Roberto Benigni

Italský herec a režisér Roberto Benigni se narodil 27. října 1952 v Itálii. Na počátku 70. let se začal věnovat divadelnímu herectví, které rozvíjel v malém městečku Prato. Účastnil se také cirkusových vystoupení, díky nimž do svého repertoáru přidal gymnastiku a zlepšil si umění pantomimy. Posléze se přestěhoval do Říma, kde sbíral zkušenosti i jako režisér divadelních inscenací. Postupně se začal prosazovat také v televizi. Diváci jej mohli poprvé spatřit na obrazovkách v seriálu Onda libera (1976) či ve filmu Berlinguer ti voglio bene (1977). Následoval náhlý rozjezd jeho filmové kariéry. V roce 1979 se představil ve snímcích Chiedo asilo, Tygřice, Světlo ženy a Luna. O pár let později se postavil nejen před kameru, ale i za ni, když natočil svůj režijní debut, kterým byla povídková komedie Tu mi turbi (1983). Pokračoval spoluprací s komikem Massimem Troisim, s nímž napsal, natočil a zahrál si v zábavném projektu Non ci resta che piangere (1985), kde se vrátili časem do roku 1492. Polovina 80. let pro něj znamenala novou etapu. Nahlédl totiž do amerického nezávislého filmu, když jej režisér Jim Jarmusch obsadil do třech svých filmů. Italský herec se představil ve snímcích Mimo zákon (1986), Noc na Zemi (1991) a krátkometrážním Káva a cigarety (1986), jenž se posléze stal součástí celovečerního Kafe a cigára (2003). Mezitím pokračoval ve vlastní tvorbě a diváky bavil ztřeštěnými komediemi Il piccolo diavolo (1988), Johnny Párátko (1991) a Monstrum (1994), ve kterém jej omylem zaměnili za masového vraha. Připsal si spolupráci s ikonou italského neorealismu Federicem Fellinim v jeho posledním filmu Hlas měsíce (1990) a neúspěšně se pokusil vzkřísit skomírající sérii s inspektorem Clouseauem jako Syn Růžového Pantera (1993). Zlomový projekt nastal v roce 1997, kdy se stal mezinárodní hvězdou díky filmu Život je krásný, tragikomedii o italském židovi, do jehož spokojeného života vstoupí druhá světová válka. Postavu číšníka Guida, jež hraje sám Benigni, a jeho malého syna odvedou do koncentračního táboru, kde v krutém prostředí předstírá, že se jedná pouze o připravenou hru pro jeho nic netušícího potomka. Snímek, který k tématu holokaustu přistupoval originálním způsobem, ocenili nejen evropští diváci, ale také američtí. Život je krásný získal tři Oscary, cenu poroty na festivalu v Cannes a další desítky ocenění na festivalech po celém světě. Posléze se přidal ke komiksové dvojici Asterixovi a Obelixovi (1999) jako Lucius Detritus toužící po smrti Césara. Zabrousil do pohádkového žánru, když ve vlastní verzi dětského románu italského spisovatele Carla Collodiho ztvárnil ve věku 50 let samotného Pinocchia (2002). O 17 let později si zahrál jeho stvořitele Geppetta ve stejnojmenné moderní verzi. V roce 2005 natočil láskyplný příběh Tygr a sníh (2005), v němž se jako básník Attilio snaží zachránit svou milovanou ve válečném Bagdádu. Poté se objevil v projektu režiséra Woodyho Allena Do Říma s láskou (2012), kde vystupuje jako obyčejný muž, jehož podoba s filmovou hvězdou mu změní celý život. Mimo filmovou branži uspěl se svou show TuttoDante o Danteho Božské komedii, ve které energicky interpretoval a recitoval úryvky z básní. V roce 1980 poznal herečku Nicolettu Braschi se kterou se o 11 let později oženil. Společně si zahráli ve spoustě filmů.