Stanley Kubrick

Filmy si řada z nás zamilovala pro jejich umění pohltit svými světy a emočně se napojit na postavy, jejichž příběhy mohou být pro leckoho motivačním budíčkem či dokonce základem pro obnovovaný světonázor. Jenže kinematografii utváří také znepokojivé portréty sériových vrahů, jejichž nepodchytitelná mentalita společnost děsí i fascinuje v současné éře true crime žánru víc než kdy jindy. Mnoho děl s touto tematikou se opírá o hledisko kladných postav, jež po zabijákovi pátrají, potažmo jsou mu (nebo jim) vydané napospas. V tomto článku ovšem naleznete vybrané filmové příběhy, jež nás do nevypočitatelné mysli člověka schopného připravit někoho jiného o život bez logické motivace noří vůbec nejsilněji a z nebezpečného subjektu dělají hlavního antihrdinu.

Že by začalo romantickým komediím po letech bídy svítat na lepší komerční časy? Po úspěchu oddechovky S tebou nikdy (Anyone But You) se Sydney Sweeney nás totiž v létě čeká hvězdně obsazená žánrovka Vezmi mě na Měsíc (Fly Me to the Moon), v níž budou ve velmi vděčných vesmírných kulisách tokat Channing Tatum se Scarlett Johansson. Jako bonus navíc svými vtipy a zápletkou vyprovokují zapřisáhlé konspirátory.

Dalo se to očekávat a nyní je to skutečností. Druhá Duna (Dune: Part Two) slaví v kinech obří úspěch, tržby už dávno překonaly první díl a o snímku se mluví jako o velké události, kterou je nutné vidět na velkém plátně. A za pár let se na planetu Arrakis podíváme ještě jednou. Studio Legendary totiž oficiálně potvrdilo, že na snímku Dune: Mesiah se již pracuje a projekt dostal logicky zelenou. Zároveň si ovšem režisér Denis Villeneuve vyhlédl další projekt, v němž se vrhne na velmi znepokojivé téma.

Steven Spielberg patří mezi největší velikány amerického filmového průmyslu. Nejde však jen o to, že natočil spoustu povedených filmů. Jeho působení tvarovalo samotné prostředí Hollywoodu. Byl to on, kdo v dobrém a zlém odlil formy, které američtí filmaři používají dodnes. Jeho pochvala pro druhou Dunu (Dune: Part Two) tedy není jen osobním názorem jednoho člověka, ale pomyslným požehnáním od personifikace celého oboru.

Některé nezodpovězené otázky kinematografie pálí publikum dnes stejně jako v době premiéry. Zastaví se káča na konci Počátku (Inception)? Co je v kufříku v Pulp Fiction? A v neposlední řadě: Mohl se Jack zachránit na těch pitomých dveřích, kdyby se s Rose jen trochu snažili? Odpověď různými více či méně důvěryhodnými experimenty hledal sám režisér Titaniku James Cameron, ale i řada jiných vědátorů s příliš velkým množstvím volného času. A nyní se k nim bude moct připojit kdokoliv, kdo si ikonickou rekvizitu za enormní částku koupil.

I mistr hororu se někdy utne. Spisovatel Stephen King je nejprodávanějším knižním autorem současnosti, jeho díla mají globální věhlas a řada z nich posloužila jako inspirace pro jedny z nejmilovanějších filmů kinematografie. Přece se mu však občas vytýká (podobně jako například Stevenu Spielbergovi) způsob, jakým své vzrušující příběhy odhalující lidskou temnotu a brutalitu zakončuje. Zpochybňovaná zakončení románů Osvícení nebo To King obrátil v ukázkový kompromis v knize Mlha (The Mist), již roku 2007 úspěšně zfilmoval Frank Darabont (Vykoupení z věznice Shawshank). Konec filmu spisovatelův ambivalentní přístup vytěžil velmi jednoznačně a drasticky, přičemž King Darabontovi přiznal, že udělal dobře. Vyvarujte se dalšího čtení, pokud nechcete příběh vyspoilerovat.

V 70. letech se britská i mezinárodní filmová scéna mohla spolehnout na to, že pokud je zapotřebí charakterního představitele náročných rebelujících postav či perverzních krutovládců, Malcolm McDowell je plně k dispozici. Osmdesátiletá herecká legenda vzešla z naturalistické pozdní tvorby britských autorů „kitchen sink cinema“ Kena Loache (Smůla na patách) a Lindsay Andersona (Kdyby), globální věhlas získala roku 1971 hlavní rolí v Mechanickém pomeranči (A Clockwork Orange) Stanleyho Kubricka, tedy jednom z nejkontroverznějších filmů 20. století. McDowell, jenž ztvárnil také Caligulu ve stejnojmenném skandálním experimentu, má na kontě přes 300 rolí a většina z nich se mu okamžitě vykouřila z hlavy. V pracovním tempu však nepolevuje a ani se k tomu nechystá.

