Oscar

Oscar 1984: nominace a vítězové

56.ročník
Místo: Dorothy Chandler Pavilion
Oceňované filmy z období 1983

Předávání cen: 9. 4. 1984

Nejlepší film

Vítěz

Nominace

Nejlepší herec v hlavní roli

Nejlepší herečka v hlavní roli

Nejlepší herec ve vedlejší roli

Nejlepší herečka ve vedlejší roli

Nejlepší umělecká režie

Vítěz
  • Fanny a Alexandr
    Fanny a Alexandr
    • Edison
    Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky. Oscar 1984 (nejlepší zahraniční film roku), BAFTA (nejlepší film roku), CÉZAR 1983 (nejlepš film roku), Zlatý glóbus 1984 (nejlepší film roku), Guldbagge 1984 (nejlepší film i režisér roku), Benátky 1983 (cena FIPRESCI).
    77%
    Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky. Oscar 1984 (nejlepší zahraniční film roku), BAFTA (nejlepší film roku), CÉZAR 1983 (nejlepš film roku), Zlatý glóbus 1984 (nejlepší film roku), Guldbagge 1984 (nejlepší film i režisér roku), Benátky 1983 (cena FIPRESCI).

Nominace

Nejlepší kamera

Vítěz
  • Fanny a Alexandr
    Fanny a Alexandr
    • Edison
    Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky. Oscar 1984 (nejlepší zahraniční film roku), BAFTA (nejlepší film roku), CÉZAR 1983 (nejlepš film roku), Zlatý glóbus 1984 (nejlepší film roku), Guldbagge 1984 (nejlepší film i režisér roku), Benátky 1983 (cena FIPRESCI).
    77%
    Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky. Oscar 1984 (nejlepší zahraniční film roku), BAFTA (nejlepší film roku), CÉZAR 1983 (nejlepš film roku), Zlatý glóbus 1984 (nejlepší film roku), Guldbagge 1984 (nejlepší film i režisér roku), Benátky 1983 (cena FIPRESCI).

Nominace

Nejlepší návrh kostýmů

Vítěz
  • Fanny a Alexandr
    Fanny a Alexandr
    • Edison
    Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky. Oscar 1984 (nejlepší zahraniční film roku), BAFTA (nejlepší film roku), CÉZAR 1983 (nejlepš film roku), Zlatý glóbus 1984 (nejlepší film roku), Guldbagge 1984 (nejlepší film i režisér roku), Benátky 1983 (cena FIPRESCI).
    77%
    Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky. Oscar 1984 (nejlepší zahraniční film roku), BAFTA (nejlepší film roku), CÉZAR 1983 (nejlepš film roku), Zlatý glóbus 1984 (nejlepší film roku), Guldbagge 1984 (nejlepší film i režisér roku), Benátky 1983 (cena FIPRESCI).

Nominace

Nejlepší režie

Vítěz

Nominace

Nejlepší dokumentární celovečerní film

Vítěz
  • He Makes Me Feel Like Dancin'
    He Makes Me Feel Like Dancin'
    Proč se více než tisíc newyorských školáků hlásí do programu moderního tance, který vyžaduje obětování volného času a účasti ve sportech a hudbě? Mají šanci studovat u charismatického Jacquese d'Amboise v Národním tanečním institutu. Jeho filozofie – že tvořivost existuje v každém a že snaha ze všech sil zaručuje úspěch – tvoří základ jedinečného tanečního programu. Tento dokument sleduje jeden školní rok trvající program, včetně úvodních konkurzů, zkoušek a vytvoření exkluzivního týmu "SWAT", a vrcholí úžasným závěrečným představením v newyorském Felt Forum. D'Amboisovo nadšení je nakažlivé – do jeho produkcí se zapojují děti, rodiče, učitelé, profesionální tanečníci a hudebníci a dokonce i místní policisté. Tento dokument oceněný Oscarem podrobně popisuje inspirativní příběh o tom, jak se vize jednoho talentovaného tanečníka rozvinula v vyhledávaný taneční program v New Yorku.
    61%
    Proč se více než tisíc newyorských školáků hlásí do programu moderního tance, který vyžaduje obětování volného času a účasti ve sportech a hudbě? Mají šanci studovat u charismatického Jacquese d'Amboise v Národním tanečním institutu. Jeho filozofie – že tvořivost existuje v každém a že snaha ze všech sil zaručuje úspěch – tvoří základ jedinečného tanečního programu. Tento dokument sleduje jeden školní rok trvající program, včetně úvodních konkurzů, zkoušek a vytvoření exkluzivního týmu "SWAT", a vrcholí úžasným závěrečným představením v newyorském Felt Forum. D'Amboisovo nadšení je nakažlivé – do jeho produkcí se zapojují děti, rodiče, učitelé, profesionální tanečníci a hudebníci a dokonce i místní policisté. Tento dokument oceněný Oscarem podrobně popisuje inspirativní příběh o tom, jak se vize jednoho talentovaného tanečníka rozvinula v vyhledávaný taneční program v New Yorku.

