Holubice

71%
Holubice
Plakát traileru
Lidé v Belgii vypouštějí stovky poštovních holubů, kteří ihned zamíří ke svým domovům. Bílá holubice z německého ostrova Fehmarnu, která patří dvanáctileté dívce Susanne, se však v bouři ztratí a objeví se daleko od cíle, nad střechami Prahy. Tam po ní vystřelí desetiletý chlapec Michal, který po úraze zůstal ochrnutý na obě nohy a zanevřel na celý svět. Ale díky jeho sousedovi - sochaři - se v něm probudí cit a potřeba zraněného tvora uzdravit. Susanne zatím doma odolává posměchu ostatních a věří, že se její holubice jednou vrátí... První celovečerní film Františka Vláčila vznikl na námět Otakara Kirschnera, na kterém Vláčil pracoval bezmála dva roky. Výsledkem je dílo plné lyriky, obracející se k vnitřnímu světu diváka a hovořící jazykem básnických obrazů, a přesto nanejvýš srozumitelně. Právem se zařadilo mezi nejvýznamnější díla naší kinematografie. Vláčil staví do kontrastu svět chlapce, který je kvůli nemoci silně omezen, se světem Susanne, jenž je naplněn sluncem, volností a takřka nemá hranice. Přesto dochází ke splynutí a prolnutí obou dětských duší, i když se protagonisté příběhu fakticky nikdy nesetkají. (Česká televize)



Pete69
Pete69
29 851 bodů
7
Artový snímek, který mě příliš neoslovil.. příběhem, duší.. Velmi ale oceňuji snahu režiséra vyprávět příběh pomocí emocí, které vyzařuje každá z postav. Dlouhé zádumčivé záběry, klidná kamera a střih. Příběh vyprávěný téměř beze slov. Snímek svou hloubku má a zanechá dojem.
Fingon
16 886 bodů
8
Je to zvláštní, ale v tomhle nevinném snímku se vyskytuje nejděsivější scéna, kterou jsem kdy měl možnost vidět.. A ten kocour dělá svému jménu (Satan) skutečně čest...
filmfanouch6
filmfanouch6
12 644 bodů
10
František Vláčil patří mezi nejvýraznější tvůrce československé filmové nové vlny. Vynikal především v tom ohledu, že si pro své filmy dopředu připravoval nákresy, v podstatě všechny jeho filmy jde poté přiřádit k filmové básní. Jinak na tom není ani Vláčilova Holubice z roku 1960, která se mimo jiné dočkala i mezinárodního uznání a v roce 1960 se dokonce ucházela o cenu za nejlepší film na Filmovém festivalu v Benátkách. A není se vůbec čemu divit. Filmová báseň především vypraví obrazem a snaží se skrze něj prodat emoce. Neznamená to automaticky 100% absenci dialogů, stěžejně se tu ovšem vypráví především právě obrazem. I díky dopředu připraveným nákresům a především jasné vizi je Holubice skutečně nádherný film. Skrze obraz se vykreslují i postoje postav, většinou se saází na to, že si ze samotného obrazu divák vyčte, co se teď děje či jak se kdo cítí. V příběhu je Holubice střelena chlapcem upoutaným na pojízdné křeslo. Právě toto postřelení holubice a následné výčitky a péče o ní ovšem v chlapci, který na svět tak trochu zavrhl probudí nový život. Pod tím nádherným vizuálem je tak navíc skrytý skutečně silný příběh, který i díky preciznímu vizuálnímu podání dokáže vzbudit neskutečně silné emoce. Holubice je plná dokonalé kompozice, hraní si se stíny, kamera Jana Čuříka v divákovi něco zanechává. Holubice očividně obsahuje mnoho skrytých významů, které rozhodně stojí za úvahu. Na první pohled se vlastně nic neděje, na tu druhou se toho ovšem děje opravdu hodně. Holubice na první pohled nemá děj jako průměrná lyrická báseň, na ten druhý je ho tam ovšem vlastně dost. Jde o precizní práci filmové řečí, která filozofickým nádechem připomene Ingmara Bergmana nebo Terrence Malicka. Jde skutečně o film tvůrce, který má každý záběr očividně promyšlený a pak už to jenom chce se tou vizuální pastvou pro oči kochat. A to není vůbec těžký úkol. Je to příklad uměleckého filmu. Uměleckého filmu, který není pro každého, především i proto, že v očích mnoha se v tom filmu vlastně skutečně nic neděje. V tomhle případě to ovšem nechce ty nejtluští brýle, ale naopak se zkusit dívat pozorněji, hledat v tom všem hloubku. Na první pohled skutečně banální film má spousty silných vrstev, které v divákovi mají neskutečný poteciál rezonovat. Jde o audiovizuální dílo, které v sobě má silné audio i silný vizuál. Těchto filmů není nikdy dost. Holubice je nádherná a silná, není ovšem pro každého. I díky faktu, že trvá pouze lehce přes hodinu, jde o jeden z prvních filmů jednoho z nejvýznamnějších lokálních tvůrců a je především skutečně dokonalý po stránce obsahu i vizuálu by si přeci jen šanci zasloužil od každého. Ten film se mu neodvděčí automaticky vděčnou záležitostí, minimálně v něm ovšem určitě něco zanechá.......

Dodatečné informace

Původní název:
Holubice (více)
  • Československo Holubice
  • Československo A Pomba Branca
  • Československo Biala golebica
  • Československo Bílá holubice
  • Československo Die Taube
  • Československo Die weiße Taube
  • Československo Fehér galamb
  • Československo La colomba bianca
  • Československo The White Dove
  • Československo Valkoinen kyyhkynen
Premiéra v ČR:
4. 11. 1960
Distributor:
Ústřední půjčovna filmů
Země původu:
Československo, Česká republika, Slovenská republika
Čeština:
Holubice je dostupný s českými titulky a českým dabingem
Ocenění:
Žádná ocenění