Marlon Brando

Pokud byste se někoho ptali na nejlepší filmy všech dob, pravděpodobně by ve výčtu klíčových titulů nemohl chybět Kmotr (The Godfather). Jak už to tak u slavných filmů bývá, během let po jeho premiéře se vyrojila spousta historek nejen ze samotného natáčení, ale i z preprodukční fáze, kdy se psal scénář či vybíral casting. A právě na obsazení je dodnes vidět, jak pečlivě tým kolem režiséra Francise Forda Coppoly volil každého herce a herečku.

Nové století už příliš nepřeje vzniku skutečných hereckých ikon. Hvězdy jsou díky sociálním médiím moc blízko a v důsledku roztříštěnosti popkultury do mnoha nepropojených platforem a subkultur je těžké stát se osobností, kterou zná, identifikuje a obdivuje prakticky každý napříč společností. Heath Ledger takovou osobností je, byť k tomu bohužel potřeboval tragédii.

Marlon Brando. Někdo by řekl největší americký herec všech dob. I ten, kdo by se držel víc zkrátka, by ho stěží mohl opomenout jako klíčovou figuru při definování moderního herectví. Průkopník Stanislavského metody, komplikovaný bouřlivák a politický aktivista se nikdy nenechal zkrotit. Byl to rebel? Výstřední podivín? Ješitný excentrik? Jeho neuchopitelnost nakonec jen přispěla k jeho mýtu. Narodil se před 100 lety.

Zisk Oscara je skoro sto let nejvyšší poctou, jaké lze ve filmové branži dosáhnout. Jenže i výherci jsou jenom lidé a 35 centimetrů vysoká zlatá soška může zmizet z povrchu světa stejně jako televizní ovladač nebo flash disk. Zatímco někteří si tak ocenění nesmírně považují a Oscar jim zdobí obývací pokoje, ložnice nebo i samostatně vyčleněné místnosti, jiní se přiznali, že těžce vydřenou cenu z různých důvodů postrádají. A někdo o ni vlastně vůbec nestál.

Britský držitel dvou Oscarů Anthony Hopkins ve svých 86 letech nadále ničí představy o poklidném důchodu a po sérii letošních projektů, z nichž vynikalo drama ze života Nicholase Wintona Jeden život (One Life), má v rozvrhu tucet dalších produkcí. Zahraje si císaře Vespasiána v historickém seriálu Those About to Die od Rolanda Emmericha (Den nezávislosti) a podle webu Deadline rovněž jako čtvrtý filmový herec zosobní šíleného doktora Moreaua v nové adaptaci prokleté literární klasiky H.G. Wellse Ostrov Dr. Moreau.

Máme za sebou nejvíce nevzrušivý ročník Oscarů za dlouhé roky, na tom se shodli víceméně všichni. Sošku dostali povětšinou „ti správní“ z nominovaných, nikdo nic nespletl, nikdo se příliš neztrapnil. Přesto byl v celém večeru jeden vysoce kontroverzní okamžik, jehož důsledky dalece přesahují slavnostní večer. Britský židovský režisér Jonathan Glazer nahlas vyslovil názor, za jaký jste ve Spojených státech ještě před pár měsíci mohli přijít o práci nebo si odnést školní důtku. A Akademie se rozhodla dělat, že si toho slona v místnosti vůbec nevšimla.

Režisér se může plácat po zádech, když jeho představitel nebo představitelka hlavní role bojuje o prestižní zlatou sošku. Očividně totiž odvedl dobrou práci, když rozdával pokyny nad scénářem a pomáhal udržovat věrohodnost či intenzitu hereckého projevu. A co teprve, když se z vašeho obsazení uchází o Oscara hned pět lidí? Naposledy k tomu došlo roku 1976, tedy v době, kdy hollywoodští filmaři začali víc spoléhat na vizuální vyjadřování a pohyblivou kameru. Trochu tak možná upozadili herecké výkony, jež si jejich předchůdci během klasické studiové éry zvykli snímat dost staticky a divadelně. Jestliže tedy můžeme nějaké filmy nazývat „hereckými“, minimálně z pohledu akademické pozornosti to je devět následujících klasických titulů, u nichž v dobrém smyslu nevíme, kam dřív stočit zrak.

