Pavel Juráček

Už za studií na FAMU byl považován za hlavního mluvčího nastupující filmařské generace. Se spolužákem Janem Schmidtem (*1934) natočil Kafkou inspirovanou grotesku POSTAVA K PODPÍRÁNÍ (1963), napsal scénář postkatastrofického sci-fi KONEC SRPNA V HOTELU OZÓN (1966. režie: Jan Schmidt), natočil povídkový film z prostředí povinné vojenské služby KAŽDÝ MLADÝ MUŽ (1965) a spolupracoval na filmu pro Kinoautomat ČLOVĚK A JEHO DŮM (1966). V roce 1969 natočil svůj druhý celovečerní, a také poslední, film na motivy části románu Jonathana Swifta Gulliverovy cesty PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA (1970). Z politických důvodů byl s nástupem normalizace počátkem 70. let propuštěn z FIlmového studia Barrandov. Po návratu ze zahraničí, kam na čas odjel na vystěhovalecký pas, už nenašel uplatnění v oboru. V roce 2003 vydal Národní filmový archiv část Juráčkových deníků z let 1959-1974.