Benátský filmový festival

Benátský filmový festival 1985: nominace a vítězové

42. ročník
Volpiho pohár pro nejlepší herečku byl NEUDĚLEN. Porota shledala jako nejlepší herecké výkony Sandrine Bonnaire a Jane Birkin, ale rozhodla se cenu neudělit, protože oba filmy získaly hlavní ocenění.

Předávání cen: 6. 9. 1985

Zlatý lev

Vítěz
  • Bez střechy a bez zákona
    Bez střechy a bez zákona
    • MUBI
    Na začátku je zmrzlá tulačka na kraji cesty a pokus o rekonstrukci příběhu, který dívku přivedl až sem. Postupně se dozvídáme něco málo o mladé Moně, která bezcílně putuje vinařským krajem jižní Francie. Lidé, kteří se s ní setkali, hovoří o zvláštní, nezávislé, až fatalisticky zaměřené bytosti, přijímající věci, jak přicházejí. Nahodilé vztahy jsou součástí jí samé, v kontaktu s okolním světem se nijak citově neangažuje, spíše sama působí jako katalyzátor, podněcovatelka sebereflexí. Vardová jakoby pomíjí otázku, proč je její hrdinka právě taková, relativizuje její životní cestu. Výsledkem je však tázání namířené proti divákovi, který se nakonec musí sám sebe ptát, co takové svobodné uvažování znamená pro něj a jak daleko by právě on byl ochoten a schopen jít. Na působivosti této zdánlivě improvizované mozaiky má zásadní podíl hlavní představitelka Sandrine Bonnaireová, oceněná za svůj výkon Césarem.(NFA)
    76%
    Na začátku je zmrzlá tulačka na kraji cesty a pokus o rekonstrukci příběhu, který dívku přivedl až sem. Postupně se dozvídáme něco málo o mladé Moně, která bezcílně putuje vinařským krajem jižní Francie. Lidé, kteří se s ní setkali, hovoří o zvláštní, nezávislé, až fatalisticky zaměřené bytosti, přijímající věci, jak přicházejí. Nahodilé vztahy jsou součástí jí samé, v kontaktu s okolním světem se nijak citově neangažuje, spíše sama působí jako katalyzátor, podněcovatelka sebereflexí. Vardová jakoby pomíjí otázku, proč je její hrdinka právě taková, relativizuje její životní cestu. Výsledkem je však tázání namířené proti divákovi, který se nakonec musí sám sebe ptát, co takové svobodné uvažování znamená pro něj a jak daleko by právě on byl ochoten a schopen jít. Na působivosti této zdánlivě improvizované mozaiky má zásadní podíl hlavní představitelka Sandrine Bonnaireová, oceněná za svůj výkon Césarem.(NFA)