Někdy se zdá, že herec či herečka má pro určitou úlohu až přehnaně vysokou kvalifikaci. I ti nejslavnější lidé z oboru si často rádi odskočí k takřka komiksovému padoušství, kdy jejich zloduši vedou excentrické řeči o dominanci, podrobování či vsazení svých nemesis do věčných okovů. Někdy je k účasti na těchto projektech vedou silné osobní motivace, jindy peníze, důvěra ve scénář nebo i jejich umělecká vize, která daný film přímo utváří. V následujících případech se skvělí a renomovaní herci chopili záporáků v dílech, která u mainstreamového publika a kritiky pohořela. Často hlavně díky nim však posléze načichla kultovním odérem a přestřelené nebo prostě neobvyklé herecké výkony jsou tím, co si na nich můžeme zaručeně užívat.

Definovat žánr thrilleru není úplně jednoduché. Většinou se jedná o temné příběhy s tajuplnými zápletkami plnými násilí a nebezpečí pro hlavní postavy, přičemž jejich tvůrci kooperují s přidruženými žánry jako krimi, drama nebo sci-fi, v ojedinělých případech také komedie. Takové filmy tvoří nezanedbatelný vzorek, avšak oscarová Akademie dlouhodobě nepřeje temnotě a „podřadným“ žánrům. Třebaže mnozí režiséři považují horor za nejčistší žánr, zlaté sošky sklízí převážně dramata přinášející sociální komentáře a dobově poplatné myšlenky. Thriller (zastoupený v inkriminovaných dílech v různé míře) shrábl Oscara za takřka stoletou historii předávání cen pouze v deseti případech, které si nyní představíme.

Nabídku HBO Max, které již delší dobu svůj katalog zásobuje klasickými tituly, přistála trojice snímků s Marlonem Brandem v ústřední roli. Všechny jsou rozmanité a představují mistrovství herce tehdejší nové herecké školy ve vrcholné formě. Připravte se na bouření, revoltu, tvrdost, cynismus, pevnost a rozervanost!

Pondělní večer opět přinese novou epizodu pořadu Pop Coolt powered by Kinobox, kterou vysílá Prima Cool o půl desáté večer. Naše rubrika se tentokrát vydá na cestu napříč filmovou historií a vypíchne různorodá ztvárnění slavného vojevůdce Napoleona u příležitosti nadcházející premiéry velkofilmu Ridleyho Scotta.

Filmová trilogie Kmotr se po loňském padesátém výročí od premiéry prvního dílu opět dostává na televizní obrazovky. Stále diskutovaná a legendární klasika navazuje na kořeny gangsterského žánru, který však variuje a ohýbá, čímž položila základy pro zcela odlišný proud. V čem byla v rámci gangsterek skutečně inovativní?

Celovečerní dokument Sly na Netflixu nabízí v 95 minutách úplně jiný pohled na akční personu než nedávný třídílný Arnold. Sylvester Stallone si vybírá i méně známé tituly své filmografie, líčí těžký vztah se svým otcem a sype si popel na hlavu, že sám nebyl dobrý otec.

Nic proti komiksovým filmovým adaptacím. Sešity se superhrdiny a superhrdinkami jsou populární nejméně od třicátých let minulého století a poté, co Čelisti se Star Wars v 70. letech vydláždily cestu popcornovým letním blockbusterům, se příběhy DC či Marvelu soustavně prosazují na stříbrných plátnech. Mánie započatá Iron Manem z roku 2008, která nese název Marvel Cinematic Universe a na niž reagovala společnost Warner Bros. svým DC vesmírem, se však po premiéře Avengers: Endgame (2019) vytrácí. Tento týden startující snímek Marvels podle všeho prodělá stejně jako tři další letošní komiksovky a průmysl pomalu směřuje k jinému snadnému obohacení, které skýtají stále populárnější adaptace videoher.

Vzhledem ke Kubrickově komplikované pověsti si už možná v hlavě sestavujete příběh, který vám budeme vyprávět. V tomhle případě je v tom však nechvalně proslulý filmař naprosto nevinně.