MFF v Cannes

MFF v Cannes 1971: nominace a vítězové

24. ročník (Tento ročník je opět považován za 25. v pořadí vzhledem k ročníku z roku 1939.)

Předávání cen: 28. 5. 1971

Zlatá palma

Vítěz

Cena poroty

Zvláštní cena poroty

Cena za herecký ženský výkon

Cena za herecký mužský výkon

Cena k 25. výročí Mezinárodního filmového festivalu

Vítěz
  • Smrt v Benátkách
    Smrt v Benátkách
    Hudební skladatel Gustav von Aschenbach, zotavující se po srdečním záchvatu v Benátkách, se již nikdy zdraví ani uspokojení nedočká, stihne se jen platonicky zamilovat do andělsky půvabného polského chlapce Tadzia (s nímž nikdy nepromluví, ani se jej nedotkne). Ale více než o znenadání probuzenou erotickou vášeň, i když je ta přítomna též, jde o uchvácení krásou, která si člověka podmaní a ovládne - ostatně v retrospektivách podloženou bouřlivou diskusí Gustava s přítelem o kráse (zda krásu lze umělecky stvořit či zda ji jen můžeme našimi smysly vnímat, skladatel odmítá přijmout názor, že morálka nemá s tvorbou nic společného). Vizuální ztvárnění filmu, zasazeného do období odeznívající secese, koresponduje s emotivním laděním filmu, do ještě starosvětského hotelu ještě nepronikly znepokojivé zprávy, k nimž se dostane hrdina vyprávění - hrozí epidemie cholery. Vzhled dezinfikovaného města, v jehož šedých, nehostinných uličkách se povalují haldy odpadků, tak dotváří apokalyptické zarámování melancholického příběhu, který jen předznamenává konečný zánik starého světa a jeho jistot. Roku 1911 přichází do Benátek vyčerpaný hudební skladatel Gustav von Aschenbach. V prostředí honosného italského letoviska se chce zotavit, načerpat novou životní sílu i inspiraci. Ta přichází v nečekané formě a bere na sebe podobu efébsky krásného polského mladíka Tadzia. Aschenbach postupně přichází na to, že jeho fascinace chlapcem se mění na platonickou lásku k ideálu krásy, který se celý život snažil hledat v hudbě. Situace v Benátkách však přestává být bezpečná nejen pro Aschenbachovy city, ale i pro jeho zdraví. Zákeřné scirocco přiválo do stojatých vod benátských kanálů choleru. Benátčané žijící z turistů se snaží informace o epidemii za každou cenu co nejdéle udržet v tajnosti. Smrt v Benátkách, která patří k vrcholům tvorby režiséra Luchina Viscontiho, je druhým dílem tzv. německé trilogie. Film je dokonalou evokací atmosféry pozdní secese, belle époque i starého světa, který po 1. světové válce zanikl. Předobrazem postavy Gustava von Aschenbacha byl hudební skladatel Gustav Mahler. Proto ve své adaptaci Visconti změnil Aschenbachovu profesi ze spisovatele na hudebního skladatele. S pomocí dokonalé scénografie a hudby Mahlera, Lehára a Musorgského vytvořil z předlohy, která bývala považována za nesfilmovatelnou, reflexi o podstatě umělecké tvorby, krásy a o dvou silách řídících život člověka: síle lásky a síle smrti.
    70%
    Hudební skladatel Gustav von Aschenbach, zotavující se po srdečním záchvatu v Benátkách, se již nikdy zdraví ani uspokojení nedočká, stihne se jen platonicky zamilovat do andělsky půvabného polského chlapce Tadzia (s nímž nikdy nepromluví, ani se jej nedotkne). Ale více než o znenadání probuzenou erotickou vášeň, i když je ta přítomna též, jde o uchvácení krásou, která si člověka podmaní a ovládne - ostatně v retrospektivách podloženou bouřlivou diskusí Gustava s přítelem o kráse (zda krásu lze umělecky stvořit či zda ji jen můžeme našimi smysly vnímat, skladatel odmítá přijmout názor, že morálka nemá s tvorbou nic společného). Vizuální ztvárnění filmu, zasazeného do období odeznívající secese, koresponduje s emotivním laděním filmu, do ještě starosvětského hotelu ještě nepronikly znepokojivé zprávy, k nimž se dostane hrdina vyprávění - hrozí epidemie cholery. Vzhled dezinfikovaného města, v jehož šedých, nehostinných uličkách se povalují haldy odpadků, tak dotváří apokalyptické zarámování melancholického příběhu, který jen předznamenává konečný zánik starého světa a jeho jistot. Roku 1911 přichází do Benátek vyčerpaný hudební skladatel Gustav von Aschenbach. V prostředí honosného italského letoviska se chce zotavit, načerpat novou životní sílu i inspiraci. Ta přichází v nečekané formě a bere na sebe podobu efébsky krásného polského mladíka Tadzia. Aschenbach postupně přichází na to, že jeho fascinace chlapcem se mění na platonickou lásku k ideálu krásy, který se celý život snažil hledat v hudbě. Situace v Benátkách však přestává být bezpečná nejen pro Aschenbachovy city, ale i pro jeho zdraví. Zákeřné scirocco přiválo do stojatých vod benátských kanálů choleru. Benátčané žijící z turistů se snaží informace o epidemii za každou cenu co nejdéle udržet v tajnosti. Smrt v Benátkách, která patří k vrcholům tvorby režiséra Luchina Viscontiho, je druhým dílem tzv. německé trilogie. Film je dokonalou evokací atmosféry pozdní secese, belle époque i starého světa, který po 1. světové válce zanikl. Předobrazem postavy Gustava von Aschenbacha byl hudební skladatel Gustav Mahler. Proto ve své adaptaci Visconti změnil Aschenbachovu profesi ze spisovatele na hudebního skladatele. S pomocí dokonalé scénografie a hudby Mahlera, Lehára a Musorgského vytvořil z předlohy, která bývala považována za nesfilmovatelnou, reflexi o podstatě umělecké tvorby, krásy a o dvou silách řídících život člověka: síle lásky a síle smrti.

Un Certain Regard - zvláštní zmínka

Vítěz

Velká cena Vyšší technické komise

Cena FIPRESCI

Vítěz

Cena za první dílo

Vítěz

Zvláštní cena poroty za krátkometrážní film

Vítěz

Zvláštní zmínka za krátkometrážní film

Cena OCIC

Vítěz