MFF v Cannes

MFF v Cannes 1958: nominace a vítězové

11. ročník

Předávání cen: 18. 5. 1958

Zlatá palma

Vítěz
  • Jeřábi táhnou
    Jeřábi táhnou
    Sovětský umělecký film, čerpající námětově z let Velké vlastenecké války. Na osobní tragédii mladé moskevské dívky ukazuje, jak krutě zasáhla válka do života sovětských lidí. Veronika a Boris, dva mladí krásní lidé, se měli rádi první vroucí láskou. Válka je rozloučila uprostřed štěstí a Boris beze stopy zmizel na frontě. Veronika na něj stále myslela, ale ve chvíli nervového rozrušení při nepřátelském náletu podlehla milostnému naléhání Borjova bratrance Marka a později se za něj provdala. Brzy však pochopila, jakým obrovským omylem bylo toto manželství s bezcharakterním člověkem. Vědoma si svého velkého provinění na Borisovi, nemohla věřit zprávě o jeho smrti. Až do konce války doufala, že se s ním opět setká. Teprve návrat Borisova přítele Štěpána, který byl svědkem jeho smrti, znamená konec všem nadějím. Veronika však ví, že její milý nezemřel nadarmo. Zemřel ve jménu budování nového života. Film Michaila Kalatozova Jeřábi táhnou vyvolal v sovětské filmové kritice prudkou polemiku. Většina kritiků i tvůrčích pracovníků se za film vášnivě a často bezvýhradně stavěla, avšak ozvali se i odpůrci, vytýkající filmu (a zejména jeho scénáři) závažné nedostatky, především ideového rázu. Již sama prudkost polemiky svědčí o zcela mimořádné závažnosti tohoto díla. Je jisté, že i se souhlasem s některými námitkami jsou Jeřábi nejsilnějším filmem sovětské kinematografie (a neváhám říci světové kinematografie) celého desetiletí. Jsou silné především svou hlubokou lidskou náplní. Ukazují skutečné lidi z masa, krve a nervů, ne pouhá schémata hrdinů. Jsou vášnivou obžalobou války a daleko slyšitelným výkřikem po věčném míru. Jeřábi slavně zvítězili na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Cannes a stejně slavně zvítězili všude na světě, kde byl film uveden. A právě ve spojení s jejich mírovou náplní je toto vítězství nejvýznamnější.
    81%
    Sovětský umělecký film, čerpající námětově z let Velké vlastenecké války. Na osobní tragédii mladé moskevské dívky ukazuje, jak krutě zasáhla válka do života sovětských lidí. Veronika a Boris, dva mladí krásní lidé, se měli rádi první vroucí láskou. Válka je rozloučila uprostřed štěstí a Boris beze stopy zmizel na frontě. Veronika na něj stále myslela, ale ve chvíli nervového rozrušení při nepřátelském náletu podlehla milostnému naléhání Borjova bratrance Marka a později se za něj provdala. Brzy však pochopila, jakým obrovským omylem bylo toto manželství s bezcharakterním člověkem. Vědoma si svého velkého provinění na Borisovi, nemohla věřit zprávě o jeho smrti. Až do konce války doufala, že se s ním opět setká. Teprve návrat Borisova přítele Štěpána, který byl svědkem jeho smrti, znamená konec všem nadějím. Veronika však ví, že její milý nezemřel nadarmo. Zemřel ve jménu budování nového života. Film Michaila Kalatozova Jeřábi táhnou vyvolal v sovětské filmové kritice prudkou polemiku. Většina kritiků i tvůrčích pracovníků se za film vášnivě a často bezvýhradně stavěla, avšak ozvali se i odpůrci, vytýkající filmu (a zejména jeho scénáři) závažné nedostatky, především ideového rázu. Již sama prudkost polemiky svědčí o zcela mimořádné závažnosti tohoto díla. Je jisté, že i se souhlasem s některými námitkami jsou Jeřábi nejsilnějším filmem sovětské kinematografie (a neváhám říci světové kinematografie) celého desetiletí. Jsou silné především svou hlubokou lidskou náplní. Ukazují skutečné lidi z masa, krve a nervů, ne pouhá schémata hrdinů. Jsou vášnivou obžalobou války a daleko slyšitelným výkřikem po věčném míru. Jeřábi slavně zvítězili na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Cannes a stejně slavně zvítězili všude na světě, kde byl film uveden. A právě ve spojení s jejich mírovou náplní je toto vítězství nejvýznamnější.

