Whoopi Goldberg

Africká audiovizuální estetika v Hollywoodu expanduje nejen zásluhou marvelovek jako Black Panther, ale také díky ghanskému všestrannému umělci jménem Blitz Bazawule. Hudební producent a písničkář režíroval svůj první celovečerní film roku 2018, podílel se na vizuálním hudebním albu Beyoncé Black is King a loni uvedl svůj muzikálový remake Purpurová barvy (The Color Purple) v produkci Oprah Winfrey a Stevena Spielberga. Warner Bros. nyní získalo práva na jeho vlastní scénář s pracovním názvem Black Samurai o legendárním africkém válečníkovi Yasukovi, jenž v 16. století sloužil pod japonským vladařem Oda Nobunagou.

„Je to pořád v procesu! Pomalu to prosakuje… Nikdo neřekl, že tenhle projekt dává k ledu. Stále jsme ve fázi psaní scénáře,“ potěšila Whoopi Goldberg fanoušky v nedávném rozhovoru pro časopis People. Narážela totiž na třetí díl Sestry v akci (Sister Act), o němž už se hovoří tak dlouho, že osmašedesátiletá herečka a všestranná umělkyně možná patří mezi poslední optimisty, jež vzniku projektu ještě věří.

Zisk Oscara je skoro sto let nejvyšší poctou, jaké lze ve filmové branži dosáhnout. Jenže i výherci jsou jenom lidé a 35 centimetrů vysoká zlatá soška může zmizet z povrchu světa stejně jako televizní ovladač nebo flash disk. Zatímco někteří si tak ocenění nesmírně považují a Oscar jim zdobí obývací pokoje, ložnice nebo i samostatně vyčleněné místnosti, jiní se přiznali, že těžce vydřenou cenu z různých důvodů postrádají. A někdo o ni vlastně vůbec nestál.

Do kin vstupuje horor Neposkvrněná (Immaculate), jehož propagace stojí především na tom, že jedna z nejzářivějších hvězd současnosti Sydney Sweeney v něm hraje jeptišku. Šestadvacetiletá herečka platí za největší sexsymbol současného Hollywoodu, k čemuž jí dopomohla seriálová Euforie i nedávná romantická komedie S tebou nikdy. Zasazení této persony do klášterního prostředí je tedy samo o sobě provokativní, ale tím se bohužel výčet toho zajímavého na Neposkvrněné rychle chýlí ke konci.

Padesáté narozeniny dnes slaví Seth Green, kterého možná neznáte jménem, skoro určitě se vám ale vybaví jeho tvář. Tenhle chlápek jako by byl na přelomu století snad v každé americké komedii. Jak je tedy možné, že jsme o něm nějakých patnáct let neslyšeli? Provedl něco? Ztratil sám zájem o herectví? Sedí teď někde v přívěsu a lituje zašlé slávy? Jeho kariéra však nemá žádný šokující zvrat, ve skutečnosti dost možná svůj vrchol zažil právě nedávno, aniž bychom si toho všimli.

Bez Jima Carreyho by byl filmový svět o něco smutnější a nebýt jeho průlomové úlohy Zvířecího detektiva (Ace Ventura: Pet Detective), jenž s dosud nepoznaným katalogem grimas pátrá po uneseném delfíním maskotovi, Jim Carrey by měl cestu ke slávě o dost složitější. Neměl ostatně lehký život a jako nadějný stand-up komik dokázal publikum v rychlém sledu nadchnout i pořádně otrávit. Za Ace Venturu, který do amerických kin velkolepě vlétl začátkem února 1994, začínající herec obdržel střídmých 350 tisíc dolarů. Pro pokračování, jež vzniklo už další rok, si jej však pojistili rovnou na patnáct milionů.

Když jsou vašimi příbuznými Henry, Peter a Jane Fondovi, máte cestu k hollywoodskému výsluní zdánlivě usnadněnou. Dnes šedesátiletá Bridget Fonda si to namířila mezi hereckou smetánku ve čtyřiadvaceti letech a v devadesátkách byste těžko hledali pilnější umělkyni s pestřejším výběrem rolí, od těch akademicky vážených až po absolutně kultovní. Sympatická blondýna ovšem nepotismus těžce snášela a poté, co si roku 2003 při vážné autonehodě poranila obratel, se ze showbyznysu i z veřejného života kompletně vytratila.

