Berlinale (MFF Berlín)

Berlinale (MFF Berlín) 1967: nominace a vítězové

Předávání cen: 2. 7. 1967

Krátký film

Vítěz

Golden Berlin Bear

Vítěz
  • Through the Eyes of a Painter
    Through the Eyes of a Painter
    Experimentální film z dílny progresivního malíře M. F. Hussaina přenáší divákovi malířovo vidění Rádžasthánu skrze filmové plátno.
    Experimentální film z dílny progresivního malíře M. F. Hussaina přenáší divákovi malířovo vidění Rádžasthánu skrze filmové plátno.

Nejlepší herec

Nejlepší herečka

Nejlepší režie

Krátký film

Special Prize of the Jury

Best Feature Film Suitable for Young People

Vítěz
  • Sběratelka
    Sběratelka
    Třetí část šestidílného „cyklu moralit“ natočil francouzský režisér v roce 1967 a poprvé v této sérii zde použil rozměr celovečerního filmu. Jeho hrdinou je pak mladý, sebestředný playboy Adrien v podání Patricka Bauchaua, který přijíždí na prázdniny do Středozemí. A hned si zde, v St. Tropez, najde i objekt letního zájmu. Přitažlivá Haydée s tváří Haydée Politoffové ale není jen tak snadno k mání. Sice je její smýšlení značně svobodomyslné a „sbírá“ muže jednoho za druhým, o Adriena však nemá zájem. Naneštěstí čím více mladíka odmítá, tím více po ní Adrien touží. A není třeba připomínat, že zamilovat se do takovéto ženy může přinést jen slzy a bolest. Lidé jako ona se totiž nemění. Eric Rohmer si za studii destruktivity špatného zacílení při výběru objektu touhy odvezl dvě ceny z mezinárodního filmového festivalu v Berlíně.
    71%
    Třetí část šestidílného „cyklu moralit“ natočil francouzský režisér v roce 1967 a poprvé v této sérii zde použil rozměr celovečerního filmu. Jeho hrdinou je pak mladý, sebestředný playboy Adrien v podání Patricka Bauchaua, který přijíždí na prázdniny do Středozemí. A hned si zde, v St. Tropez, najde i objekt letního zájmu. Přitažlivá Haydée s tváří Haydée Politoffové ale není jen tak snadno k mání. Sice je její smýšlení značně svobodomyslné a „sbírá“ muže jednoho za druhým, o Adriena však nemá zájem. Naneštěstí čím více mladíka odmítá, tím více po ní Adrien touží. A není třeba připomínat, že zamilovat se do takovéto ženy může přinést jen slzy a bolest. Lidé jako ona se totiž nemění. Eric Rohmer si za studii destruktivity špatného zacílení při výběru objektu touhy odvezl dvě ceny z mezinárodního filmového festivalu v Berlíně.

FIPRESCI Prize

Vítěz
  • Každým rokem znovu
    Každým rokem znovu
    Muž se každý rok vrací navštívit svou odcizenou rodinu a přátele v tomto dramatu, který překypuje jízlivým společenským komentářem. Jeho čtyřicetiletí kamarádi patří k zbohatlíkům, kteří se považují za elitu a jsou spokojeni s tím, že v práci jen tak přežívají. Teutonská sentimentálnost je zesměšňována a úzkoprsí lidé jsou vystaveni posměchu. Některé skvělé výkony vyvažují pasáže neúmyslného humoru v tomto druhém filmu režiséra Ulricha Schamoniho.
    Žánry:Drama
    Muž se každý rok vrací navštívit svou odcizenou rodinu a přátele v tomto dramatu, který překypuje jízlivým společenským komentářem. Jeho čtyřicetiletí kamarádi patří k zbohatlíkům, kteří se považují za elitu a jsou spokojeni s tím, že v práci jen tak přežívají. Teutonská sentimentálnost je zesměšňována a úzkoprsí lidé jsou vystaveni posměchu. Některé skvělé výkony vyvažují pasáže neúmyslného humoru v tomto druhém filmu režiséra Ulricha Schamoniho.
    Žánry:Drama

Interfilm Award

Interfilm Award - Honorable Mention

Vítěz

OCIC Award

Vítěz

Cena C.I.C.A.E.

Vítěz

C.I.D.A.L.C. Award

Vítěz

C.I.D.A.L.C. Ghandi Award

Vítěz
  • Pépé a Claude
    Pépé a Claude
    Děj autobiografického filmu se odehrává ve Francii v roce 1944. Židovští manželé se rozhodnou svěřit svého devítiletého syna Clauda do péče staršího páru. Doufají, že na venkově bude chlapec ušetřen útrapám války. Navíc se Claudovi podaří změnit antisemitské názory silně katolicky věřícího staříka Pépého.

    Claude Berri (1934) je známý především jako filmový producent. Nicméně už od 60. let byl činný rovněž jako filmový režisér. Nejprve se podílel na dvou povídkových filmech Les baisers (Polibky) a La Chance et l'amour (Příležitost a láska) a v roce 1967 debutoval celovečerním snímkem Pépé a Claude (Le Vieil homme et l'enfant) – příběhem o dětství židovského chlapce v době okupace Francie. Právě tímto titulem zahájil ve své tvorbě sérii filmů s autobiografickými prvky, mezi které patří také snímek Le Pistonné (Protekční dítě, 1970), v němž zpracovává zkušenosti z vojenské služby, a dále například titul Mazel Tov a sňatek (Mazel Tov et le mariage, 1968), který navazuje na osudy Clauda, nyní uvažujícího o ženitbě, nebo film Poprvé (La première fois, 1976) mapující první milostné pocity sedmnáctiletého mladíka. Kvalita jednotlivých snímků byla ovšem kolísavá, nicméně právě Pépé a Claude patří mezi divácky i umělecky nejúspěšnější z nich.