Cena za celkovou režii

Cena za původní scénář

Vítěz

Zvláštní cena poroty

Vítěz
  • Můj strýček
    Můj strýček
    • iTunes
    Pan Hulot bydlí ve staré lidové čtvrti, kde po ulicích ještě pobíhají psi a lidé si najdou čas, aby se vedle pozdravu zastavili na kus řeči. Sestra pana Hulota naopak bydlí v moderní přepychové čtvrti, kde její manžel, bohatý průmyslník, postavil supermoderní vilu, po stránce techniky stejně jako odcizeného, vesměs nepraktického designu. Pan Hulot chodí navštěvovat svého devítiletého synovce Gérarda, pro kterého jsou jejich výlety na předměstí doslova rájem, může si hrát a vymýšlet nezbednosti s ostatními dětmi. Proto je třeba nezdárného synka po návratu domů ihned umýt a řádně vydezinfikovat. Přepychem spoutaným rodičům se však tato výchova vůbec nelíbí. Otec Gérarda zařídí panu Hulotovi práci. Ale ten do zmechanizovaného světa vnáší jen chaos a nepořádek, a to v prostředí, kde je vše na tlačítka a na vnější efekt, rozhodně nesvědčí.
    78%
    Pan Hulot bydlí ve staré lidové čtvrti, kde po ulicích ještě pobíhají psi a lidé si najdou čas, aby se vedle pozdravu zastavili na kus řeči. Sestra pana Hulota naopak bydlí v moderní přepychové čtvrti, kde její manžel, bohatý průmyslník, postavil supermoderní vilu, po stránce techniky stejně jako odcizeného, vesměs nepraktického designu. Pan Hulot chodí navštěvovat svého devítiletého synovce Gérarda, pro kterého jsou jejich výlety na předměstí doslova rájem, může si hrát a vymýšlet nezbednosti s ostatními dětmi. Proto je třeba nezdárného synka po návratu domů ihned umýt a řádně vydezinfikovat. Přepychem spoutaným rodičům se však tato výchova vůbec nelíbí. Otec Gérarda zařídí panu Hulotovi práci. Ale ten do zmechanizovaného světa vnáší jen chaos a nepořádek, a to v prostředí, kde je vše na tlačítka a na vnější efekt, rozhodně nesvědčí.

Cena za herecký mužský výkon

Un certain regard - Cena prvního pohledu

Cena za kolektivní ženský herecký výkon

Special Mention

Vítěz
  • Jeřábi táhnou
    Jeřábi táhnou
    Sovětský umělecký film, čerpající námětově z let Velké vlastenecké války. Na osobní tragédii mladé moskevské dívky ukazuje, jak krutě zasáhla válka do života sovětských lidí. Veronika a Boris, dva mladí krásní lidé, se měli rádi první vroucí láskou. Válka je rozloučila uprostřed štěstí a Boris beze stopy zmizel na frontě. Veronika na něj stále myslela, ale ve chvíli nervového rozrušení při nepřátelském náletu podlehla milostnému naléhání Borjova bratrance Marka a později se za něj provdala. Brzy však pochopila, jakým obrovským omylem bylo toto manželství s bezcharakterním člověkem. Vědoma si svého velkého provinění na Borisovi, nemohla věřit zprávě o jeho smrti. Až do konce války doufala, že se s ním opět setká. Teprve návrat Borisova přítele Štěpána, který byl svědkem jeho smrti, znamená konec všem nadějím. Veronika však ví, že její milý nezemřel nadarmo. Zemřel ve jménu budování nového života. Film Michaila Kalatozova Jeřábi táhnou vyvolal v sovětské filmové kritice prudkou polemiku. Většina kritiků i tvůrčích pracovníků se za film vášnivě a často bezvýhradně stavěla, avšak ozvali se i odpůrci, vytýkající filmu (a zejména jeho scénáři) závažné nedostatky, především ideového rázu. Již sama prudkost polemiky svědčí o zcela mimořádné závažnosti tohoto díla. Je jisté, že i se souhlasem s některými námitkami jsou Jeřábi nejsilnějším filmem sovětské kinematografie (a neváhám říci světové kinematografie) celého desetiletí. Jsou silné především svou hlubokou lidskou náplní. Ukazují skutečné lidi z masa, krve a nervů, ne pouhá schémata hrdinů. Jsou vášnivou obžalobou války a daleko slyšitelným výkřikem po věčném míru. Jeřábi slavně zvítězili na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Cannes a stejně slavně zvítězili všude na světě, kde byl film uveden. A právě ve spojení s jejich mírovou náplní je toto vítězství nejvýznamnější.
    81%
    Sovětský umělecký film, čerpající námětově z let Velké vlastenecké války. Na osobní tragédii mladé moskevské dívky ukazuje, jak krutě zasáhla válka do života sovětských lidí. Veronika a Boris, dva mladí krásní lidé, se měli rádi první vroucí láskou. Válka je rozloučila uprostřed štěstí a Boris beze stopy zmizel na frontě. Veronika na něj stále myslela, ale ve chvíli nervového rozrušení při nepřátelském náletu podlehla milostnému naléhání Borjova bratrance Marka a později se za něj provdala. Brzy však pochopila, jakým obrovským omylem bylo toto manželství s bezcharakterním člověkem. Vědoma si svého velkého provinění na Borisovi, nemohla věřit zprávě o jeho smrti. Až do konce války doufala, že se s ním opět setká. Teprve návrat Borisova přítele Štěpána, který byl svědkem jeho smrti, znamená konec všem nadějím. Veronika však ví, že její milý nezemřel nadarmo. Zemřel ve jménu budování nového života. Film Michaila Kalatozova Jeřábi táhnou vyvolal v sovětské filmové kritice prudkou polemiku. Většina kritiků i tvůrčích pracovníků se za film vášnivě a často bezvýhradně stavěla, avšak ozvali se i odpůrci, vytýkající filmu (a zejména jeho scénáři) závažné nedostatky, především ideového rázu. Již sama prudkost polemiky svědčí o zcela mimořádné závažnosti tohoto díla. Je jisté, že i se souhlasem s některými námitkami jsou Jeřábi nejsilnějším filmem sovětské kinematografie (a neváhám říci světové kinematografie) celého desetiletí. Jsou silné především svou hlubokou lidskou náplní. Ukazují skutečné lidi z masa, krve a nervů, ne pouhá schémata hrdinů. Jsou vášnivou obžalobou války a daleko slyšitelným výkřikem po věčném míru. Jeřábi slavně zvítězili na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Cannes a stejně slavně zvítězili všude na světě, kde byl film uveden. A právě ve spojení s jejich mírovou náplní je toto vítězství nejvýznamnější.