-franzouzský spisovatel, nejvýznamnější představitel české literatury druhé poloviny 20. století. Svou tvorbou i pedagogickou činností měl v šedesátých letech zásadní vliv na českou novou vlnu a jeho prózy se staly náměty některých z klíčových filmových děl tohoto období. Narodil se 1. dubna 1929 v Brně, jeho matkou byla Milada Kunderová a otcem Ludvík Kundera, klavírista, muzikolog a rektor JAMU. Milanův bratranec, Ludvík Kundera, patřil mezi výrazné představitele avantgardní poezie a dramatu. Milan Kundera studoval gymnázium v Brně, kde odmaturoval v roce 1948. Ač se po vzoru svého otce v mládí věnoval hře na klavír a chvíli studoval i hudební kompozici (jeho zaujetí hudbou se promítá např. do souboru esejí Můj Janáček nebo románu Žert), po maturitě zamířil na filozofickou fakultu UK, kde dva semestry studoval estetiku a literární vědu. Poté však přešel na FAMU, zabýval se zde nejdříve režií a následně scenáristikou. Po dokončení studia na FAMU přednášel světovou literaturu a v roce 1964 získal docenturu. Literární kariéra: chvála směšnosti Svou spisovatelskou dráhu započal Milan Kundera ve 40. letech překlady Majakovského, v roce 1946 mu pak vyšla první báseň, zpočátku byl stejně jako bratranec Ludvík ovlivněn surrealismem, 50. léta v Československu však avantgardě příliš nepřála a Kundera, který v roce 1948 vstoupil do KSČ a o dva roky později z ní byl vyloučen, tak psal v duchu socialistického realismu, do tohoto období patří básnická sbírka Člověk je širá zahrada (1953) a skladba Poslední máj (1955). Hvězdnou slávu si Milan Kundera vydobyl v 60. letech. Po básnické sbírce Monology (1957) zaměřené na mezilidské vztahy ustupuje jeho zájem o poezii do pozadí a Kundera se začíná více věnovat dramatu. V roce 1962 tak vycházejí Majitelé klíčů, v roce 1968 Ptákovina. Při psaní Ptákoviny si odpočine sepsáním povídkové knihy Směšné lásky (1963), které v letech 1965 a 1968 doplní o další dva díly. Už z názvu autorovy první prózy můžeme vyčíst dvě klíčová témata celé jeho následující literární dráhy; směšnost (či trapnost) a s ní spojené mezilidské vztahy analyzovaná s až cynickou chladností. V roce 1967 vychází Kunderovy první román, Žert, který ho zapíše na mapu světové literatury. Příběh inspirovaný kunderovým životem vypráví o Ludvíkovi, který je na začátku padesátých let vyhozen z univerzity, neb své přítelkyni Markétě pošle výsměšný dopis s textem „Milá Markéto, optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij. Tvůj Ludvík“. O deset let později se chce pomstít strůjci svého vyhazovu, spolužákovi Zemánkovi, tím, že svede jeho manželku. Vše však dopadá jak jinak než směšně. Ve stejný rok vystupuje Kundera na IV. sjezdu Svazu čs. spisovatelů, kde se ve svém příspěvku zastává filmů Věry Chytilové a zdůrazňuje nutnost svobody pro uměleckou tvorbu. Po invazi sovětských vojsk v roce 1968 rozpoutává jeho text Český úděl polemiku s Václavem Havlem o dějinné podstatě pražského jara. Brzy je mu však znemožněno publikovat, a na oficiální vydání jeho dvou posledních v Československu napsaných románů, Život je jinde a Valčík na rozloučenou musejí čeští čtenáři dlouho čekat. V roce 1975 emigruje Milan Kundera do Francie. Zde se stává jedním z předních představitelů východoevropského exilu a jeho knihy vycházejí v prestižním nakladatelství Gallimard. První dva francouzského romány píše Kundera ještě v češtině. V knize Smíchu a zapomnění nazve prezidenta Gustava Husáka "prezidentem zapomnění" a zpěváka Karla Gotta "idiotem hudby". Po jeho vydání v roce 1978 Kundera přichází o československé občanství. I poslední česky psaná kniha, Nesnesitelná lehkost bytí, se ještě částečně odehrává v Československu a je kritická k normalizačnímu režimu. Kunderova postmoderní tvorba je s každou novou knihou intelektuálně náročnější a víc a víc prostoru v ní zabírají esejistické a filozofické