William Friedkin

Nazývat se žijící legendou může málokdo a vedle Chucka Norrise na to má nezpochybnitelný nárok herec, režisér, scenárista a hudební skladatel Clint Eastwood. Možná nejslavnější kovboj stříbrného plátna z filmů Sergia Leoneho přesedlal před víc jak půlstoletím také k režii a tehdy započal svou ještě úspěšnější tvůrčí epochu. Držitel čtyř Oscarů za dramata Nesmiřitelní (Unforgiven) a Million Dollar Baby má na kontě přes čtyřicet režijních zářezů, v nichž se často zařezával pohledem do svých soků také před kamerami. Ve třiadevadesáti letech Eastwood dotočil soudní drama Juror #2 s Nicholasem Houltem (Menu) a Toni Collette (Děsivé dědictví) a na zákulisní fotografii má z velitelské sesle stále přehled, i když podle všeho už píše svou labutí píseň.

Existují bezchybné filmové tituly, na které se prostě nesahá. Mzda strachu (The Wages of Fear) z roku 1953, v níž Yves Montand převáží kamión plný výbušného nitroglycerinu k hořícímu naftovému vrtu, je ovšem příliš neodolatelným soustem. V sedmdesátých letech se ji na vrcholu své arogantní slávy znovu chopil režisér Vymítače ďábla William Friedkin, jehož projekt, v originále nazvaný Sorcerer, dostal požehnání od francouzského tvůrce originálu Henriho-Georgese Clouzota. Byl z toho obdivuhodný finanční propadák, na který sami Francouzi po takřka půl století navazují moderním a akčnějším zpracováním Mzda za strach (Le Salaire de la peur). Nebezpečnou zásilku nyní převáží rozhádaní bratři přes nepřátelské separatistické území kdesi uprostřed pouště a jejich mise bohužel vůbec není o tom, co učinilo předchozí verze tak ikonickými.

Prodloužený velikonoční víkend je v plném proudu, a i když vám televize nabízí ve svém menu nespočet tradičních pohádek, možná budete chtít dát přednost něčemu novému a neokoukanému. Naštěstí jsou tu streamovací služby, díky nimž dorazí v těchto dnech do vašich obýváků jeden z nejlepších filmů loňského roku či dva velké české tituly.

Pokud považujete za vrchol filmového napětí duchařské horory, pravděpodobně jste ještě neviděli ani jednu ze dvou filmových adaptací románu Mzda strachu od Georgese Arnauda. Tu první natočil s Yvesem Montandem roku 1953 francouzský režisér Henri-Georges Clouzot a strhující snímek o převozu výbušného nitroglycerinu přes nehostinný terén ohromil příští generace evropských i hollywoodských režisérů. Tvůrce Vymítače ďábla (The Exorcist) William Friedkin obstaral vlastní a rovněž památnou verzi roku 1977. Žezla se nyní chopil Netflix a francouzský filmař Julien Leclercq, kteří novou a o poznání akčnější Mzdu za strach (The Wages of Fear) doručí na konci března. První minutový trailer napovídá, že skvostného završení trojlístku se opravdu nedočkáme.

Definovat žánr thrilleru není úplně jednoduché. Většinou se jedná o temné příběhy s tajuplnými zápletkami plnými násilí a nebezpečí pro hlavní postavy, přičemž jejich tvůrci kooperují s přidruženými žánry jako krimi, drama nebo sci-fi, v ojedinělých případech také komedie. Takové filmy tvoří nezanedbatelný vzorek, avšak oscarová Akademie dlouhodobě nepřeje temnotě a „podřadným“ žánrům. Třebaže mnozí režiséři považují horor za nejčistší žánr, zlaté sošky sklízí převážně dramata přinášející sociální komentáře a dobově poplatné myšlenky. Thriller (zastoupený v inkriminovaných dílech v různé míře) shrábl Oscara za takřka stoletou historii předávání cen pouze v deseti případech, které si nyní představíme.

