Federico Fellini

Steven Spielberg patří mezi největší velikány amerického filmového průmyslu. Nejde však jen o to, že natočil spoustu povedených filmů. Jeho působení tvarovalo samotné prostředí Hollywoodu. Byl to on, kdo v dobrém a zlém odlil formy, které američtí filmaři používají dodnes. Jeho pochvala pro druhou Dunu (Dune: Part Two) tedy není jen osobním názorem jednoho člověka, ale pomyslným požehnáním od personifikace celého oboru.

Chilsko-francouzský režisér Alejandro Jodorowsky dnes slaví 95. narozeniny. Přestože za svůj život nenatočil ani deset filmů, patří mezi nejikoničtější a nejkultovnější filmaře. Ve skutečnosti se dá říct, že naše představa o „kultovním filmaři“ vznikla právě na základě jeho práce a života. Jeho Krtka (El Topo) z roku 1970 mnozí považují za první půlnoční film. Tedy takový, který neuspěje v klasické distribuci, zato však žije bohatým životem v klubových a komunitních kinech. Na rozdíl od mnohých půlnočních režisérů typu Tommyho Wiseaua a Neila Breena však Jodorowsky není patlal, jehož filmy by byly „tak špatné, až jsou dobré“, jedná se o mistra surrealismu.

Čtvrtstoletí po premiéře Vřískotu dobývá kina další maskovaný zabiják, jehož bezhlavé řádění podvratně ohýbá hororový žánr a pořádně zatopí partě teenagerů z provinčního města Plymouth. Oběti, jež si brutální vrah předem vytipoval a označuje je v morbidních instagramových příspěvcích, se totiž podílely na loňském incidentu v supermarketu, kdy davy lidí prahnoucí po zlevněném zboží způsobily krvavý masakr. Snímek Den díkůvzdání (Thanksgiving) režiséra a scenáristy Eliho Rotha (Hostel) momentálně uvádí také tuzemská kina a rozhodně jde o jeden z nejzábavnějších a nejkreativněji natočených vyvražďovacích slasher hororů kinematografie.

Filmová trilogie Kmotr se po loňském padesátém výročí od premiéry prvního dílu opět dostává na televizní obrazovky. Stále diskutovaná a legendární klasika navazuje na kořeny gangsterského žánru, který však variuje a ohýbá, čímž položila základy pro zcela odlišný proud. V čem byla v rámci gangsterek skutečně inovativní?

Jméno Sergia Leoneho je spojené především s klíčovými díly spaghetti westernů, jejichž kvality dalece přesáhly brakové rámce svého žánru a zařadily se mezi nejobdivovanější tituly všech dob. Hodný, zlý a ošklivý (1966), Tenkrát na Západě (1968) nebo také mafiánský román Tenkrát v Americe (1984) se pravidelně objevují v žebříčcích nejlepších filmů, Leone však mohl svou poměrně skromnou filmografii rozšířit i o příspěvek v žánru, který bychom od něj nejspíš nečekali – totiž z komiksu.

Každý rok čekáte na to, že přijde dílo s velkým D. Film, který „řekne všechno“. Něco, co shrne naši dobu do jednoho stlačeného uměleckého časoprostoru. Naposledy jsem tohle zažil s mexickým filmem s příznačným názvem Naše doba od Carlose Reygadase v roce 2018. Mezitím vždy vznikne mnoho skvostných miniatur, dokonalých psychologických mikrokosmů, kdy se na detailu ukáže celek, jen si ho musíme umět domyslet. Vznikají jednotlivé silné příběhy, které nemají přesah k veškerenstvu. Ale natočit něco rozmáchlého, co v sobě pojme všechny vrstvy reality, se nepodaří jen tak někomu. Zvládla to Unavená naděje.

Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech neznamená pouze přehlídku současného filmu. V bohatém programu si můžete připomenout i několik desetiletí staré filmy a objevit zaprášené poklady kinematografie.

Abychom uvěřili dění na plátně, musíme potlačit nedůvěru a přistoupit na hru, kterou s námi filmaři a filmařky hrají. Ale co když pohyblivé obrázky přijímáme tak ochotně proto, že jejich princip už dávno dobře známe?

Alejandro Jodorowsky rozhodně patří k nejzábavnějším mystikům posledního více než půlstoletí. Namísto esoterických motivačních příruček vydává rozmáchlé komiksové space opery, jeho filmy se objevují v žebříčcích nejbizarnějších počinů dějin kinematografie a jeho životním projektem byla adaptace sci-fi klasiky Duna. Teď máme možnost vidět průřez celou mistrovou filmografií na velkém plátně.

Klitoris v krku. Mluvící přirození. Pornoverze My Fair Lady. Ačkoli zápletky slavných pornofilmů ze sedmdesátých let vypadají bizarně, ve skutečnosti se explicitní erotická produkce téhle éry právem označuje za zlatý věk pornografie. O klenotech archivní pornografie v podcastu mluví Jiří Flígl z Festivalu otrlého diváka, kde se letos můžeme podívat na jeden z nejlepších pornofilmů všech dob s názvem Rozkvět Misty Beethoven.

Juraj Jakubisko byl nejlepší slovenský režisér 20. století a také jeden z posledních žijících členů československé nové vlny. Postupem let si vytvořil osobitý a velmi poetický styl, který neměl v tuzemské kinematografii obdoby.

Stín muže se vznáší nad vyprahlou náhorní plošinou, zatímco se dítě odmítá narodit do zkaženého světa a raději se nechá vpravit zpět do matčina lůna. Tak začíná surrealistická černá komedie Bardo, falešná kronika několika pravd, za níž stojí úspěchy ověnčený mexický režisér Alejandro González Iñárritu. Více než dvě a půl hodiny ve společnosti jeho nevědomí však bude pro většinu lidí neskousnutelnou dávkou artu.

Vlivný britský magazín Sight & Sound na začátku prosince zveřejnil výsledky své věhlasné ankety, kterou pořádá každých deset let. I díky této periodicitě, již se daří držet už od roku 1952, působí výběr nejlepších filmů všech dob seriózně a důležitě, což kdysi zmínil i slavný kritik Roger Ebert, podle něhož je tato anketa tou jedinou důležitou.

Steven Spielberg tento týden v kinech uvádí rodinné drama Fabelmanovi, v němž vzpomíná na vlastní dětství, klíčící vášeň pro kinematografii i na rozpory rodičů. Není přitom zdaleka první (a ani poslední) slavný režisér, jenž využil celovečerní formát k oživení dávných vzpomínek a který publiku odkryl taje, radosti i strasti svého dospívání.

Promlčeno s Karlem Rodenem rozhodně dokáže zaujmout. Asi proto se snímek po uvedení na Netflixu zařadil mezi nejsledovanější filmy v Česku. Co stojí za vznikem těžko uchopitelného projektu? Přečtěte si rozhovor s režisérem Robertem Sedláčkem.