MFF v Cannes

MFF v Cannes 1997: nominace a vítězové

50. ročník

Předávání cen: 18. 5. 1997

Zlatá palma

Cena za celkovou režii

Velká cena poroty

Vítěz
  • Sladké zítřky
    Sladké zítřky
    Malá horská komunita v Kanadě je zdevastovaná, když při nehodě školního autobusu zemře více než tucet dětí. Advokát z velkého města přijíždí, aby pomohl rodinám přeživších a obětí připravit hromadnou žalobu, ale zdá se, že jeho úsilí jen více rozděluje obyvatele města. Současně se jeden dospívající, který nehodu přežil, musí vyrovnat se ztrátou nevinnosti způsobenou jiným druhem újmy.
    73%
    Malá horská komunita v Kanadě je zdevastovaná, když při nehodě školního autobusu zemře více než tucet dětí. Advokát z velkého města přijíždí, aby pomohl rodinám přeživších a obětí připravit hromadnou žalobu, ale zdá se, že jeho úsilí jen více rozděluje obyvatele města. Současně se jeden dospívající, který nehodu přežil, musí vyrovnat se ztrátou nevinnosti způsobenou jiným druhem újmy.

Cena poroty

Vítěz

Cena za scénář

Cena za herecký ženský výkon

Cena za herecký mužský výkon

Cena k 50. výročí

Vítěz

Velká cena Vyšší technické komise

Cena FIPRESCI

Palma všech Palem

Vítěz

Zlatá kamera

Vítěz

Zlatá kamera - zvláštní uznání

Vítěz
  • Vie de Jésus, La
    Vie de Jésus, La
    Po deseti letech námezdního filmování na zakázku natočil Bruno Dumont v roce 1997 hraný debut Život Ježíše. Příběh party nezaměstnaných mladíků tvůrce realizoval ve svém rodném městečku Bailleul a ve všech rolích vystupují neherci – z filmu je hmatatelně cítit ospalá atmosféra severofrancouzského venkova. Leitmotivem snímku jsou nekonečné jízdy pětice kamarádů na motorkách po okolních silnicích. Nepříjemně přesvědčivý je Život Ježíše ve zobrazení „rutinního“ rasismu proti arabským přistěhovalcům. Formálně je film ještě hledáním optimálního výrazu, ustanovil ale všechny základní prvky pozdějších Dumontových příběhů: všednodenní nudu bytí, otevřenou sexualitu, násilný zvrat v ději.
    71%
    Po deseti letech námezdního filmování na zakázku natočil Bruno Dumont v roce 1997 hraný debut Život Ježíše. Příběh party nezaměstnaných mladíků tvůrce realizoval ve svém rodném městečku Bailleul a ve všech rolích vystupují neherci – z filmu je hmatatelně cítit ospalá atmosféra severofrancouzského venkova. Leitmotivem snímku jsou nekonečné jízdy pětice kamarádů na motorkách po okolních silnicích. Nepříjemně přesvědčivý je Život Ježíše ve zobrazení „rutinního“ rasismu proti arabským přistěhovalcům. Formálně je film ještě hledáním optimálního výrazu, ustanovil ale všechny základní prvky pozdějších Dumontových příběhů: všednodenní nudu bytí, otevřenou sexualitu, násilný zvrat v ději.

Zahraniční film

Vítěz
  • Bent
    Bent

    Ještě na počátku druhé světové války měla berlínská dekadentní smetánka možnost scházet se v podzemních homosexuálních, lesbických a transsexuálních podnicích a kabaretech. Jejich návštěvníkem byl i gay Max, přelétavý hejsek, libující si v náhodných známostech na jednu noc, v alkoholu a kokainu. Svoboda menšin ale měla brzy poznat sílu nacistické tyranie. Po střetu s gestapem utíká Max společně se svým přítelem do lesů. Avšak ani zde není v bezpečí. Brzy je chycen a po jízdě vlakem smrti ho čeká vězeňský mundur a vytetované číslo na ruce v koncentračním lágru Dachau. Díky židovskému původu ale může na pruhovaných hadrech nosit "jen" Davidovu žlutou hvězdu. Naštěstí proto, že i zde byli Židé stále víc než růžovým trojuhelníkem ocejchovaní homosexuálové. Ty čekala automatická smrt. Nicméně i za ostnatými dráty bylo možné poznat cit. A díky němu Max konečně pochopil, pro co stojí za to žít. V britském komorním válečně-milostném dramatu režiséra Seana Mathiase excelují Clive Owen a Lothaire Bluteau, ve vedlejších rolích se zde také mihnou Mick Jagger jako transvestitní zpěvačka Greta, Ian McKellen, Jude Law, Rachel Weiszová a další hvězdy. Snímek obdržel ceny na festivalech v Cannes a Gijónu.(Dannysek4U)