Nominace

Nejlepší dokumentární krátkometrážní film

Vítěz

Nominace

Nejlepší střih

Vítěz

Nominace

Nejlepší cizojazyčný film

Vítěz
  • Fanny a Alexandr
    Fanny a Alexandr
    • Edison
    Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky. Oscar 1984 (nejlepší zahraniční film roku), BAFTA (nejlepší film roku), CÉZAR 1983 (nejlepš film roku), Zlatý glóbus 1984 (nejlepší film roku), Guldbagge 1984 (nejlepší film i režisér roku), Benátky 1983 (cena FIPRESCI).
    77%
    Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky. Oscar 1984 (nejlepší zahraniční film roku), BAFTA (nejlepší film roku), CÉZAR 1983 (nejlepš film roku), Zlatý glóbus 1984 (nejlepší film roku), Guldbagge 1984 (nejlepší film i režisér roku), Benátky 1983 (cena FIPRESCI).

Nominace

Nejlepší filmová hudba

Vítěz

Nominace

Nejlepší původní nebo adaptovaná píseň, hudba

Vítěz
  • Jentl
    Jentl
    • Amazon Prime Video
    • iTunes
    V nádherně vykresleném příběhu o mladé a nezávislé ženě, která je donucena se vydávat za chlapce, aby ukojila svou žízeň po vědění, ztvárnila hlavní roli Barbra Streisand. Režisérský debut Barbry Streisand Jentl představuje hudební adaptaci příběhu židovského spisovatele Isaaca Bashevise Singera. Jentl (Barbra Streisand) je mladá žena, která touží jen po tom, moci studovat Písmo. Protože je však žena, je jí tato možnost odepřena. Rozhodne se tedy vydávat za mladíka jménem Anshel a začíná vysněná studia. Brzy se sblíží se svým spolužákem Avigdorem (Mandy Patinkin) a nakonec se do něj zamiluje. Svou pravou identitu však ukázat nemůže, neboť to by znamenalo konec studií. Avigdor miluje Hadass (Amy Irving), ale náboženská pravidla mu zakazují si ji vzít. Pokouší se tedy dát ji dohromady s Anshelem, následkem čehož se Hadass do Anshela zamiluje. Snímek získal čtyři nominace na Oscara, včetně dvou za nejlepší píseň, a podle mnohých se pro Barbru Streisand jedná o životní roli. Český příspěvek se ve filmu projevuje především známými exteriéry, které podporují tento půvabný a citlivý příběh polské židovské dívky, která, přestože jí to tvrdá pravidla víry zakazují, touží po vzdělání.
    72%
    V nádherně vykresleném příběhu o mladé a nezávislé ženě, která je donucena se vydávat za chlapce, aby ukojila svou žízeň po vědění, ztvárnila hlavní roli Barbra Streisand. Režisérský debut Barbry Streisand Jentl představuje hudební adaptaci příběhu židovského spisovatele Isaaca Bashevise Singera. Jentl (Barbra Streisand) je mladá žena, která touží jen po tom, moci studovat Písmo. Protože je však žena, je jí tato možnost odepřena. Rozhodne se tedy vydávat za mladíka jménem Anshel a začíná vysněná studia. Brzy se sblíží se svým spolužákem Avigdorem (Mandy Patinkin) a nakonec se do něj zamiluje. Svou pravou identitu však ukázat nemůže, neboť to by znamenalo konec studií. Avigdor miluje Hadass (Amy Irving), ale náboženská pravidla mu zakazují si ji vzít. Pokouší se tedy dát ji dohromady s Anshelem, následkem čehož se Hadass do Anshela zamiluje. Snímek získal čtyři nominace na Oscara, včetně dvou za nejlepší píseň, a podle mnohých se pro Barbru Streisand jedná o životní roli. Český příspěvek se ve filmu projevuje především známými exteriéry, které podporují tento půvabný a citlivý příběh polské židovské dívky, která, přestože jí to tvrdá pravidla víry zakazují, touží po vzdělání.

Nominace

Nejlepší filmová píseň

Vítěz

Nominace

Nejlepší animovaný krátkometrážní film

Vítěz
  • Sundae in New York
    Sundae in New York
    Postava, která se velmi podobá tehdejšímu starostovi Edu Kochovi, zpívá variaci na "Theme from 'New York, New York'" v celém hliněném animovaném filmu, který zobrazuje řadu míst a celebrit spojených s New Yorkem. Film byl v roce 2006 restaurován Filmovým archivem Akademie.
    49%
    Postava, která se velmi podobá tehdejšímu starostovi Edu Kochovi, zpívá variaci na "Theme from 'New York, New York'" v celém hliněném animovaném filmu, který zobrazuje řadu míst a celebrit spojených s New Yorkem. Film byl v roce 2006 restaurován Filmovým archivem Akademie.

Nominace

Nejlepší hraný krátkometrážní film

Vítěz

Nominace

Nejlepší zvuk

Vítěz

Nominace

Nejlepší střih zvukových efektů

Vítěz

Nominace

Cena za zvláštní výkon - vizuální efekty

Vítěz

Nejlepší adaptovaný scénář

Vítěz

Nominace

Nejlepší scénář napsaný přímo pro plátno

Vítěz

Nominace

Čestné ocenění

Vítěz

Humanitární cena Jeana Hersholta