Recenze filmu Čarodějka: Druhá část

Hravá nadsázka studentského soužití budoucích čarodějů, která odlehčovala první část, zmizela, v pokračování se více káže, mudruje a slzí, o ledabylém propojení s původní předlohou nemluvě.

Druhý díl epického fantasy muzikálu bohužel nedostál tomu, co prvním dílem sliboval. Zatímco ten pomalu a trochu rozvlekle připravoval podhoubí pro solidní psychologické drama, Druhá část nabízí především vypravěčský chaos, kde postavy ani tak neprodělávají vývoj, jako spíš z minuty na minutu mění názor. Je to hlavní příčina toho, že se filmu nedaří vzbuzovat emoce, i toho, že vývoj vyprávění nedává příliš smysl.

Druhá část efektivně navazuje na to, co fungovalo v prvním filmu, zároveň ale rozvíjí postavy a jejich vztahy, prohlubuje příběh a chytře ho propojuje s příběhem Čaroděje ze země Oz, přitom nejen výraznými vizuálními pomrknutími. Jon M. Chu zde dokazuje schopnost kombinovat audiovizuální bravuru, choreografii a hudební čísla s hloubkou charakterů a dramatickým napětím, díky čemuž má film šanci zaujmout nejen oči, ale i srdce diváků.

Čarodějka: Druhá část je bezesporu velkolepou podívanou, i když o něco méně než první polovina. Příběh plynule navazuje tam, kde přestal a propojuje se i s Čarodějem ze země Oz. Některé prvky jsou trochu uspěchané a je škoda, že je Chu trochu nerozvedl i vzhledem k delší stopáži. Snímek je však věrnou adaptací své divadelní předlohy a tvůrci opět dokazují, že prostě umí převést muzikál na velké plátno se vším všudy – od výrazných vizuálů, přes scénografie až po pompézní hudební čísla. Čarodějka se prostě nestydí za to, že je muzikálem, a to je dobře.

Navzdory příjemnému faktu, že dvojka je o necelou půlhodinu kratší než první díl, baví podstatně méně než jednička a poměrně se táhne. Průměrně napsané dialogy, na nichž se znovu podílely Winnie Holzmanová a Dana Foxová, děj tentokrát příliš neposouvají. Alespoň jej pozvedávají dobře odvedené muzikálové party, zejména v podání Grande, přestože jsou hudebně i obsahově o něco méně chytlavé než ty loňské.

Po prvním filmu jsem choval naději, že příběh je pouze nakousnut a o rok později se uzavře a epicky vyvrcholí. Bohužel, druhý film vypadá podstatně laciněji, je mnohen hůř zrežírovaný a chybí mu všechno to, co činilo první film aspoň snesitelným. A děj nedává smysl nejen v návaznosti na starého "Čaroděje ze země Oz", ale ani v návaznosti na první "Čarodějku", což je vskutku bizarní.

Druhá Čarodějka zahodila vše, co dělalo první film zajímavým, absolutně nenaplnila potenciál epického finále a nakonec ještě nepřispěla ani pořádnými hudebními skladbami. Vše je horší. Vše je hloupější. Ztráta času.

Každý díl Čarodějky stál zhruba 150 milionů dolarů. Filmy natočené za víc než tři miliardy korun by ale publikum neměly nudit. Sledujeme tedy další výpravnou produkci, u které „více má být více“ pro producenty, ale ne pro publikum. 150 minut jediného filmu namísto dvou by úplně stačilo.