Velká Zvláštní cena poroty

Vítěz

Nejlepší debut

Vítěz

Zvláštní cena poroty

Vítěz

Volpiho pohár pro nejlepšího herce

Volpiho pohár pro nejlepší herečku

Zlatý lev za celoživotní dílo

Pasinettiho cena - nejlepší film

Vítěz
  • Čest rodiny Prizziů
    Čest rodiny Prizziů
    Osmdesátiletý veterán americké filmové režie John Huston, známý především svou legendární kriminálkou MALTÉZSKÝ SOKOL, překvapil na podzim roku 1985 gangsterským filmem ČEST RODINY PRIZZIŮ na motivy románu Richarda Condona, který též spolupracoval na scénáři. Se záviděníhodnou tvůrčí energií v něm rozehrál komplikovaný příběh newyorské mafiánské rodiny, jejíž stavovská čest se zdá být ohrožena. Poněkud pozdní vzplanutí citů prostoduchého zabijáka Partanny (v podání Jacka Nicholsona) se stává katalyzátorem událostí, jimž jednotliví rodinní příslušníci čelí s větším či menším smyslem pro intrikaření ve velkém. Členové obávaného klanu ale jednají na vlastní pěst a především každý za sebe. Huston svým snímkem, pohybujícím se na rozhraní ironické grotesky a melodramatu, vytvořil vědomý protipól světoznámého Kmotra F.F. Coppoly. Chvílemi téměř nepostřehnutelné zkarikování hlavních postav kladlo obrovské nároky na herce. Všichni se však obtížného úkolu zhostili na výbornou. Vedle Nicholsona je třeba vyzdvihnout Kathleen Turnerovou a především režisérovu dceru Anjelicu, která za svou roli získala roku 1986 Oscara. Film byl navíc nominován na další Oscary za režii, střih a nepůvodní scénář, nominován byl i Jack Nicholson za svou hlavní roli a William Hickey za roli vedlejší.
    73%
    Osmdesátiletý veterán americké filmové režie John Huston, známý především svou legendární kriminálkou MALTÉZSKÝ SOKOL, překvapil na podzim roku 1985 gangsterským filmem ČEST RODINY PRIZZIŮ na motivy románu Richarda Condona, který též spolupracoval na scénáři. Se záviděníhodnou tvůrčí energií v něm rozehrál komplikovaný příběh newyorské mafiánské rodiny, jejíž stavovská čest se zdá být ohrožena. Poněkud pozdní vzplanutí citů prostoduchého zabijáka Partanny (v podání Jacka Nicholsona) se stává katalyzátorem událostí, jimž jednotliví rodinní příslušníci čelí s větším či menším smyslem pro intrikaření ve velkém. Členové obávaného klanu ale jednají na vlastní pěst a především každý za sebe. Huston svým snímkem, pohybujícím se na rozhraní ironické grotesky a melodramatu, vytvořil vědomý protipól světoznámého Kmotra F.F. Coppoly. Chvílemi téměř nepostřehnutelné zkarikování hlavních postav kladlo obrovské nároky na herce. Všichni se však obtížného úkolu zhostili na výbornou. Vedle Nicholsona je třeba vyzdvihnout Kathleen Turnerovou a především režisérovu dceru Anjelicu, která za svou roli získala roku 1986 Oscara. Film byl navíc nominován na další Oscary za režii, střih a nepůvodní scénář, nominován byl i Jack Nicholson za svou hlavní roli a William Hickey za roli vedlejší.

Pasinettiho cena - nejlepší herec

Pasinettiho cena - nejlepší herečka

Vítěz

Cena OCIC

Vítěz
  • Bez střechy a bez zákona
    Bez střechy a bez zákona
    • MUBI
    Na začátku je zmrzlá tulačka na kraji cesty a pokus o rekonstrukci příběhu, který dívku přivedl až sem. Postupně se dozvídáme něco málo o mladé Moně, která bezcílně putuje vinařským krajem jižní Francie. Lidé, kteří se s ní setkali, hovoří o zvláštní, nezávislé, až fatalisticky zaměřené bytosti, přijímající věci, jak přicházejí. Nahodilé vztahy jsou součástí jí samé, v kontaktu s okolním světem se nijak citově neangažuje, spíše sama působí jako katalyzátor, podněcovatelka sebereflexí. Vardová jakoby pomíjí otázku, proč je její hrdinka právě taková, relativizuje její životní cestu. Výsledkem je však tázání namířené proti divákovi, který se nakonec musí sám sebe ptát, co takové svobodné uvažování znamená pro něj a jak daleko by právě on byl ochoten a schopen jít. Na působivosti této zdánlivě improvizované mozaiky má zásadní podíl hlavní představitelka Sandrine Bonnaireová, oceněná za svůj výkon Césarem.(NFA)
    76%
    Na začátku je zmrzlá tulačka na kraji cesty a pokus o rekonstrukci příběhu, který dívku přivedl až sem. Postupně se dozvídáme něco málo o mladé Moně, která bezcílně putuje vinařským krajem jižní Francie. Lidé, kteří se s ní setkali, hovoří o zvláštní, nezávislé, až fatalisticky zaměřené bytosti, přijímající věci, jak přicházejí. Nahodilé vztahy jsou součástí jí samé, v kontaktu s okolním světem se nijak citově neangažuje, spíše sama působí jako katalyzátor, podněcovatelka sebereflexí. Vardová jakoby pomíjí otázku, proč je její hrdinka právě taková, relativizuje její životní cestu. Výsledkem je však tázání namířené proti divákovi, který se nakonec musí sám sebe ptát, co takové svobodné uvažování znamená pro něj a jak daleko by právě on byl ochoten a schopen jít. Na působivosti této zdánlivě improvizované mozaiky má zásadní podíl hlavní představitelka Sandrine Bonnaireová, oceněná za svůj výkon Césarem.(NFA)