Dokumentární minisérie s názvem Thank You, Goodnight: The Bon Jovi Story o zpěvákovi Jon Bon Jovim se v dubnu objeví v televizi a na streamu. Práva na ni získala Hulu, takže ji u nás s největší pravděpodobností uvidíme na Disney+, případně na Netflixu. Čtyřdílný projekt bude vůbec první dokusérií, která se zaměří na historii kapely Jona Bon Joviho za hudebníkovi plné spolupráce. Představí jeho minulosti i současnost a slibuje také nahlédnutí do jeho soukromého života.

Jsou umělci, kteří nestárnou. Komik, režisér, scenárista a herec Mel Brooks letos oslaví 98. narozeniny, ale ještě loni se podílel na komediální sérii Dějiny světa, část druhá (History of the World: Part II) a zahrál si v jedné epizodě seriálu Jen vraždy v budově (Only Murders in the Building). Autor kultovních filmů jako Producenti (The Producers), Mladý Frankenstein (Young Frankenstein) nebo Vesmírná tělesa (Spaceballs) na 14. ceremoniálu Governors Awards obdržel čestného Oscara za celoživotní přínos a je jedním ze čtyřiadvaceti lidí, jimž se souhrnně přezdívá EGOT — vyhráli totiž Emmy, Grammy, Oscara i divadelní cenu Tony. Čestného Oscara obdržela také herečka Angela Bassett a střihačka Carol Littleton.

Wonka už týden oslazuje světová kina a odnáší si z nich slušné peníze i reakce publika. Jedna věta se však zjevuje v mnoha bezprostředních diváckých reakcích: „Nevěděl/a jsem, že to je muzikál!“ To je zdánlivě absurdní. Jak je možné nevědět v době přesycení všudypřítomným marketingem, že film, na který se rozhodneme jít do kina, je plný zpěvu a tance? Není to však chyba návštěvníků. Obvykle musíme ohledně fungování filmového průmyslu krotit divoké konspirační teorie, nikoli však nyní.

Ačkoli by už mělo jít o samozřejmý a trvalý postoj, na 25. listopad připadá Mezinárodní den boje proti násilí páchanému na ženách. Všem, kteří nad význačností tohoto sdělení pochybují, mohou otevřít oči následující filmová a dokumentární díla. Některé snímky se k dané tematice vyjadřují nepřímo, popřípadě zasazují ženské revenge příběhy do atraktivních žánrových schémat. Jiné dané téma artikulují otevřeně a vztahují se ke skutečným událostem kolem útlaku žen, domácího násilí, znásilnění nebo hnutí MeToo. Představíme si tři základní linie tvůrčího přemýšlení o těchto námětech – od faktických dokumentů přes seriózní filmová zpracování až po atraktivní žánrové příběhy, v nichž hrdinky mohou dojít konečné satisfakce, která jim v realitě často uniká.

S nálepkou „dyslexie“ se jistě většina z nás během školní docházky setkala. Když už ne z vlastní zkušenosti, tak alespoň u spolužáků, kterým se hůř četlo a psalo. Kvůli nastavení školního systému měli žáci a žákyně trpící touto specifickou vývojovou poruchou učení obvykle horší prospěch a nevybíravé poznámky pedagogického sboru ohledně možného profesního uplatnění na sebe nenechaly čekat. Spousta dětí a dospívajících si tedy společně s nálepkou dyslexie odnesla i stigma, a to navzdory tomu, že se jedná o celkem častou poruchu.

Jeden z nejslavnějších dětských herců světa slaví 35. narozeniny. Haley Joel Osment si v šesti letech zahrál syna Forresta Gumpa, v 11 mu Šestý smysl umožnil komunikovat se zemřelými a na prahu puberty ztvárnil emocionálního robota ve Spielbergově megafilmu A.I. Umělá inteligence. V dospělosti o něm tolik neslyšíme, ale v herectví pokračuje a je vděčný, že ho brzká sláva a úspěch nesvedly na špatnou životní dráhu.

Channing Tatum patří mezi nejúspěšnější herce své generace. Během let působení v Hollywoodu si připsal řadu hitů a přirozeně má na kontě i některé propadáky, na něž pravděpodobně není hrdý. A pak je tu jedna série, v níž hrál, kterou přímo nenávidí.

Od 80. let minulého století se každoročně udělují anticeny Zlaté maliny, podle tradice vždy v předvečer prestižních Oscarů. Zlaté maliny loni oslavily své 40. výročí, a jakkoli nejde o ceny, jimž by filmová obec přikládala velkou váhu, fanoušci a fanynky filmů jejich nominace každoročně se zvědavostí vyhlížejí. Ani letos tomu nebude jinak.