Benátský filmový festival

Benátský filmový festival 1969: nominace a vítězové

30. ročník
Nebyla zde žádná porota, protože v letech 1969 až 1979 nebyl festival soutěžní.

Předávání cen: 5. 9. 1969

Cena za celoživotní dílo

Vítěz

Pasinettiho cena - nejlepší zahraniční film

Vítěz
  • Čest a sláva
    Čest a sláva
    • Oneplay
    Tento historický snímek Hynka Bočana se dotýká váhavosti českého národa, ochotného shýbat hřbet před cizí nadvládou - zasazení na sklonek třicetileté války dovolilo zobrazit bídu, která postihuje i zchudlé šlechtické prostředí. Rudolf Hrušínský tu zpodobňuje nerozhodného rytíře, dlouho a zbytečně přemlouvaného, aby se připojil k protihabsburskému boji. Příběh uchvátí nejen zobrazením různorodých lidských povah, intrikami a pochlebováním, ale také poměry vládnoucími na zdevastovaném dvorci, nořícím se do bláta a obhroublosti. Vznikl tak jeden z nejlepších historických filmů aktualizačního zaměření, právem řazený po bok takových výpovědí jako Kladivo na čarodějnice.
    70%
    Tento historický snímek Hynka Bočana se dotýká váhavosti českého národa, ochotného shýbat hřbet před cizí nadvládou - zasazení na sklonek třicetileté války dovolilo zobrazit bídu, která postihuje i zchudlé šlechtické prostředí. Rudolf Hrušínský tu zpodobňuje nerozhodného rytíře, dlouho a zbytečně přemlouvaného, aby se připojil k protihabsburskému boji. Příběh uchvátí nejen zobrazením různorodých lidských povah, intrikami a pochlebováním, ale také poměry vládnoucími na zdevastovaném dvorci, nořícím se do bláta a obhroublosti. Vznikl tak jeden z nejlepších historických filmů aktualizačního zaměření, právem řazený po bok takových výpovědí jako Kladivo na čarodějnice.

Pasinettiho cena - nejlepší italský film

Vítěz
  • Satyrikon
    Satyrikon

    Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.

    Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka). V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).

    Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii.

    65%

    Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.

    Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka). V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).

    Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii.

Cena C.I.D.A.L.C. (Mezinárodní výboru pro šíření umění a literatury)

Vítěz

Zlaté kormidlo

Vítěz
  • Yawar mallku
    Yawar mallku
    Sociální drama ze života bolivijských Indiánů. Mezi příslušníky kmene Quechuasů (jedné ze dvou hlavních indiánských skupin v Bolívii) přijíždějí američtí zdravotníci s posláním zabránit domorodým ženám rodit děti. Vzpoura Quechuasů proti zásahu mezinárodního porodního střediska končí tragicky. Protest tvůrců filmu není namířen proti kontrole porodnosti vůbec. Režisér Jorge Sanjines, který za film získal ve Francii Cenu G. Sadoula za rok 1969, řekl: V případě Bolívie jde o obyvatelstvo, u něhož nedochází k populační explozi, kde je velmi řídká hustota obyvatel. Podle mého názoru chtějí Spojené státy kontrolovat obyvatelstvo, které by se v nepříliš vzdálené budoucnosti mohlo stát ohniskem odporu ještě silnějším než ta ostatní. Film je určen pro II. distribuční okruh.
    Žánry:Drama
    67%
    Sociální drama ze života bolivijských Indiánů. Mezi příslušníky kmene Quechuasů (jedné ze dvou hlavních indiánských skupin v Bolívii) přijíždějí američtí zdravotníci s posláním zabránit domorodým ženám rodit děti. Vzpoura Quechuasů proti zásahu mezinárodního porodního střediska končí tragicky. Protest tvůrců filmu není namířen proti kontrole porodnosti vůbec. Režisér Jorge Sanjines, který za film získal ve Francii Cenu G. Sadoula za rok 1969, řekl: V případě Bolívie jde o obyvatelstvo, u něhož nedochází k populační explozi, kde je velmi řídká hustota obyvatel. Podle mého názoru chtějí Spojené státy kontrolovat obyvatelstvo, které by se v nepříliš vzdálené budoucnosti mohlo stát ohniskem odporu ještě silnějším než ta ostatní. Film je určen pro II. distribuční okruh.
    Žánry:Drama

Cena Luise Buñuela

Vítěz