Do kin vtrhla druhá Duna (Dune: Part Two) a jestli nějaký její klad musejí uznat i zapřisáhlí odpůrci poetiky Denise Villeneuva, je jím strhující vizuální stránka. Ne nadarmo se hovoří o tom, že tento zážitek je třeba si dopřát v kině, a to ideálně na co největším plátně a s co nejlepším zvukem – více srovnatelných příležitostí letos zřejmě nebude.

Jedno z největších filmových studií světa provádí kroky, jež by z kvalitativního hlediska mohly vyústit v obohacení distribuční nabídky kin. Přední hlavouni Warner Bros. Michael De Luca a Pam Abdy v lednu domlouvali strategické partnerství s Tomem Cruisem, které v případě vysněného scénáře možná zahrne i pokračování úspěšné sci-fi Na hraně zítřka (Edge of Tomorrow). Sám Cruise má však po letité sérii blockbusterů zájem znovu pracovat s autorskými režiséry jako Paul Thomas Anderson, do nichž hodlají Warneři rovněž investovat stamilionové částky. Pod křídly tradiční společnosti, která se před dvěma lety sloučila do konglomerátu Warner Bros. Discovery, by tak teoreticky mohl skončit poslední film Quentina Tarantina The Movie Critic, do něhož chce ikonický tvůrce obsadit i Toma Cruise.

Sedmasedmdesátiletý legendární režisér Čelistí (Jaws), Jurského parku (Jurassic Park) či Indiana Jonese může dávno bilancovat a komentovat vlastní úspěchy, které hromadí přes padesát let i jako producent. Steven Spielberg, jenž zatím naposledy natočil částečně autobiografické rodinné drama Fabelmanovi (The Fabelmans), věnoval rozhovor pro The Hollywood Reporter u příležitosti třicátého výročí oscarového Schindlerova seznamu (Schindler's List). Při vzpomínce na devastující zpodobnění holokaustu pronesl, že se jedná o snímek, na který je osobně nejvíc pyšný.

Připravit druhého člověka o život je podle desatera a pro většinu z nás i na základě morálního kompasu nejhorší hřích. A co teprve, když zabíjení a podrobování situacím, jež lidskou oběť připraví o veškeré zbytky svobody a důstojnosti, probíhá v masově organizovaném měřítku. V kinech máte jedinečnou šanci vidět důležitý a výjimečný snímek Zóna zájmu (The Zone of Interest), v němž režisér Jonathan Glazer unikátním způsobem vykresluje ignoraci holokaustu za druhé světové války na příběhu osvětimského velitele Rudolfa Hösse (Christian Friedel), jenž s rodinou obývá honosnou vilu v těsném sousedství děsivé továrny na smrt. Při této příležitosti se ohlédneme za desítkou dalších filmů z celého světa, ať už hraných či dokumentárních, jejichž forma a styl sdělení ostře kontrastují s hollywoodským heroismem a hrůzu z válečných zločinů či morálního selhání servírují v mnohdy nestravitelně autentickém duchu.

Šedesáté výročí premiéry dnes slaví Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu. Snímek Stanleyho Kubricka, jenž byl zlomový jak pro jeho kariéru, tak pro kinematografii i společnost jako celek. Satirická komedie tne do živého a testuje hranice toho, o čem se smí vtipkovat. V první řadě však reaguje na největší fóbie své doby. Ty se vztahovaly k nesnesitelně možné nukleární válce, jež mohla začít každým okamžikem. Ještěže klíče k nukleárním zbraním mají v kapsách jen ti nejpovolanější, že ano?

Ve svých jednaaosmdesáti letech se letos Martin Scorsese stal nejnominovanějším žijícím režisérem. Postarali se o to Zabijáci rozkvetlého měsíce (Killers of the Flower Moon), kteří mu umožnili nechat za zády Stevena Spielberga, jenž se tímto pomyslným titulem mohl pyšnit doposavad.

Film Christophera Nolana Oppenheimer (2023) o vývojáři jaderné bomby sklidil třináct oscarových nominací, řadí se tudíž mezi vůbec nejúspěšnější díla, jaká kdy přilákala pozornost Akademie. Skoro miliardový divácký hit spojil náročnou a důležitou látku s režisérovou schopností vyprávět atraktivně a zábavně pro široké publikum, čímž částečně zrcadlí spoustu sci-fi projektů, které vzešly ze společenského klimatu vázaného na technologický vývoj po druhé světové válce. Strach z bomby tehdy nedokumentovali pouze vážení režiséři jako Akira Kurosawa nebo Stanley Kubrick v jejich dílech Žiji ve strachu (Ikimono no kiroku) a Dr. Divnoláska (Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb), nýbrž i tucty béčkových tvůrců sci-fi, jež vynález „Amerického Promethea“ Roberta Oppenheimera navždy ovlivnil.

Přestože Jack Nicholson už více než dekádu žádný film nenatočil, jeho filmografie přesto zůstává jednou z nejsilnějších všech dob. Za pozornost v ní stojí i leckteré menší snímky, jež sice nedosahují popularity Přeletu nad kukaččím hnízdem (One Flew Over the Cuckoo's Nest), Osvícení (The Shining) či Čínské čtvrti (Chinatown), přesto je provází velmi zajímavá historie.