Hoří, má panenko

Observačním stylem nasnímaná komedie se soustředí na hasičský bál a množství absurdních figurek, v kterých se zrcadlí tuzemská nátura. Samotný příběh je ohraničený zmiňovaným plesem. Začíná před plesovou poradou, kde se hasiči domlouvají na nadcházejících bodech večerního programu, následuje akce samotná a končí se kocovinou nasáklým ránem v troskách požárem zničeného domu nebohé děda.  Ústřední slavností proplouvají jednotlivé linie (hledání královny krásy, řešení rozkradené tomboly, předání hasičského vyznamenání), které jsou anekdotickými mikroudálostmi, v jinak dokument evokujícím záznamu. Snímek představuje hutný počet různorodých postav, z nichž do popředí staví několik výrazných individuí z řad hasičů (předseda, “výbor” pro hodnocení žen, strážce výherních cen. Tvůrčí trio jde po zachycení esence samotné akce a nechává děj organicky plynout, tak aby působil “jako ze života”, čemuž je podmíněná i formální stránka, která na sebe neupozorňuje.