Ellen Burstyn

Oscarový ceremoniál se kvapem blíží a podle všeho jej ovládne oceňovaný životopis Roberta J. Oppenheimera od Christophera Nolana. Komplexní zmapování vývoje první atomové bomby je přesně tím filmem, s nímž by se lidstvo v dnešním klimatu obrozené studené války mělo seznámit. Jeho postavení oscarového favorita a miliardového diváckého hitu v pozitivním smyslu využívají také hollywoodské celebrity včetně Julianne Moore, Jane Fonda či Emmy Thompson, které se podepsaly pod otevřený dopis globálním lídrům volající po odstavení jaderného arzenálu.

Kariéru Nicolase Cage obestírají legendy, memy a do jisté míry i posměšky nad výběrem některých rolí. Jestliže jeho profesní dráhu postihl symbolický i praktický bod obratu, muselo k tomu dojít roku 2006 po uvedení nechvalně proslulého Rituálu (The Wicker Man). Skvěle obsazený remake klasického stejnojmenného hororu z roku 1973 pomyslně zradil temnou a šokující auru originálu, když zapojil bizarní černohumorné prvky a Nicolase Cage nechal přehrávat stylem, jehož se v následné dekádě zbavoval horko těžko. Režisér Neil LaBute po letech zavzpomínal, že teatrálnost filmu vycházela zejména z kolize několika zamýšlených přístupů.

Milovník hlasitých alegorií a vkusných šátků Darren Aronofsky slaví 55 let. Rodilý Newyorčan si stihl vybudovat renomé jednoho z nejvýraznějších amerických režisérů své generace, byť jeho pozice v kánonu rozhodně nemůže být vrtkavější. Někteří si jeho tvorbu spojují s nejsilnějšími diváckými zážitky svého života, jiní ho mají za kýčaře a ezoterického patlala. Pokusme se tedy o nemožné a seřaďme si jeho filmy od nejhoršího po nejlepší.

Vymítač ďábla (The Exorcist), který měl v amerických kinech premiéru přesně před padesáti lety, není obyčejným filmovým hororem. Po Love Story (1970) a Kmotrovi (1972) byl dalším kasovním fenoménem dekády, kdy Hollywood přecházel od konzervativní studiové tvorby k modernějšímu apelu v podobě umělečtějších a tematicky často kontroverzních blockbusterů. Natáčení filmu o dvanáctileté Regan (Linda Blair), již posedne démon Pazuzu, bylo dle některých pamětníků prokleté, přičemž lidé v davech chodili na snímek slibující nepřístupné spojení temných aspektů náboženství se sexuálním podtónem. Legendární horor Williama Friedkina ovšem podává také zprávu o naději, lidské dobrotě a o božím zásahu v době Vánoc.

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, pravil už před dvěma a půl tisícem let Hérakleitos. Přesto se zdá, že franšíza Vymítač ďábla vstupuje do týchž (a notně kalných) zatuchlých tůní s železnou pravidelností. A totéž nyní platí i o filmaři Davidu Gordonovi Greenovi, který oživuje a zároveň pohřbívá už druhou věhlasnou hororovou sérii. Není toho opakování už přece jen trochu moc?

Dlouhé fronty u pokladen a úvodní tržby srovnatelné s filmy o Avengers. Do předprodeje zamířily vstupenky na koncertní záznam Eras Tour zpěvačky Taylor Swift, která americká kina rozezpívá od 13. října. Zájem je enormní stejně jako o lístky na samotnou koncertní šňůru, jež bude pokračovat i v průběhu příštího roku a která ze Swift učinila nejbohatší ženu hudební branže. Už tři filmy, jejichž uvedení se s tímto projektem krylo, vzaly nohy na ramena a premiéru přesunuly.

První trailer k filmu Vymítač ďábla: Znamení víry společnost Universal Pictures distribuovala v kinech před novinkou Christophera Nolana Oppenheimer, aby se o něm co nejrychleji rozjela šeptanda. Nyní konečně vyšel i online a nabízí solidně vypadající řemeslo a sérii velmi znepokojivých obrazů.

Ve filmech se často používají zkratky, které sice působí nerealisticky, ale všichni jim rozumíme. Občas si však musíme ťukat na čelo, když vidíme, že se postavy chovají vyloženě nesmyslně a nepřirozeně. Mezi tyto situace patří i něco zdánlivě tak banálního, jako je polykání prášků.

Oscarové ceremoniály by měly být oslavou filmového umění a přehlídkou solidarity. Ti, již odcházejí s prázdnou, zatleskají vítězům a poté s nimi prohýří noc na nejhvězdnější párty roku. Občas je ale patrné, že volba Akademie je přítomným osobnostem proti srsti. Obzvláště tehdy, když v jejich kategorii shrábne zlatou sošku někdo jiný. Zavzpomínejme na několik případů, kdy prohra vyústila v pohrdavé grimasy, odchody ze sálu či sprosté výlevy.

Patří k největším hereckým osobnostem naší doby. Na kontě má šest oscarových nominací, ve filmech vystupuje od poloviny šedesátých let a její zápal pro herectví s přibývajícími lety nevyprchává. Ellen Burstyn dnes slaví 90. narozeniny a již brzy ji uvidíme v pokračování Vymítače ďábla, které dorazí rovné půlstoletí po premiéře legendární jedničky.

Život nebývá vždy krásný a příjemný. Následující třicítka filmů jej naopak vybarvuje v těch nejvíce znepokojivých barvách a její depresivní účinek často atakuje meze únosnosti. V této poslední části se dostane na závěrečnou desítku vybraných titulů.

Klasický horor se vrátí ve velkém stylu!

Vymítač ďábla, film, který diváky děsí i téměř padesát let po premiéře. Jeho scénář ale ani zdaleka není to nejstrašidelnější, co ho potkalo.

Další zajímavá produkce od Netflixu aplikuje až artový přístup festivalových snímků a sleduje tragickou ženskou hrdniku, která se musí vyrovnávat s nesmírně náročnou životní situací.

Na začátku nového roku Netflix nabízí Nicolase Cage a nadávky, moderní adaptaci literární klasiky, vypjaté psychologické drama s hvězdným hereckým obsazením či žánrové klasiky z 80. a 90. let.