pasáže. K tématu směšnosti a mezilidských vztahů se výrazně přidává také motiv exilu a úvahy nad údělem umělce, zvláště pak romanopisce. To platí zejména pro pětici autorových francouzsky psaných románů; Nesmrtelnost (1988), Pomalost (1993), Totožnost (1995), Nevědění (2000) a Slavnost bezvýznamnosti (2014). Kundera a film: od nové vlny k zákazu adaptací Na jeho přednášky o světové literatuře docházelo za dob svých studií mnoho čelních představitelů české nové vlny a autor se vedle Bohumila Hrabala stal jednou ze dvou největších literárních inspirací pro toto hnutí. První adaptaci jeho prózy má na svědomí Hynek Bočan, jenž je však o trochu starší než představitelé ústřední generace nové vlny. Pro svůj film Nikdo se nebude smát (1965) si zvolil stejnojmennou autorovu povídku ze Směšných lásek. Ta vypráví o teoretikovi umění Klímovi (ve filmu Jan Kačer), kterému zničí kariéru snaživý neumětel Záturecký, jehož studii Klíma odmítne doporučit k vydání. V roce 1968 vychází film Jaromira Jireše Žert podle Kunderova prvního románu, na jehož scénáři spisovatel spolupracuje. Krom modernistických flashbacků zaujme snímek dnešní diváky také prostředím opráskaného Uherského Hradiště a vrcholným hereckým výkonem Josefa Somra v ústřední roli Ludvíka. Před znormalizováním československé kinematografie stačí vyjít ještě snímky Eduard a Bůh (1969) Jana Davida a Já truchlivý Bůh (1969) Antonína Kachlíka s Pavlem Landovským v nezapomenutelné roli Apostolka, oba podle povídek ze Směšných lásek. Roku 1988 se do kin dostala americká adaptace Kuderovy Nesnesitelné lehkosti bytí, scénář k ní napsal dlouholetý spolupracovník Luise Buñuela Jean-Claude Carrière a režie se chopil Philip Kaufman. Kunderu film natolik znechutil, že od té doby umístil na začátek každé své knihy výslovný zákaz jakékoli filmové či divadelní adaptace bez jeho svolení. Poslední roky života: knihovna, překlady a dokument Ač žil Milan Kundera i po sametové revoluci trvale ve Francii, čas od času tajně navštěvoval své rodné Brno a byl v kontaktu s českými přáteli. V roce 2020, rok poté co znovu získal české občanství, daroval Kundera celou svou knihovnu, rozsáhlý archiv i korespondenci Moravské zemské knihovně v Brně, kde byla 1. dubna 2023, v den Kunderových 94. narozenin, slavnostně otevřena Knihovna Milana Kundery s více než 3000 autorskými publikacemi, archivem recepce jeho tvorby v podobě kritik a část listinného archivu Kunderovy korespondence. V roce 2020 vyšel poprvé český překlad autorova posledního románu, Slavnost bezvýznamnosti. Stojí za ním přední česká překladatelka Anna Kareninová, která má na kontě také bezpočet titulků k zahraničním filmů. Za spolupráce Kundery, a zejména jeho ženy Věry, se pak o rok později k českým čtenářům dostal i román Nevědění, opět v překladu Kareninové. O Kunderovi vznikl také dokument Milan Kundera: Od Žertu k Bezvýznamnosti (2021). Režisér Miloslav Šmídmajer si v něm za vyprávěcí rámec zvolil snahu fiktivního českého studenta filosofie zjistit co nejvíce informací pro svou diplomovou práci o Milanu Kunderovi. Dále již Šmídmajer postupuje klasicky, v dokumentu se tak objeví mluvící hlavy českých i světových intelektuálů, Kunderových přátel i manželky, to vše proložené ukázkami z autorových děl, adaptací a rozhovorů z doby, kdy ještě komunikoval se světem. Miloslav Šmídmajer se podle vlastních slov během natáčení s Kunderovými spřátelil. Tím lze vysvětlit až příliš nekritický tón, jímž tvůrce interpretuje jako velikána evropské literatury, jehož osobní život ani dílo se nevyhnuly kontroverzím, ať už jde o údajnou spolupráci s StB či obvinění z šovinismu. Ačkoli dokument nepřináší mnoho nového, může poskytnout cenný učební materiál nadcházejícím maturantům či lidem, kteří si chtějí Kunderovu životní cestu osvěžit. Milan Kundera zemřel v Paříži dne 11. července 2023 ve věku 94 let.