    Claude Berri nejprve napsal krátkou povídku, vycházející z jeho vlastních vzpomínek na dětství strávené ve Francii v době 2. světové války, a později ji rozpracoval do podoby scénáře celovečerního filmu. V něm vypráví o osmiletém židovském chlapci Claudovi (Alain Cohen), který žije s milující maminkou a výbušným tatínkem v Paříži. Tenhle bystrý kluk se především rád toulá se svými kamarády ulicemi města. Jenže píše se rok 1944 a Claudovi rodiče se obávají, že právě tady pro dítě rozhodně není bezpečno a chlapce odvezou na venkov k prarodičům svých přátel, kteří žijí nedaleko Grenoblu. Malý Claude začíná poprvé objevovat pro něho dosud zcela neznámý svět – čerstvý vzduch, přírodu a zvířata. Musí se také sžít se starým mrzoutským Pépém – veteránem 1. světové války a zarytým antisemitou. Tuto roli ztvárnil vynikající, tehdy dvaasedmdesátiletý Michel Simon, který podal jeden ze svých nejlepších výkonů v kariéře. Ve skrytu své dobrácké duše Pépé rozhodně netuší nic o Claudově původu, a tak chlapce učí vše potřebné, co se mu jednou v životě bude hodit.

    Na vztahu starého muže a nevinného dítěte Claude Berri zachycuje téma rasismu, nicméně rozhodně ne výrazně drasticky, nýbrž s jemným humorem. Tuto optiku režisér nastolil už v samotném úvodu filmu, kdy svým dospělým hlasem pronáší: „Tento příběh se stal, ale je nahlížený očima dítěte.“ Určitou idyličnost vyprávění nicméně v závěru vytlačí zásadní poselství filmu: Pépé je usvědčen ze svých předsudků vůči Židům, které nemají reálné opodstatnění. (Pavla Bergmannová, LFŠ 2007)
    79%
    Děj autobiografického filmu se odehrává ve Francii v roce 1944. Židovští manželé se rozhodnou svěřit svého devítiletého syna Clauda do péče staršího páru. Doufají, že na venkově bude chlapec ušetřen útrapám války. Navíc se Claudovi podaří změnit antisemitské názory silně katolicky věřícího staříka Pépého.

    Claude Berri (1934) je známý především jako filmový producent. Nicméně už od 60. let byl činný rovněž jako filmový režisér. Nejprve se podílel na dvou povídkových filmech Les baisers (Polibky) a La Chance et l'amour (Příležitost a láska) a v roce 1967 debutoval celovečerním snímkem Pépé a Claude (Le Vieil homme et l'enfant) – příběhem o dětství židovského chlapce v době okupace Francie. Právě tímto titulem zahájil ve své tvorbě sérii filmů s autobiografickými prvky, mezi které patří také snímek Le Pistonné (Protekční dítě, 1970), v němž zpracovává zkušenosti z vojenské služby, a dále například titul Mazel Tov a sňatek (Mazel Tov et le mariage, 1968), který navazuje na osudy Clauda, nyní uvažujícího o ženitbě, nebo film Poprvé (La première fois, 1976) mapující první milostné pocity sedmnáctiletého mladíka. Kvalita jednotlivých snímků byla ovšem kolísavá, nicméně právě Pépé a Claude patří mezi divácky i umělecky nejúspěšnější z nich.

    Claude Berri nejprve napsal krátkou povídku, vycházející z jeho vlastních vzpomínek na dětství strávené ve Francii v době 2. světové války, a později ji rozpracoval do podoby scénáře celovečerního filmu. V něm vypráví o osmiletém židovském chlapci Claudovi (Alain Cohen), který žije s milující maminkou a výbušným tatínkem v Paříži. Tenhle bystrý kluk se především rád toulá se svými kamarády ulicemi města. Jenže píše se rok 1944 a Claudovi rodiče se obávají, že právě tady pro dítě rozhodně není bezpečno a chlapce odvezou na venkov k prarodičům svých přátel, kteří žijí nedaleko Grenoblu. Malý Claude začíná poprvé objevovat pro něho dosud zcela neznámý svět – čerstvý vzduch, přírodu a zvířata. Musí se také sžít se starým mrzoutským Pépém – veteránem 1. světové války a zarytým antisemitou. Tuto roli ztvárnil vynikající, tehdy dvaasedmdesátiletý Michel Simon, který podal jeden ze svých nejlepších výkonů v kariéře. Ve skrytu své dobrácké duše Pépé rozhodně netuší nic o Claudově původu, a tak chlapce učí vše potřebné, co se mu jednou v životě bude hodit.

    Na vztahu starého muže a nevinného dítěte Claude Berri zachycuje téma rasismu, nicméně rozhodně ne výrazně drasticky, nýbrž s jemným humorem. Tuto optiku režisér nastolil už v samotném úvodu filmu, kdy svým dospělým hlasem pronáší: „Tento příběh se stal, ale je nahlížený očima dítěte.“ Určitou idyličnost vyprávění nicméně v závěru vytlačí zásadní poselství filmu: Pépé je usvědčen ze svých předsudků vůči Židům, které nemají reálné opodstatnění. (Pavla Bergmannová, LFŠ 2007)

UNICRIT Award

Vítěz