Take the 5:10 to Dreamland

Jeho pomalé, somnambulní rytmy, zvířecí zvuky džungle a strašidelně smíchané obrazy vytvářejí snovou náladu, která se nejvíce blíží mému vlastnímu pocitu snění. Dlouhé černé fáze mezi sekvencemi jsou stejně důležité jako samotné obrazy, protože ponechávají prázdný prostor, kde může "ozvěna" posledního obrazu prosáknout, aniž by rušila následující obraz. Ale naše logická mysl se přesto cítí nucena konstruovat nějaký smysl, paralelu nebo nějaký nevyzpytatelný příběh.