    69%

    Ještě na počátku druhé světové války měla berlínská dekadentní smetánka možnost scházet se v podzemních homosexuálních, lesbických a transsexuálních podnicích a kabaretech. Jejich návštěvníkem byl i gay Max, přelétavý hejsek, libující si v náhodných známostech na jednu noc, v alkoholu a kokainu. Svoboda menšin ale měla brzy poznat sílu nacistické tyranie. Po střetu s gestapem utíká Max společně se svým přítelem do lesů. Avšak ani zde není v bezpečí. Brzy je chycen a po jízdě vlakem smrti ho čeká vězeňský mundur a vytetované číslo na ruce v koncentračním lágru Dachau. Díky židovskému původu ale může na pruhovaných hadrech nosit "jen" Davidovu žlutou hvězdu. Naštěstí proto, že i zde byli Židé stále víc než růžovým trojuhelníkem ocejchovaní homosexuálové. Ty čekala automatická smrt. Nicméně i za ostnatými dráty bylo možné poznat cit. A díky němu Max konečně pochopil, pro co stojí za to žít. V britském komorním válečně-milostném dramatu režiséra Seana Mathiase excelují Clive Owen a Lothaire Bluteau, ve vedlejších rolích se zde také mihnou Mick Jagger jako transvestitní zpěvačka Greta, Ian McKellen, Jude Law, Rachel Weiszová a další hvězdy. Snímek obdržel ceny na festivalech v Cannes a Gijónu.(Dannysek4U)

Francouzský film

Vítěz

Cena Françoise Chalaise

Vítěz
  • Savršeni krug
    Savršeni krug
    Dokončený kruh byl natočen v Sarajevu dva roky poté, co skončila válka. Je úplně oproštěný od politiky, vypráví jen lidský příběh. Na jeho scénáři spolupracoval Abdulah Sidran, Sarajevan duší a osudem (věnoval Sarajevu spoustu svých básní), který se dříve proslavil jako scenárista Kusturici (Vzpomínáš na Dolly Bell, Otec na služební cestě). Film je velmi osobní výpovědí o životě ve válečném Sarajevu, kronikou detailů každodenního života v něm, které pronikají přes setkání dvou sirotků se starším básníkem. Ten se jich ujme a učí je, jak ve městě přežít. Film je pozoruhodný svou humanistickou silou, niterným sdělením o právě prožité zkušenosti, ale přitom není přehnaně emocionálně vypjatý a vyvaruje se jakýchkoliv obvinění. Uchovává to, co válka chtěla zničit, bytostnou sarajevskou toleranci.
    Žánry:DramaVálečný
    80%
    Dokončený kruh byl natočen v Sarajevu dva roky poté, co skončila válka. Je úplně oproštěný od politiky, vypráví jen lidský příběh. Na jeho scénáři spolupracoval Abdulah Sidran, Sarajevan duší a osudem (věnoval Sarajevu spoustu svých básní), který se dříve proslavil jako scenárista Kusturici (Vzpomínáš na Dolly Bell, Otec na služební cestě). Film je velmi osobní výpovědí o životě ve válečném Sarajevu, kronikou detailů každodenního života v něm, které pronikají přes setkání dvou sirotků se starším básníkem. Ten se jich ujme a učí je, jak ve městě přežít. Film je pozoruhodný svou humanistickou silou, niterným sdělením o právě prožité zkušenosti, ale přitom není přehnaně emocionálně vypjatý a vyvaruje se jakýchkoliv obvinění. Uchovává to, co válka chtěla zničit, bytostnou sarajevskou toleranci.
    Žánry:DramaVálečný

Zlatá palma za krátkometrážní film

Cena poroty