Cena OCIC - Zvláštní zmínka

Cena Pietra Bianchi

Vítěz

Cena Sergio Trasatti - zvláštní uznání

Vítěz
  • Perinbaba
    Perinbaba
    • Netflix
    • Oneplay
    • iTunes
    • +1
    Děj je situován v pohádkové krajince. Komediantské dítě Jakub se dostane k Perinbabě, babičce, která vyrábí sníh, mlhu, prostě všechny přírodní manýry. Jakub se všemu rychle naučí, někdy to i zneužívá. Sněží v Africe, hází sněhové koule po malých holkách. Jedna taková je Eliška (v původním slovenském znění Alžbetka). Jakub se do ní zamiluje. Perinbabě ukradne klíče od tajemné věžičky, přes kterou se dostane na svět za Eliškou. Chce si ji vzít za ženu, jenomže tomu brání zlá macecha a její dcera Dora. Obě spolu zabijí pávy, o které pečuje Jakub. Vyženou ho tak na samotu, kde ho také otráví a Elišku hodí do jeho studny. Do podezření padá jedině Jakub. Je odsouzen na smrt. Eliška se přes studnu dostane k Perinbabě, také se všemu naučí. V den Jakubovy popravy si půjčí Perinbabřinu zázračnou duchnu a sjede na zem. Tam zruší Jakubovu popravu. Celá pravda vyjde najevo. Vesničané si uvědomí, co se děje, a začnou macechu s Dorou honit. Ty se zmocní zázračné duchny a s vesnickými penězi letí pryč. Větrný mlýn, který Jakub postavil, zastaví obě zlodějky a vesničanům vrátí peníze. Jakub si vezme Elišku za ženu. Všichni tancují, Perinbaba sype svatební květinový sníh.
    Žánry:Pohádka
    71%
    Děj je situován v pohádkové krajince. Komediantské dítě Jakub se dostane k Perinbabě, babičce, která vyrábí sníh, mlhu, prostě všechny přírodní manýry. Jakub se všemu rychle naučí, někdy to i zneužívá. Sněží v Africe, hází sněhové koule po malých holkách. Jedna taková je Eliška (v původním slovenském znění Alžbetka). Jakub se do ní zamiluje. Perinbabě ukradne klíče od tajemné věžičky, přes kterou se dostane na svět za Eliškou. Chce si ji vzít za ženu, jenomže tomu brání zlá macecha a její dcera Dora. Obě spolu zabijí pávy, o které pečuje Jakub. Vyženou ho tak na samotu, kde ho také otráví a Elišku hodí do jeho studny. Do podezření padá jedině Jakub. Je odsouzen na smrt. Eliška se přes studnu dostane k Perinbabě, také se všemu naučí. V den Jakubovy popravy si půjčí Perinbabřinu zázračnou duchnu a sjede na zem. Tam zruší Jakubovu popravu. Celá pravda vyjde najevo. Vesničané si uvědomí, co se děje, a začnou macechu s Dorou honit. Ty se zmocní zázračné duchny a s vesnickými penězi letí pryč. Větrný mlýn, který Jakub postavil, zastaví obě zlodějky a vesničanům vrátí peníze. Jakub si vezme Elišku za ženu. Všichni tancují, Perinbaba sype svatební květinový sníh.
    Žánry:Pohádka