Vymítač ďábla (The Exorcist), který měl v amerických kinech premiéru přesně před padesáti lety, není obyčejným filmovým hororem. Po Love Story (1970) a Kmotrovi (1972) byl dalším kasovním fenoménem dekády, kdy Hollywood přecházel od konzervativní studiové tvorby k modernějšímu apelu v podobě umělečtějších a tematicky často kontroverzních blockbusterů. Natáčení filmu o dvanáctileté Regan (Linda Blair), již posedne démon Pazuzu, bylo dle některých pamětníků prokleté, přičemž lidé v davech chodili na snímek slibující nepřístupné spojení temných aspektů náboženství se sexuálním podtónem. Legendární horor Williama Friedkina ovšem podává také zprávu o naději, lidské dobrotě a o božím zásahu v době Vánoc.

Mezi známé scény původního Vymítače ďábla (The Exorcist, 1973) patří i ta, v níž podivně se chovající Regan (Linda Blair) vyšetřuje nemocniční personál. Jeho součástí je i bezejmenný asistent radiologa, jemuž scénář dopřál i několik replik během angiografického vyšetření. Na první pohled se nejedná o nic výrazného a několik minut vyplněných medicínskou hantýrkou a procedurami mělo podpořit realistickou atmosféru, které se režisér William Friedkin pokoušel dosáhnout. Jenže na scénu lze nahlížet i výrazně temnější optikou.

Hororová série Halloween dnes patří k maskotům svého žánru. Přitom to vůbec neměla snadné. Plán producentů nabídnout hororovou antologii se zcela zvrtnul, namísto vyprávění různých příběhů zůstali trčet s populárním Michaelem Myersem. Během třinácti filmů se pak hned několikrát pokusili o zásadní změnu, takže vznikl šílený slepenec bez kontinuity a konzistence, byť s občasnými světlými momenty. Nic z toho však nešlo tušit přesně před 45 lety, kdy odpremiéroval první díl.

Teplé a slunečné počasí zhatilo radost kinařů. Jen něco málo přes 100 tisíc platících vyrazilo o uplynulém víkendu do tuzemských sálů. Prvenství drží počtvrté za sebou Tlapková patrola ve velkofilmu, která porazila nový film legendárního Martina Scorseseho, téměř tříapůlhodinové historické drama Zabijáci rozkvetlého měsíce s Leonardem DiCapriem a Robertem De Nirem v hlavních rolích.

Když režisér William Friedkin hledal projekt, kterým by navázal na úspěch svých filmů Francouzská spojka (1971) a Vymítač ďábla (1973), narazil na fascinující knihu Cruising od Geralda Walkera o sérii vražd v newyorských gay barech a detektivovi, který má v utajení šíleného zabijáka dopadnout. O sedm let později podle ní natočil snímek Na lovu (Cruising, 1980).

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, pravil už před dvěma a půl tisícem let Hérakleitos. Přesto se zdá, že franšíza Vymítač ďábla vstupuje do týchž (a notně kalných) zatuchlých tůní s železnou pravidelností. A totéž nyní platí i o filmaři Davidu Gordonovi Greenovi, který oživuje a zároveň pohřbívá už druhou věhlasnou hororovou sérii. Není toho opakování už přece jen trochu moc?

William Friedkin byl osobnost v pravém slova smyslu. Sice měl pověst sukničkáře a sebestředného umělce, jenž na začátku divokých 70. let stanul na hollywoodském piedestalu a uměl si to vychutnávat, avšak jeho přínos a nekonečně upřímný názor na kinematografii utvářely a budou utvářet příští generace tvůrců. A to nejen díky Vymítači ďábla, jímž Friedkin, jenž zemřel ve věku 87 let, pomohl zažehnout éru moderních a extrémně výdělečných blockbusterů.

První trailer k filmu Vymítač ďábla: Znamení víry společnost Universal Pictures distribuovala v kinech před novinkou Christophera Nolana Oppenheimer, aby se o něm co nejrychleji rozjela šeptanda. Nyní konečně vyšel i online a nabízí solidně vypadající řemeslo a sérii velmi znepokojivých obrazů.

80. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách představil program. O Zlatého lva, jednu z nejprestižnějších filmových cen, se mimo jiné ucházejí Michael Mann (Nelítostný souboj), David Fincher (Sedm), Yorgos Lanthimos (Humr), Ava DuVernay (Selma) a Bradley Cooper (Zrodila se hvězda).

Francouzská masterclass v dávkování napětí a drásání diváckých nervů je i sedm dekád od premiéry strhující. Mzdou strachu se inspirovaly desítky pozdějších filmařů a v současných thrillerech či road movie můžeme její stopy najít dodnes.