Cristina Grosan

Cristina Grosan je rumunsko-maďarská scenáristka, režisérka a vizuální umělkyně. Narodila se v rumunském Aradu, malém pohraničním městečku, 26. července 1987 do rumunsko-maďarské rodiny. Už v jedenácti letech se začala zajímat o fotografování, divadlo a psaní. Ze zájmu o tyto umělecké formu se zrodila i její vášeň pro film. Ten později vystudovala na Fakultě filmové a divadelní fakultě Babeș-Bolyai, největší rumunské univerzitě. V magisterském studiu pokračovala v Maďarsku na budapešťské univerzitě Moholy-Nagy, kde se zabývala mediálním designem. Od ukončení studia režírovala celkem šest krátkých filmů, které obletěly světový festivalový okruh krátkých filmů a byly promítány mimo jiné na MFF Palm Springs, MFF Clermont-Ferrand, MFF Sarajevo, MFF Londýn, MFF Helsinky, MFF Zubroffka, MFF Tirana, MFF Petrohrad, MFF Soluň. Její oceněný krátký film Holiday at the Seaside zkoumající vztah matky a dcery se promítal na více než 40 festivalech a nedávno měl premiéru na internetu, kde nasbíral více než 1 milion zhlédnutí. Její zatím poslední krátký film A tu se zjevil princ (2020) získal ocenění na Fabiofestu. Celovečerního debutu se Grosan dočkala v roce 2021 snímkem Některé věci stojí za pláč. Komediální drama s prvky absurdního humoru vypráví o Maja, která se konečně rozhodne žít se svým přítelem. Při stěhování ze studentského bytu však objeví mrtvolu své příbuzné a musí tak vyřešit zdánlivě prostou otázku: "Co s ní?" Režisérčin druhý celovečerní snímek nese výraznou českou stopu. Natočen byl v česko-maďarsko-italsko-slovenské koprodukci, o scénář se postarala Klára Vlasáková a i většina obsazených herců vlastní český pas. Tento fakt potěší o to víc, že práce Cristiny Grosan byla na MFF Benátky vyznamenaná cenou pro nejlepší autorku pod 30. Civilní sci-fi odehrávající se v blízké budoucnosti vypráví o trojice sobě navzájem neznámých žen různých generací. Šedesátnici Haně nedávno zemřel manžel, v práci dostala výpověď a doma se jí rozbil robotický pes po jejím muži. Třicátnice Silva se bojí, že není dobrou matkou svému dítěti a okolí jí dává najevo nenaplňování představy o „správném“ mateřství. Třináctiletá Tereza nemá žádné přátele a uteče z oslavy narozenin, kam za ní nikdo nepřijde. Zintenzivňující se záhadné výbuchy a očekávání jakési nejasné, ale rychle se blížící velké změny přiměje všechny tři ženy co nejdříve vyřešit svou životní situaci. Snímek přitom nepřestává připomínat, že je v pořádku dělat chyby, nebýt dokonalý a neodpovídat společenským normám. Naděje navíc vždy existuje.